Dopravce KŽC ve spolupráci s Ústeckým krajem provozuje již několik let úsek tratě Straškov - Libochovice. V úseku Bříza obec (původně název Račiněves) – Mšené Lázně - Budyně nad Ohří - Libochovice je od prosince 2006 na rozkaz tehdejšího vedení Ústeckého kraje zastavena pravidelná osobní doprava, tím pádem se lázně Mšené-lázně jako jedny z mála staly obětí krajské politiky a ztratily pravidelné napojení na železniční síť.
Vůbec celé podřipské lokálky se poslední léta staly pouze torzem, kde pravidelná celoroční osobní doprava zbyla pouze v úseku Roudnice nad Labem – Straškov - Vraňany/Bříza obec. Všechny železniční budovy bývalých nákladišť a stanic jsou v žalostném stavu, jedině dirigujícím dispečerem a výpravčím obsazený Straškov je v dobrém stavu. Přijedeme-li tedy „Podřipským motoráčkem“ z Roudnice do dopravny D3 Budyně nad Ohří, prohlédneme si nejprve budovu neobsazené dopravny, která je již několik let neobydlena a okna jsou zatlučena, výměny mají amputovaný jazyk, takže křižování vlaků a odstavování vozů je znemožněno (dalo by se říci „zakonzervováno“). V Budyni je rekonstruované přejezdové zabezpečovací zařízení světelné (PZS).
Město Budyně je starobylý královský dvorec, zmiňovaný již za druhého české krále Vladislava II. (1110-1174) v roce 1173, když složil vládu (zdroj Kuča: Města a městečka). Město bylo opevněno a vystavěn hrad. Hrad je torzem původního hradu doloženého v roce 1316. Hrad vlastnil v 15. století Zajíc z Házmburka, od roku 1676 Gundakar z Ditrichštejna, knížata Dietrichstein vlastnili zámek do roku 1858, kdy přešel sňatkem na hraběcí rakouský rod Herbersteinů a to do vyvlastnění v roce 1945. Rod Herberstein dosud vlastní v Rakousku hrad a zámek Herberstein http://herberstein.co.at/
Z Budyně možno použít opět vlak KŽC do zastávky Martiněves, která leží v mokřadním lese a podél tratě dojdeme místy polní a lesní cestou kolem přírodní památky Na dlouhé stráni (výskyt bělozářky atd.) do Mšeného-lázní. Mšené-lázně byly založeny v roce 1796 přes knížecí rod Kinských na Zlonicích. Minerální voda se postupem vytratila, takže nyní jsou to hlavně lázně slatinné využívající rašelinu z lokality Vrba (zastávka leží také na trati). Pozoruhodností lázní je pavilon Dvorana postavený v roce 1905 světoznámým stavitelem Janem Letzlem (1880-1925) https://cs.wikipedia.org/wiki/ Jan Letzel je známý hlavně pavilonem v japonské Hirošimě, který odolal atomové bombě svržené USA v srpnu 1945.
Téměř ve stejnou dobu pavilonu Dvorana byla do Mšeného-lázní přivedena lokální trať z Vraňan do Libochovic (12. 10. 1907). První vlaky na trati vozila lokomotiva 422.025 Arcivévoda Karel, která je umístěna nyní v depozitáři v Chomutově. Výpravní budova v Mšeném-lázních byla ostudně před několika lety srovnána se zemí a nahrazena betonovou boudou typu bunkr. Zboření nádraží je bezohlednou manýrou vůči architektonickému skvostu, jakým Mšené-lázně jsou, budova mohla na úrovni korespondovat s Letzlovou Dvoranou, v nádraží mohlo být třeba informační centrum tohoto pitoreskního místa, ale úředníci rozhodli jinak, krátce před demolicí propukl v zchátralé a neobydlené budově požár a pak již jen následovala trapná demolice.
Prvně jsem navštívil Mšené Lázně v dubnu 1981 na praxi vlakvedoucího D3, v dopravně sídlil tehdy komerční pracovník, byla tam přeprava spěšnin a zavazadel lázeňských hostů, v placu se vykládaly stavebniny. Nyní je zde holá pláň podobná krajině v oblastech bývalého SSSR, což podtrhují břízky typické pro Sibiř.
Martin Kubík
