Ve čtvrtek 22. října 2015 proběhly v České Třebové a v Brně oslavy 10. výročí založení Dopravního vzdělávacího institutu (DVI), a. s., (člen Skupiny ČD). Oslavy byly pojaty jako neformální setkání přátel a příznivců DVI, v podstatě jako jakási prezentace desetileté činnosti této společnosti. I proto byly v Dopravním vzdělávacím středisku (DVS) v České Třebové představeny ukázky z portfolia školení DVI a v Brně pak prohlídka dopravního sálu v provozu.

„Když jsme koncipovali režii tohoto dnešního setkání, přemýšleli jsme nad tím, co by pro vás mohlo být zajímavé,“ řekl v úvodu PhDr. Jan Bitter, předseda představenstva DVI, a. s., a dodal: „Rozhodli jsme se tedy, že pro vás uspořádáme jakousi malou ochutnávku z toho, co školíme jak tady v našem Dopravním vzdělávacím středisku, tak i na našich ostatních pobočkách, které jsou rozesety po celé republice.“
Ohlédnutí za desetiletou historií DVI provedl „pamětník“ a člen představenstva Ing. Aleš Vodák. „Prakticky nám nikdo v současnosti neutíká, naopak se nám daří získávat nové mladé lidi,“ řekl v úvodu svého projevu s tím, že během deseti let se kádr lektorů stabilizoval a produktivita práce významně vzrostla. „Tehdy tady pracovalo 110 zaměstnanců, dnes je to devadesát lidí, ale z toho třicet pracuje v činnostech, které jsme v době vzniku nezajišťovaly. Takže vlastně reálný pokles počtu zaměstnanců je minimálně o třetinu - to co dřív zajišťovalo devadesát lidí, dnes zajišťuje šedesát. Díky tomu prosperujeme a já doufám, že tomu tak bude i v těch dalších deseti letech.“

Blok ukázek činností z portfolia školení DVI zahájil Ing. Jan Smejkal (manažer řízení provozu), který patnáct let působil v provozu jako výpravčí a nyní zastává funkci manažera řízení provozu: „Což volně přeloženo znamená, že zastupuji největší skupinu lektorů, což jsou dopraváci.“ Po něm vystoupil manažer CTV v České Třebové Jaromír Špaček, který představil Centrum technického vzdělávání (CTV) v České Třebové. „CTV vzniklo 1. 9. 2007 a od té doby tady působí řada techniků, kteří přešli z dep kolejových vozidel. Nyní tady pořádáme především kurzy určené k získání všeobecné odborné způsobilosti (VOZ), což je de facto kurz k licenci pro strojvedoucí podle vyhlášky 16, příloha 1.“
Michal Dušek (IT specialista) poté představil elektronickou výuku na DVI (zabýval se čtyřmi tématy spojenými s ukázkami lekcí v systému iTutor). „E-learning není samospasitelný, je k tomu potřeba i klasická výuka,“ upozornil s odkazem na tzv. blended learning (což je označení pro kombinovanou výuku, tedy pro kombinaci standardní výuky s e-learningem).
Kamil Bujnoch, PhD., M.B.A., si zase pro účastníky připravil ukázky z manažerských kurzů a kurzů tzv. měkkých dovedností pořádaných v letech 2005 až 2015 v rámci DVI. „Vždy se snažíme zacílit přímo na zákazníka, udělat kurz na míru jak tomu zadavateli, tak hlavně té cílové skupině, těm účastníkům.“
Po kratičké přestávce přišly na řadu kratičké ukázky z dalších druhů školení pořádaných DVI: jako jsou jazykové kurzy (ukázku výuky angličtiny s využitím interaktivní tabule prezentovala projektová manažerka a lektorka PhDr. Martina Bílá), kurzy zaměřené na vlakové čety (Bc. Marie Domská, manažerka – osobní a nákladní doprava), nebo kurzy svářečské. DVI totiž provozuje v České Třebové vlastní svářečskou školu, která zajišťuje výuku všech druhů svařování, a to nejen pro ČD a ostatní firmy ve skupině, ale například i pro úřad práce (rekvalifikační kurzy). O historii, současnosti i budoucnosti svářečské školy hovořil Ing. Jiří Hyka. Škola nyní sídlí na sídlišti Borek, v objektu bývalých kasáren. „V současné době svářečská škola zajišťuje veškeré požadované kurzy svařování kovů. Pracujeme dominantně pro skupinu České dráhy, ale zajímáme se i o další zákazníky, například pracujeme pro SŽDC a firmy, které pro tuto společnost dodávají, a také pro soukromé a privátní zájemce,“ uvedl Ing. Jiří Hyka. Svářečská škola v České Třebové funguje na bázi komplexního střediska, kde je všechno pod jednou střechou – od výuky až po ubytování.
O oblasti psychologie hovořil PhDr. Jiří Popelka, vedoucí psycholog (DVI provozuje tzv. Centrum psychologických služeb). Například při nedávných tragických událostech na železnici poskytovali psychologové DVI nepřetržitou psychologickou pomoc 24 hodin denně. „Jsme součástí DVI od roku 2007, nicméně psychologie na dráze má dlouholetou tradici,“ uvedl PhDr. Popelka s tím, že základem činnosti psychologů je posouzení psychického potenciálu pro výkon profese na drahách. „Hlavně to jsou psychologická vyšetření u strojvedoucích, a dále u všech profesí, kde to je vyžadováno zvláštním předpisem ČD. Provádíme ale i vyšetření pro žadatele o vydání licence strojvedoucího Drážním úřadem, vyšetření pro žadatele o řidičský průkaz i vyšetření pro zájemce o zbrojní průkazy.“
V závěru tohoto bloku vystoupil prof. Ing. Jan Daněk, CSc. „Před pětapadesáti lety jsem se nacházel na vašem místě, po čtyřleté praxi v provozu jsem zastával funkci inspektora pro výchovu a školení v Brně,“ zavzpomínal a dodal, že navzdory technickému pokroku je stále „úloha učitele nezastupitelná“. Prof. Ing. Jan Daněk, CSc. působil třicet let na VŠDS v Žilině, od roku 1989 pak na Vysoké škole báňské, na Institutu dopravy. „Tímto bych chtěl uvést ve známost, že vedle Dopravní fakulty v Pardubicích a v Praze existuje ještě Institut dopravy na VŠB v Ostravě, což mnozí nevědí. Vychováváme tam jak technology, tak i techniky pro železniční, silniční a leteckou dopravu.“

Úplný závěr pak obstaral PhDr. Jan Bitter, předseda představenstva DVI, a. s.: „Ještě bych vám chtěl říct jednu věc, která tady nezazněla a která je vlastně novinkou, o kterou jsme se snažili řadu let. Dlouhá léta usilujeme o trenažér strojvedoucích – myslíme si, že pro výcvik strojvedoucích je tato pomůcka nezbytná, protože může podstatně zvýšit bezpečnost železničního provozu tím, že omezí nehody z viny strojvedoucích. Tato zařízení jsou velmi drahá, je to nákladná záležitost, ale my jsme ve svém dlouhodobém plánu počítali, že DVI si formou nějakého úvěru toto zařízení pořídí. V letošním roce nám ČD vyšly vstříc, představenstvo ČD odsouhlasilo nákup dvou kusů trenažérů pro strojvedoucí, ale ještě to musí posvětit dozorčí rada. Ta zařízení budou alokována zde, v suterénu této budovy, který pro tyto účely musíme poměrně značným nákladem upravit. Bude to ale mít tu výhodu, že zde probíhá veškerá výuka strojvedoucích, čili že to bude i návazné vzdělávání nejen pro začínající strojvedoucí, ale hlavně pro strojvedoucí v činné službě. Pevně věřím, že ne za dalších deset let, až bychom se tady u příležitosti dvaceti let sešli, ale již mnohem dříve ty trenažery tady budou a budou fungovat.“

Michael Mareš