V úterý 17. května 2022 začala v Praze série předváděcích jízd „vodíkového“ vlaku. České dráhy ve spolupráci se společností Alsthom představily jednotku 654.101-4 D ALHB/654.601-3 D ALHB Coradia iLint, koncepčně vycházející z jednotky Coradia Lint 54 (německé označení BR 622) s dieselelektrickým pohonem.

Spalovací motor, jsoucí zdrojem elektrické energie pro trakční motory, je nahrazen technologií palivových článků vyrábějících potřebnou elektrickou energii spojením vodíku, vezeného ve vodíkových palivových nádržích umístěných na střeše, se vzdušným, leč důsledně přefiltrovaným (zbavení vzdušných nečistot) kyslíkem. Chemická reakce v palivovém článku po sobě zanechává pouze vodní páru a vodu.

Jednotka je vybavena baterií, do níž se ukládá energie z palivového článku, pokud není potřebná pro trakční účely nebo energie vzniklá při elektrickém brzdění. Při rozjezdech naopak dodává „pomocnou“ energii. Smyslem této technologii, resp. zaměření na kolejová vozidla, je snížení emisí CO2 a hluku.

Regiony sice mají zájem o vozidlo na regionální tratě, kde se elektrizace „nevyplatí“, jinou otázkou je pořizovací cena vozidla a její rozpočítání na vlakové kilometry po dobu objednaného závazku, včetně nákladů na „vodíkové zázemí“ včetně nákladů na údržbu. Aby nakonec krajům, postrádajícím „beránka otřes se“, nepřišla tato technologie „příliš“ drahá ve srovnání s vozidly používajícími spalovací motor. Prázdné krajské „prasátko“ vítězí nad ekologií a hlukem.

Jinak se jednotka neliší od „klasické“ dieselelektrické sestry. A to jak po stránce rychlosti, WC, tak vnitřního uspořádání sedaček. Nad ním bych ovšem nějakým nadšením nehýkal. Souprava má sice oddíl I. vozové třídy, víceméně „západoevropský“ standard, který převzaly i ČD. Leč, z hlediska cestovního komfortu, velice chudý příbuzný doslova luxusní jedničky v jednotkách 471 nebo řídících vozech Abfbrdtn (původně 954.2), nebo méně luxusní jedničky v EJ 66X. Pouhých 6 míst, sedačky sice potažené kůží (zda pravou či umělou neumím poznat) - na rozdíl od textilního potahu ve dvojce, ale bez možnosti změny polohy. Stejně jako v jednotce 844 „Žralok“.

Kvůli konfiguraci vstupu na stanoviště strojvedoucího a průchozích dveří jsou jedničkové sedačky stejně široké jako ve dvojce, čili nic. Výrazným odlišením je poměrně velký stolek pod oknem obsahujícím i odpadkovou nádobku - čili v zásadě zase nic.,

Ve dvojce je pouze několik čtyřek, většina sedaček je autobusového uspořádání za sebou, navíc poměrně „nahňahňaná“ za sebou s nedostatečným prostorem pro nohy. Smyslem tohoto sardinkování sedaček je získání více míst k sezení, na úkor pohodlí cestujících. Podobnost s „Bymáky neboli Honeckery“ s kapacitou 96 míst k sezení je „zcela náhodná“.
Sklápěcí „stoleček“ (deska) to nevylepší, tím spíše, jedná-li se o robustnějšího cestujícího, ten stoleček ani nesklopí do vodorovné polohy. Brání tomu „tělesná“ konstrukce cestujícího.
Tohle je bohužel další „západoevropský trend“ - nikoli ovšem ve švýcarských soupravách od pana Stadlera (na vlacích typu S-Bahn), kde, s nadsázkou řečeno, lze i „ve čtyřce“ tančit, kdysi jsem rozpětí „čtyřky“ měřil a nevěřil jsem vzdálenosti (rozteči) opěrek 1,70 metru.

Odpůrcům vozidel rodiny 81x (809) nebude znít libě skutečnost, že i v „modernizovaném“ motorovém voze 810 s uspořádáním sedaček 3+2 (náhrada koženky textilem) má cestující více místa. Tím spíše v modernizacích „model 2+2 sedačky“, kde sice došlo ke snížení kapacity sedících cestujících, avšak se zvýšením cestovního komfortu. O uspořádání sedaček v soupravách 814, jimiž mnozí pohrdají, ani nemluvě...

Nicméně počet sedaček, jejich rozteče a uspořádání jsou věcí zákazníka neboli dopravce. Co si objedná, to dostane. V Německu, s množinou regionálních dopravců používajících shodná vozidla, je patrný rozdíl v uspořádání sedaček, jejich roztečích a komfortu.

V Praze byly nabídnuty dva páry vlaků. Pro VIP klientelu byl veden dopolední pár vlaků z hlavního nádraží do Vraného nad Vltavou, pro veřejnost - jízdenku bylo třeba zarezervovat přes internet - odpolední na delší trase do Mníšku pod Brdy. Všechny vlaky jely z Vršovic přes Eden na úvrať do Zahradního Města a dále do Krče a naopak.

Po skončení předváděcích akcí v Česku zavítá jednotka na Slovensko.

Miroslav Zikmund, spolupracovník redakce, snímek České dráhy