Pokud jsme při posledním toulání po Čechách slibovali ticho lesních cest a pěšiny, vinoucí se nahoru a dolů podél skal, skalních roklí a strží, tak pro náš dnešní výlet platí to samé. Zájemci mohou dnešní trasu nastudovat na mapě KČT č. 15 „Máchův kraj“. V úterý 14. 6. před osmou hodinou ráno vystupujeme ve stanici Zákupy Božíkov ze soupravy RegioNova Českých drah, a. s., jedoucí z Děčína do Liberce. Oproti našim zvyklostem, musíme si dnes před „startem“ odpustit posezení nad šálkem kávy. Jednak v Zákupech není kde a navíc bychom se museli vracet cca kilometr do městečka. Proto jsme si raději hned na nádraží v Děčíně koupili do kelímku „kávu s sebou“.

Z Křimic (viz „Cestujeme“ 10. 6.) dojdeme do Plzně, ale hned na počátku Plzně doporučuji odbočit vlevo kolem Vejprnického potoka ulicí Na Jíkalce a Rybářská k monumentálnímu Kalikovskému mlýnu, který stojí u krásného železobetonového mostu, který byl postaven v roce 1906 jako tehdy nejdelší železobetonový most v celém Rakousku-Uhersku, z čehož zcela jasně vyplývá, že Království české bylo v rámci monarchie velmi vyspělé a kulturní.

Žst. Plzeň-Křimice leží v km 355,482 na trati Plzeň hl. n. - Cheb, kilometráž začíná ve Vídni - Wien FJB. Trať přes Křimice na Cheb byla zprovozněna 28. 1. 1872 (letos tedy 150 let!) Dráhou císaře Františka Josefa. Od roku 1967 byla žst. Plzeň-Křimice dálkově řízena z Plzně, ale v roce 2019 byla i tato trať svěřena DOZ Praha Balabenka, sál 3c.

Pro toho, kdo má rád ticho lesních cest, pěšiny vinoucí se loukami a lesy, podél skal, stržemi a prudkými skalními výstupy s mnohými výhledy do krajiny, pro toho je dnešní výlet přímo ideální. Dnešní výpravu zahajujeme ve čtvrtek 2. 6. tam, kde jsme posledně naše putování po Čechách skončili – v Novém Boru. Z České Lípy, kam jsme se svezli s vlaky Českých drah, a. s., nás sem přivezl motorový vlak společnosti Arriva. Venku je touto raní dobou ještě poměrně příjemně, nicméně jasná obloha slibuje opět horký den.

Na dnešní výlet se vypravíme do malebného města, které svůj název odvozuje od kláštera, který zde, na břehu Ohře, založili postoloprtští benediktini. Město je také známé výrobou porcelánu. V roce 1794 zde zahájila provoz v pořadí druhá porcelánka v Čechách. Jistě mnozí čtenáři již uhodli, že se jedná o Klášterec nad Ohří. Místo, kam se lze pohodlně dostat vlakem i z Prahy rychlíky Krušnohor.

(závěr on-line reportáže) Z hlavnej stanice v Bratislavě odjíždíme se zpožděním 28 minut, na výsostné území ČR vstupujeme s pouhými 20 minutami, nicméně cesta Markrabstvím Moravským, počínaje Břeclaví, znamená pozvolný nárůst zpoždění..., z Brna hl. n. s 29 minutami, z Kuřimi +38. S tímto dárkovým balíčkem projíždíme Vysočinou.

K tomu, abychom absolvovali další etapu putování naší krajinou, vracíme se ve čtvrtek 26. 5. do České Kamenice, kam nás krátce po deváté hodině přiváží motorová RegioNova. Před startem si dopřejeme posilnění v některé z místních cukráren. Chutná káva, ke které neodmítneme něco sladkého na zub, nás po cestě vlakem docela probere. A onen „doping“ je vcelku na místě, neboť hned první metry dnešního výletu vedou do kopce. Před námi je výstup na Zámecký vrch, který se vypíná nad Českou Kamenicí.

Všetaty leží na důležitém železničním uzlu. Nejprve byla do Všetat přivedena Turnovsko-kralupská dráha (TKPE) a to 16. října 1865. O devět let později, 1. ledna 1874, následovala Rakouská Severozápadní dráha (ÖNWB) s tratí Vídeň – Jihlava – Kolín - Lysá nad Labem - Děčín východ. Celou trať z Vídně do Děčína zvládla postavit ÖNWB za pouhých pět let. O tom si nyní můžeme nechat jenom zdát.

Dnešní turistický výšlap zahajujeme v malebném městečku Krásná Lípa, sídle Národního parku České Švýcarsko. Cesta nás povede přes kopce, lesy a loukami do neméně hezkého města – České Kamenice. Jelikož navzdory tomu, že je teprve květen, venkovní teplota každým dnem roste, vydáváme se na cestu opět brzy po ránu. V 6.35 hodin s námi již motorový „Žralok“ odjíždí ze stanice Děčín hlavní nádraží, aby nás odvezl do Krásné Lípy. Připomínám, že vlaky do Rumburku přes Českou Kamenici mají rovněž přípoj od rychlíků z Prahy.

Z klášterní středověké vsi Pivoň se vydáme po zelené značce přes vysídlené a zaniklé vesnice Skláře (Glaserau), Valtířov (Waltersgrün) do Postřekova. Na Domažlicku po vysídlení německého obyvatelstva a vytvoření hraničního pásma zaniklo po roce 1948 na padesát vesnic a samot. Zbytky vesnice Skláře (bývalá středověká sklárna pivoňského kláštera) byly zlikvidovány až v 70. letech po rozšíření pohraničního pásma, vesnice Valtířov zanikla brzy po roce 1945, stodoly ještě sloužily jako sklad sena v 50. letech. Z obce nyní zbyl pouze návesní rybníček.

Trať Staňkov - Horšovský Týn - Poběžovice byla zprovozněna 6. 8. 1900 nejen na popud majitele statku Horšovský Týn (Karel 4. kníže Trautmannsdorf 1845 Ober-Waltersdorf, +1921 Horšovský Týn) či majitele statku Poběžovice a Pivoň Heinricha hraběte Coudenhoveho-Kalergi (1859 Vídeň, +1906 Poběžovice) rakousko-uherského diplomata, který se v Tokiu oženil s Japonkou Mitsu Ayoama (1874 Tokio +1941 Vídeň).

V pátek 29. 4. se vracíme do Šluknova, kde jsme minule opustili „Stezku středozemím“. V plánu dnes máme absolvovat její druhou etapu, ze Šluknova do Krásné Lípy. Výhodou této trasy je opět skutečnost, že na start i z cíle se dostaneme pohodlně vlaky Českých drah a. s. K ranní přepravě do Šluknova volíme opět „Dráhu národního parku“ peáží přes území SRN s odjezdem z Děčína v 6.41 hodin.

Právě přítomno: 149 hostů a žádný gestor