V rubrice "Cestujeme s Obzorem" jsme se s Malešovem rozloučili 9. ledna 2018 (respektive 30. 12. 2017), nyní jsem do něj vrátil skoro přesně za rok - 29. prosince 2018. Žst Malešov (na úvodním snímku) je obsazena výpravčím, ale oproti GVD 2017-18 již pouze v pracovních dnech, o víkendech je zde zavedena VSDZ (výluka služby dopravních zaměstnanců), sešitový jízdní řád 515 je tím pádem dosti nepřehledný s plno poznámkami u "vlnovky" - platí pouze v (6) a (+).

Seřaďovací nádraží Praha-Vršovice bylo budováno již v roce 1914, ale vlivem vypuknutí světové války byla stavba dokončena až k 31. prosinci 1919. Kdyby nebylo od konce 90. let 20. století postupně likvidováno, vstoupilo by v roce 2019 do stého výročí. Změněná politická situace po roce 1989 pod heslem - nechat železnici postupně chátrat, vymístit průmysl z Prahy a kamionům vše dovolit - byla tato chlouba železničářů zlikvidována, prostory kolejišť se staly na dalších dvacet let rejdištěm bezdomovců a zlodějů všeho, co šlo zpeněžit v blízkých sběrnách.

Na poslední chvíli jsem navštívil výstavu původně českého fotografa a leteckého inženýra Josefa Koudelky (narozen 10. ledna 1938 v Boskovicích - původní trať Skalice nad Svitavou - Chornice - Třebovice v Čechách, nyní lokálka rozsekaná krajskou hranicí). Josef Koudelka byl původně amatérským fotografem zachycujícím divadelní představení - např. Semafor. V den invaze „spřátelených armád“ 21. srpna 1968 do Československa významně a odvážně zachytil momenty marného zápasu obyvatel Prahy proti okupantům. Výstava je sugestivně obohacena filmovými záběry dokumentaristy a režiséra Jana Němce (1936-2016) a autentickými zvukovými nahrávkami Československého rozhlasu za zvuků přistávajících letadel, střelby z lehkých zbraní a výkřiků občanů.

Výlet vlakem do města s poetickým názvem Toužim je nevšedním dobrodružstvím. Pojedeme totiž jednou z našich z nejdelších lokálek: Rakovník - Blatno u Jesenice - Bečov nad Teplou. Nejkrásnější část tratě je právě úsek Blatno u Jesenice - Bečov nad Teplou. Do roku 2013 bylo dlouhá léta sídlo dirigujícího dispečera D3 v žst. Žlutice, ta je nyní degradována na pouhou dopravnu D3.

Jen pár kroků od vltavského nábřeží, nedaleko budovy, v níž sídlí ministerstvo dopravy a vedení Českých drah, se nachází Poštovní muzeum, které právě dnes slaví sto let od svého vzniku. Při této příležitosti je v muzeu otevřena výstava nazvaná 100 let – 534 autorů. Výstava se zaměřuje v první řadě na dosud neznámé, nepoužité a neprovedené návrhy poštovních známek, vzniklé v průběhu stoleté historie československé a české známkové tvorby.

Nákladiště a zastávka (nz) Všeradice leží v km 11,800 jednokolejné tratě Zadní Třebaň – Liteň - Lochovice (trať 172). Provoz na trati je řízen dle předpisu SŽDC D3, sídlo dirigujícího dispečera bylo nejprve v úvraťové stanici Litni (někdy do poloviny 70. let 20. století), posléze bylo přeneseno do žst. Lochovice, aby bylo znovu přeneseno (po spuštění dálkového řízení na trati Zdice – Písek) až do vzdálené Březnice na trati Zdice – Protivín, v roce 2009. Od GVD 2019 bude již potřetí přeneseno sídlo dirigujícího dispečera - tentokrát logicky do žst. Zadní Třebaň.

Další nejen železniční zajímavostí je oblast Králického Sněžníku. K výstupu na Králický Sněžník je nejlepší zvolit cestu vlakem od Zábřehu na Moravě do Hanušovic, neboť jak známo, již po roce 2011 vlivem krajských hranic a tahanic došlo k likvidaci celotýdenní osobní dopravy na trati Dolní Lipka -Hanušovice (vlaky jezdí sporadicky pouze o víkendu). Tímto opatřením je zlikvidováno letité spojení s Prahou přes Hradec Králové a Lichkov do Hanušovic, potažmo do lázní Jeseník. To však krajské politiky netrápí, oni patrně jezdí auty.

Železniční stanice Praha Smíchov se historicky skládá (do odvolání) ze dvou nádraží a tří soukromých společností, které byly postupně zestátněny. Byla to Česká západní dráha (zestátněna 1894), Buštěhradská dráha (zestátněna 1923) a Pražsko-duchcovská dráha (zestátněna 1884-92). V současné době probíhá v obvodu Smíchova cílené (z důvodu prodeje developerovi v roce 2004) smršťování kolejiště, z kdysi rozsáhlého nádraží zbude torzo. Málokdo ví, že na Smíchově-severní nástupiště - Společné nádraží či tzv. Buštěhrad je dosud v provozu elektromechanické zabezpečovací zařízení, je to vlastně jenom „ostrůvek elektromechaniky“, obklopený sovětskou reléovkou na Smíchově osobní nádraží, dálkovým řízením na směr výhybna Vyšehrad, dálkovým řízením směr Hlubočepy a nově i na Žvahov.

Jako kratší pěší výlet za každého počasí doporučuji vycházku po cyklostezce Černošice – Mokropsy - Dobřichovice. Cestu je možno zahájit v železniční zastávce Černošice-Mokropsy a po té dle e-mapy dojít do uličky V lavičkách, tím se dostaneme ke krásnému výhledu na mokropeský železniční most, který byl postaven v roce 1911 při zdvoukolejnění tratě Praha-Smíchov - Beroun.

Při cestě do Nového Boru, centra českého sklářství, většina osob cestujících vlakem přestupuje v Bakově nad Jizerou, uzlové stanici na trati Praha -Turnov/Rumburk či „krajsky“ useknuté lokálce do Dolního Bousova. Nádražní restaurace v Bakově, podobně jako v plno dalších stanicích, se stala minulostí. Tak nastoupíme do vlaku a jedeme po dálkově řízené trati do České Lípy, za Českou Lípou jsou již výpravčí obsazení, až na Skalici u České Lípy, kde výpravčí již není asi dvacet let. Většina vlaků se proto křižuje v Novém Boru.

Jak známo, Negrelliho viadukt se rekonstruuje a náročná oprava se protáhne. Jak jsem zjistil pochůzkou kolem žst. Praha-Bubny, dovážejí se zcela nelogicky kameny na výměnu poškozených dílů kamiony. Řidič kamionu na můj dotaz odpověděl velmi stručně: „Vozí se to z Německa.“ Z jakého lomu, jsem nezjistil, ani to nebylo na dostupných stránkách firmy Hochtief a jejích subdodavatelů, kteří výměnu kamenů provádějí. Dále je zarážející, že kameny nevozí po železnici, přitom od Bubenče by to šlo přímo do torza žst. Praha-Bubny.

Spojovací trať Jablonné v Podještědí (původně Německé Jablonné - Deutsch Gabel) – Cvikov - Svor byla stavěna společností Česká severní dráha (BNB) ve dvou etapách. První část vznikla v době prvního boomu českých lokálek v roce 1886, kdy byl otevřen úsek Svor - Cvikov (1. 9. 1886). Po vleklých jednáních s majiteli pozemků rodiny Liebig byl zbylý úsek, kde byly mimo jiné nepříznivé sklonové poměry až 25 promile, otevřen v roce 1905.

Právě přítomno: 306 hostů a žádný gestor