Obzor č. 41 – 15. 10. 1991
Na jednání federální vlády dne 5. září 1991 byl schválen seznam podniků, určených pro privatizaci. Byly v něm zahrnuty státní podniky, peněžní ústavy, podniky zahraničního obchodu a také organizace, jejichž činnost se dotýká železniční dopravy. Informuje o tom článek na první straně Obzoru č. 41 s titulkem „Ve vládě o privatizaci v dopravě“.
Do první vlny privatizace byly mimo jiné zahrnuty podniky: Železniční stavitelství Praha, Brno a Bratislava, Železniční průmyslová a stavební výroba Uherský Ostroh, Intrans Praha, Státní ústav dopravního projektování (SUDOP) Praha, Bratislava a Plzeň či Nakladatelství dopravy a spojů Praha. Do druhé vlny byly zahrnuty Elektrizace železnic Praha, Automatizace železniční dopravy Praha a Bratislava a SUDOP Brno, Pardubice, Košice a Hradec Králové. Kromě toho byly do návrhu druhé vlny privatizace zahrnuty Jídelní a lůžkové vozy Praha, Cestovní kancelář ČSD Praha, Železniční opravy a strojírny Česká Lípa, Louny, Nymburk, Ostrava, Plzeň, Šumperk, Trnava, Martin, Vrútky a Zvolen, Mechanizace traťového hospodářství Praha a Martin–Vrútky a Ústav vývoje a racionalizace železničního opravárenství Nymburk.
Proti záměru privatizovat železniční průmyslové opravárenství se zvedla velká vlna odporu. OSŽ proti němu namítalo zvláště to, že návrh je nedopracovaný a ekonomicky nezdůvodněný.
V Obzoru č. 41 se dále můžeme dočíst, že Federace strojvůdců (FS) zablokovala kolektivní vyjednávání ohledně změny č. 3 PKS o vyrovnání mzdy při ztrátě zdravotní způsobilosti. Ve svém prohlášení uvedla, že o navrženou „almužnu“ nestojí a svůj podpis podmiňovala mj. i odchodem I. náměstka ÚŘ ČSD Ing. Chovana z funkce.
Celá třetí strana Obzoru je věnována průběhu stávky Federace strojvůdců, která se uskutečnila 1. října 1991 od 5.00 do 6.00 h (původně vyhlášená tříhodinová stávka byla po jednání zástupců FS s prezidentem Havlem zkrácena na jednu hodinu). Stávka se dotkla 656 vlaků osobní přepravy, které k 6.00 h měly celkové zpoždění 483 minut. Původním motivem stávky bylo odvolání ministra dopravy z funkce, poté FS předložila požadavky, které byly oprávněné a týkaly se celé železnice (chybějící koncepce dopravy, neexistence základních právních norem ČSD, neřešená definitiva, nefunkční organizační struktura a řízení ČSD). Tyto požadavky, které již dříve požadovalo OSŽ, získaly podporu železničářů, nejen členů FS. OSŽ však stávku považovalo především za politickou, proto se k ní nepřipojilo. Po ukončení stávky bylo možno jen konstatovat, že nic nevyřešila.„Co se však ve stávce ukázalo velmi silně a varovně, byl destruktivní charakter nejednoty v odborech,“ uvádí se na závěr článku.
Obzor č. 42 – 22. 10. 1991
Obzor na své první straně uveřejnil dopis ústředního ředitele ČSD železničářům s titulkem „Ekonomická situace s. o. ČSD je velmi kritická“. Ing. Hampl v něm obhajuje chystanou restrukturalizaci ČSD, jejíž součástí je mj. zbavení se nerentabilních činností a služeb. „Odstraňování nerentabilních činností, u nichž se nenajde řešení, se negativně projeví v zaměstnanosti,“ uvádí ústřední ředitel a zároveň vyzývá odbory ke konstruktivnímu přístupu k těmto změnám.
Krátký článek informuje o tom, že 11. 10. 1991 začala pracovat komise pro posouzení možností odchodu do důchodu pracovníků ČSD o tři roky dříve, než je současná vyhláška. Komisi tvořili zástupci ministerstva dopravy, ministerstva práce a sociálních věcí, Ústředního ředitelství ČSD a odborových svazů na železnici. „Všechny zúčastněné strany potvrdily, že na základě restrukturalizace s. o. ČSD jsou nutné sociální kompenzace garantované státem,“ uvádí se v článku.
Na první straně najdeme také informaci o tom, že dodatek č. 3 KS ČSD o finančním vyrovnání při přeřazení na jinou práci na základě zdravotní způsobilosti podepsali zástupci všech čtyř odborových svazů, tedy i Federace strojvůdců, kteří dohodu dosud blokovali.
Obzor dále přináší zpravodajství z aktivů předsedů ZO OSŽ, které proběhly v Brně, Přerově, Košicích, Zvolenu a Trnavě.
Zdeňka Sládková