Pro poznání krás Švýcarských Alp a fungující železnice jsme si s manželkou vybrali poznávací zájezd od komerční cestovní kanceláře. Jelikož už nejsme nejmladší, byla cesta nočním vlakem tam i zpět jasná volba proti cestě autobusem. Z Prahy směr Curych (německy Zürich) jsme vyrazili přímým lůžkovým vlakem ČD s odjezdem v úterý 26. září v 18:21. Měli jsme rezervované kupé č. 8 třídy LUX pro dvě osoby. Byl jsem na cestu nočním vlakem velice zvědav, protože jsem kdysi jel lůžkovým vlakem z Vídně do Paříže, a to nás spalo v kupé 6 osob.

Už na nástupišti nás přivítal usměvavý steward Michal, který nám pomohl se zavazadly a uvedl nás do kupé. Jelikož má vagon pouze jeden vchod, je vhodné, aby cestující nastupovali postupně podle čísel kupé, tedy od jedničky. Kupátko není nikterak velké, je však účelně zařízené jak pro spánek, tak i stravování a hygienu. Kupé LUX má toaletu a sprchu, ostatní kupé jen umyvadlo, sprcha a WC jsou k dispozici na chodbě.
Po zabydlení si objednáváme teplou večeři a něco dobrého na pití. Michal je nám ochotně k dispozici a cesta tak příjemně ubíhá. Ještě před odchodem na lůžko upřesňujeme požadavky na snídani a Michal nám upravuje spodní lůžko do polohy pro spánek. Z bezpečnostních důvodů je nutno se řádně zamknout. V Linci náš vagón odpojují a my čekáme na příjezd vlaku z Maďarska, který nás přes noc veze přes Rakousko do Švýcarska. Abych byl upřímný, moc jsme se přece jenom nevyspali, ale jak nám říkal náš průvodce, až pojedeme po několikáté, usneme bez problémů. Asi nejvíce nás trápil aerodynamický hluk při rychlé jízdě vlaku. Na druhou stranu ale člověk pohodlně leží a není stísněn jako na sedadle autobusu.
Ve středu ráno nás budí vlakový budíček, je čas vstát, umýt se a snídat. Před snídaní nám Michal opět ochotně spodní postel složí, rozloží stoleček a přinese snídani dle výběru (slaná/sladká, káva/čaj) do kupé – paráda. Po snídani balíme věci a připravujeme se na výstup ve stanici Buchs. Je vhodné moc věcí z kufrů nevytahovat a vracet věci na stejné místo neboť i na tak malém prostoru není jednoduché věci hledat. Nabyté zkušenosti oceňujeme při zpáteční jízdě zpět do Prahy. Do stanice Buchs přijíždíme asi s hodinovým zpožděním, způsobeným čekáním na maďarský vlak.
V Buchsu usedáme do vlaku Švýcarských státních drah (SBB), patrové soupravy směřující do stanice Landquart, kde přesedáme na Rhétské dráhy (RHB) a po elektrizované úzkorozchodné trati přes Vereinatunnel jedeme do St. Moritz cca 89 km, kde máme na chvíli rozchod. Poté opět usedáme do vláčku a jedeme do Disentisu přes známý most Landwasser viadukt. Jelikož jsme skupina, máme přidělen poslední vagon, a tak můžeme fotit a natáčet dle libosti. Počasí máme slunečné a výhledy jsou nádherné. Do Disentisu je to asi 100 km a přijíždíme opět na čas. Zde přesedáme na ozubnicovou železnici typu Abt a přes Oberalppass jedeme do Andermattu. Nutno ještě zmínit, že všechny dráhy, kterými jsme jeli, jsou elektrizovány! Blíží se večer a my usedáme do soupravy SBB a jedeme do města Schwyz, kde jsme po dobu zájezdu ubytováni.
Ve čtvrtek jedeme výjimečně asi 15 min autobusem do stanice Arth-Goldau, kde nastupujeme do modrobílých vláčků nejstarší ozubnicové železnice v Evropě se systémem Riggenbach a vyjíždíme na vrchol Rigi. Po prohlídce usedáme do hnědobílých vláčků zubačky a sjíždíme do městečka Vitznau na břehu jezera Lago Vierwald. Do městečka Brunnen na oběd se pro změnu přepravujeme historickým parníkem Lucern, který stále pohání pára, ale teplo se vyrábí spalováním mazutu. Již moderními plavidly navštěvujeme louku Rutli a město Fuelen, kde usedáme do vlaků SBB a asi za 15 minut přijíždíme do Schwyzu.
V pátek máme vlakový výlet do italské části Švýcarska k jezeru Maggiore. Vyjíždíme ze Schwyzu a jedeme přes starý Gotthardský tunel a spirálové tunely. Je zajímavé pozorovat věž téhož kostelíka na různých stranách vlaku a z různých výšek. Jedeme moderní soupravou asi 2,5 hodiny (cca 174 km), a tak si dáváme z vlakového automatu kávu. Zkoušíme i víno, ale i přes snahu průvodčí nám nejde ověřit věk pomocí občanského průkazu (OP). Pomůže švýcarský cestující a my zjišťujeme, že je třeba použít moderní OP s čipem. V Locarnu vyjíždíme elektrizovanou lanovkou ke klášteru Madonna del Sasso. Po obědě s úžasným výhledem na okolní krajinu se pěšky vracíme do města a vlakem jedeme do Belinzony, města tří hradů, kde máme rozchod a čas na prohlídku krásného historického města. V pozdní odpoledne usedáme do vlaku a vracíme se stejnou trasou na Schwyzu – v plánu byla cesta přes nový Gotthardský tunel – ten ovšem byl v ten den z důvodu nehody pro osobní vlaky uzavřený.
V sobotu se opět přesunujeme autobusem do Arth-Goldau, odkud jedeme vlakem SPP do města Lucern. Tady usedáme do kabinových lanovek a vyjíždíme na vrchol Pilatus, který je bohužel v mracích. Zde máme čas na procházku a prohlídku vrcholu. Zpět se vracíme nejstrmější ozubnicovou dráhou na světě se systémem Locher. Jízda je opravdu zážitkem a systém otočných a posuvných výhybek je skutečně unikátní. V Lucernu máme čas na pozdní oběd, prohlídku města a přípravu na návrat. Vlakem SBB jedeme do Curychu, kde čekáme na přistavení našeho nočního vlaku. Už jsme zkušení, a tak je naše noční zpáteční cesta vlakem o dost příjemnější. A dodávám, že do Prahy přijíždíme na čas.
V neposlední řadě i díky skvělému průvodci a počasí byl náš zájezd do Švýcarska naprosto úžasný. A opět samozřejmě nezbývá než vyslovit uznání, že švýcarská vlaková doprava je opravdu na špičkové úrovni. Z Prahy jsme vlakem ujeli asi 2 519 km, z toho ve Švýcarsku 812 km, a zpoždění jsme měli vlastně jen při příjezdu do Buchsu. Jako projektant jsem si užil trakčního vedení a 100% elektrizaci můžeme Švýcarům jen závidět – doženeme to někdy?
Ing. Jiří Pelc