Regionální trať Mělník – Mšeno - Mladá Boleslav patří ke kuriózním českým lokálkám. Vede Jizerskou tabulí a dotýká se Kokořínska, kterému se někdy říká i Dubské Švýcarsko. Centrem tratě je město Mšeno, které bylo již v roce 1352 městečkem (oppidum Msen), ale na město bylo povýšeno až v roce 1802, což se uvádí dle souboru Karla Kuči Města a městečka: 1802 Mscheno, Wemschen municipální město s trhy.

Trať Pečky - Bošice/Kouřim/Zásmuky - Bečváry byla zprovozněna postupně od 25. října 1881. Již málokdo ví, že v dopravně D3 Bošice (do roku cca 2007 obsazená žst.) odbočovala 2,3 km dlouhá trať (ano, trať, na vlečku změněna až ve válečném roce 1916) do cukrovaru Svojšice-Karlov. Cukrovar provozoval od roku 1864 Michael Karel hrabě Althan, majitel statku Svojšice.

Do oblasti zbytků dnešní žst. Praha-Bubny byla přivedena železnice nejprve 1. června 1850 při stavbě státní dráhy z Prahy státní nádraží (dnešní Masarykovo nádraží) do Podmokel (Bodenbach, nyní Děčín hl. n.), trať dokončila a provozovala StEG do zestátnění v roce 1909, zastávku na území žst. Praha-Bubny však otevřela až v roce 1890 - nyní Praha-Holešovice zastávka. Západní část žst. Praha- Bubny (tehdy Bubna) vybudovala Buštěhradská dráha v roce 1868 jako součást tratě Bubny - Chomutov.

Dopravna D3 Hostomice pod Brdy leží v km 18,726 tratě Zadní Třebaň - Lochovice. V dopravně Hostomice jsou dokonce dvě vlečky, ale ani jedna není prakticky provozována. Kupodivu jednu z neprovozních vleček provozuje ta samá fyzická osoba jako také neprovozní vlečku Buzuluk Komárov (viz Cestujeme s Obzorem 1. 12. 2020). Lze dohledat v Seznamu vleček na stránkách Drážního úřadu. https://www.ducr.cz/images/drurad/dokumenty/technici/Seznam_provozovanych_vlecek_2.11.2020.pdf

Hořovice a Komárov jsou známé svou železářskou a slévárenskou výrobou, málokdo ale ví, že v Hořovicích byla i sirkárna či výroba tahacích harmonik. A kde je průmysl, jsou i železniční vlečky. Pojďme se na dvě z nich podívat podrobněji. 26. února 1913 byla zprovozněna asi jeden kilometr dlouhá vlečka do továrny na zápalky a slévárny v osadě u Hořovic, Cintlovka, vlečka přežila všechny režimy i vlastníky, avšak doba privatizace v 90. letech 20. století se pro ní stala málem osudná.

Spojovací trať z Berouna do Rakovníka kolem Berounky (historicky Mže) a Rakovnického potoka byla postavena již v roce 1876 a stala se významnou celostátní dráhou do železničního uzlu a průmyslového (továrna na mýdlo, posléze prací prášky, keramičky) a důlního (keramická hlína, dříve i uhlí) města Rakovník. Křivoklátské lesy (Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko), kterými trať prochází, byly dlouhá léta královským či Fürstenberským zbožím.

Doba pandemie je nelehká, avšak srdce železničářů potěší, že i právě nyní narůstá přeprava po železnici na některých regionálních tratích. Jednou z nich je i známá vysočinská Humpolačka. Jedná se o trať Havlíčkův Brod (do roku 1945 Německý Brod/Deutschbrod) – Herálec - Humpolec. Trať je již léta řízena dle předpisu D3 s dopravnami Lípa, Herálec a Humpolec. Jedná se tedy o tři prostorové oddíly.

Trať Březnice - Rožmitál pod Třemšínem byla zprovozněna 11. června 1899 v čase největšího rozmachu místních drah podle říšského zákona z roku 1882. Byla stavěna současně s tratí Strakonice – Blatná - Březnice, kde podle knihy Mojmíra Krejčiříka (Po stopách našich železnic, NADAS 1990), stavební firma Životský zaměstnávala asi tisíc lidí, ani tato stavba se neobešla od stávek, cituji: „Jako první zahájilo stávku 200 dělníků (v březnu 1898), požadovali 11 hodinovou pracovní dobu a denní mzdu 1,20 zlatých.“

Jedno z tajuplných míst v Českém Krasu nedaleko Prahy je lom Amerika u obce Mořina. Lom Amerika byl vytěžen počátkem 60. let 20. století, avšak těžba kvalitního vápence v okolí Mořiny a Bubovic pokračuje dosud. V roce 1900 byly lomy spojeny vlečkou Kladensko-Nučické dráhy (KND), která již od roku 1858 vozila železnou rudu z Hořelic (Nučic) do Kladna k Svatovojtěšské huti, která je nyní památkou (viz „Cestujeme s Obzorem“ 30. 4. 2020).

Po zdejších kolejích nejezdí rychlíky ani expresy, ba ani chlouba Českých drah, a. s. – Pendolino. Nenaleznete zde čekárnu ČD Lounge pro V. I. P. cestující. Přesto, ba právě proto, zde člověka ovane závan starých dobrých časů. Doby, kdy se tolik nepospíchalo, jako se pospíchá dnes a kdy čas plynul tak nějak pomaleji. Kdo chce, aby na něho dýchla připomínka oné doby, kdy se po kolejích proháněly parní mašiny, všechna nádraží byla vzorně upravena, na záhoncích a v oknech plno květin a ve vzduchu byla cítit slabá „vůně“ karbolky z dřevěných pražců, ten ať navštíví Horní Řepčice.

Minulou zprávu o cestě z Žihle do Kralovic jsem zakončil v „Cestujeme s Obzorem“ odjezdem historického vlaku v motorové trakci z Kralovic. 27. září byl do Kralovic konečně vypraven parní vlak a to se skvostem muzea ČD, a. s., Lužná u Rakovníka lokomotivou 414.096 vyrobenou vídeňskou továrnou železniční společnosti StEG v roce 1906. Na parním dómu se skví její výrobní štítek. Zážitek z jízdy parního vlaku na mladotické trati umocňuje jízda do stoupání u Strachovického mostu 22 promile. 414.096 stoupání zvládla na výbornou, což mi na můj dotaz potvrdil strojvedoucí: „zvládneme to vždy!“

Tentokrát nabízím příznivcům lokálních tratí pohled do centra naší nejdelší lokální tratě Rakovník - Bečov nad Teplou s odbočkou Protivec - Bochov. Centrum této tratě můžeme spatřovat v městě Žlutice. Začátek tratě dirigované dle předpisu D3 začíná v žst. Blatno u Jesenice (sídlo dirigujícího dispečera) a končí v žst. Bečov nad Teplou (přilehlá žst.), v dopravně Protivec navazuje (km 0,260) další dirigovaná trať do dopravny Bochov (sídlo dirigenta také v Blatně u Jesenice).

Právě přítomno: 404 hostů a žádný gestor