V sobotu 9. 1. 2021 nás ve věku 86 let navždy opustil dlouholetý člen OSŽ Vladimír Kutý. K ČSD nastoupil jako provozní dorostenec, pracoval na Olomoucku. Později přešel do Ostravy, kde pracoval na PO. Ale hlavně byl prvním a také jediným náčelníkem a později přednostou na nádraží Ostrava-Vítkovice. Po ukončení své aktivní činnosti bojoval, co mu síly stačily, o to, aby tato stanice byla uznána jako kulturní památka a nechátrala.

Čest jeho památce.

Helena Čiklová, předsedkyně Rady seniorů OSŽ, Ostrava hl. n.

Osobní vzpomínka
Ostrava-Vítkovice, to je celý můj život, já tím nádražím prostě žiju, vyprávěl mi Vladimír Kutý před třemi lety, když jsem s ním procházel vítkovické nádraží. Mám to před očima, jako by to bylo dnes. Byl milý, lidský, otevřený. Bylo mu tehdy třiaosmdesát, ale stále se živě zajímal o osud vítkovického nádraží. „Nechtěl bych se dožít jeho konce,“ říkal. V jeho očích se zaleskly slzy, když vyprávěl, jak na vítkovickém nádraží po téměř třiceti letech ve funkcích náčelníka a přednosty musel v roce 1994 skončit. „Mně tehdy zavolal ředitel OPŘ a řekl mi: buď půjdeš dohodou, nebo dostaneš výpověď. Po čtyřiceti letech u dráhy!“. Vzpomínal také, jak šel s výpravčím k prvnímu vlaku, který 28. 5. 1967 krátce po půlnoci ve Vítkovicích zastavil.

Aktivně sledoval proces prohlášení vítkovického nádraží kulturní památkou, který se táhnul dlouhých dvanáct let, během nichž bylo nádraží třikrát prohlášeno kulturní památkou, ale pokaždé bylo památkové chránění následně zrušeno. Až vloni na jaře, uprostřed epidemie, nastal zlom. Bylo vydáno nové prohlášení za kulturní památku, které nabylo právní moci 22. dubna 2020. Napomohla k tomu i odborná publikace Nádraží Ostrava-Vítkovice/historie/architektura/památkový potenciál, na které se podílel.

Nádraží se stalo definitivně kulturní památkou, ale tato zpráva zapadla. Upozornil mě na to až pan Kutý. V srpnu mi volal, celý šťastný: „Rád bych poděkoval za jmenování vítkovického nádraží kulturní památkou. Od začátku bojuji za to, aby se tato budova v bruselském stylu zachovala pro budoucnost. Snažil jsem se o to do roku 1994 jako přednosta, bohužel došlo ke zrušení funkce přednosty stanice, a nakonec tam zůstala jenom uklízečka a ta budova trpěla. Jsem šťastný, že se v současné době chystá přestavba, i když se mi to nelíbí,“ byla jeho poslední slova…

R. I. P.

Michael Mareš