Ministerstvo dopravy obdrželo souhlasné stanovisko Evropské komise s úplatným převodem nádražních budov a souvisejícího majetku z Českých drah na stát, s nímž bude v budoucnu hospodařit Správa železniční dopravní cesty. Převod majetku podle zvolených principů nepředstavuje podle Evropské komise nedovolenou veřejnou podporu, alespoň to vyplývá z tiskové zprávy, kterou v pátek 12. června vydalo Ministerstvo dopravy ČR.

V tiskové zprávě vydané MD ČR se dále praví, že Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž zastává názor, že částka pro ČD ve výši 2,93 miliard Kč při převodu tohoto majetku nepředstavuje veřejnou podporu, jelikož takovou cenu by byl ochoten uhradit za příslušnou část závodu ČD rovněž investor v tržním hospodářství. Znamená to tedy, že částka za převod budov ve výši cca 2,9 miliard korun je Bruselem definitivně posvěcena? „Nejsem o tom přesvědčen," říká I. místopředseda OSŽ a člen Dozorčí rady Českých drah Vladislav Vokoun. „Navíc není vůbec jasné, zda za nádraží jsou považovány všechny budovy, které jsou v balíčku," dodává.
Spousta otazníků a žádná definitivní odpověď. Asi tak lze volně přeložit verdikt Generálního ředitelství pro hospodářskou komisi při Evropské komisi v Bruselu, který formou tiskové zprávy zveřejnilo české Ministerstvo dopravy. „Ani já jsem tu zprávu ještě neviděl," říká k tomu Vladislav Vokoun. Zkrátka a dobře: na nejasnou otázku přišla zřejmě nejasná odpověď. Stanovisko Evropské komise (je-li jím vůbec) lze prostě vykládat všelijak, ostatně toto stanovisko není zřejmě ani závazné. A každý si ho může vykládat po svém. Ostatně ministerstvo dopravy tak učinilo jako první. A s každým dalším (vyjadřujícím se) subjektem přijde patrně další výklad. Zjednodušeně řečeno, odboráři neznají nikoho, kdo dopis, kterým se Česká republika na Brusel obrátila, viděl, rovněž ani obsah odpovědi, kterou česká strana obdržela, nikdo údajně nezná. Jen se Českem šíří různé fámy typu „jedna paní povídala". Výklad ministerstva dopravy je toho ostatně důkazem, i tento výklad si každý může vykládat po svém, i to lze vyčíst mezi řádky tiskové zprávy, kterou MD ČR vydalo před týdnem.
„Tímto postupem minimálně jedna ze stran – patrně ministerstvo dopravy - nabourala systém původního, již schváleného balíčku nádražních budov, a teď se tváří, jako že nic, že je vše v pořádku," glosuje Vladislav Vokoun nastalou situaci s tím, že Evropská komise (respektive EU) s tím nemá nic společného. „Ty zmíněné smluvní, respektive vztahové, strany jsou tady v Česku. Můžu je zopakovat: jsou to ČD, tedy ten, který objekty prodává; SŽDC, tedy subjekt, který je přebírá, a pak samozřejmě stát, který tu firmu vlastní, který o ní rozhoduje a který určil, že je správné tento převod učinit. A pak jsou tady i sociální partneři, kteří jsou tady od toho, aby pohlídali věci, se kterými ten převod souvisí a které se týkají především zaměstnanců," říká dále Vladislav Vokoun a dodává: „Tyto čtyři strany tedy v nějaké křehké kompromisní shodě něco očekávaly: například ČD a minimálně i jejich sociální partneři očekávali, že hodnota tohoto majetku bude někde mezi 4,5 až 6 miliardami korun, z čehož – a na tom byla shoda – se měly zčásti umořit dluhy, zčásti se měl zmodernizovat vozový park a také se měly narovnat i některé vztahy mezi (drážními) podniky. SŽDC zase chtělo převzít ten balík celý... A pak je tady Ministerstvo dopravy ČR, které si nechalo zaslat posudek z Bruselu a teď přes média vzkazuje, že s částkou 2,93 miliard korun nemá problém a tváří se, že je to pozitivní zpráva, která je přijatelná pro všechny. Ale ono to tak není!"
Podle Vladislava Vokouna je situace mnohem komplikovanější. „Když už tedy ministerští úředníci psali do Bruselu a ptali se, za jakou částku je převod nádražních budov ještě možný, aniž by to byla nedovolená podpora, tak potom ten seznam - balíček převáděných budov - není relevantní, protože v něm nejsou jenom nádraží, ale i stovky dalších objektů, které s nádražími nemají vůbec nic společného!"
Michael Mareš