Je to pár týdnů, co Správa železnic slavnostně otevřela (netradičně) novou cyklostezku. Ta je vedena z někdejšího nádraží v Horním Slavkově před nádraží Loket předměstí, kde končí před zhlavím stanice. Vede po úseku tratě, kde byl z důvodu špatného stavu svršku zastaven provoz od června 1997. Od té doby trať zarůstala, ale letos proběhla její přeměna pro využití kolaři. Cyklostezka se rychle stala zajímavým cílem pro výletníky na kole, o čemž svědčí desítky kolařů, které jsem při svém výletě 20. září na trase potkal. Rozhodl jsem se proto novou cyklostezku projet, neboť naposledy jsem tu jel ještě jako cestující v poslední den provozu, tedy 31. května 1997.

Pro následující dvě zastávky se přesouváme jižněji, míříme totiž do Neapole a následně do Rodi Garganica. Cesta z Florencie do Neapole, přesněji do části Torre Annunziata, zabrala dlouhých 5 hodin, ale v dobré společnosti a s pěknými písničkami vše utíká rychle. Osobně jsem o Neapoli vždy slyšel pouze názory zacházející do extrémů. Buď to tu člověk miluje, nebo nenávidí. Za mne je to definitivně ta první varianta, zcela však chápu i ty opačné názory, jelikož Neapol svým vzhledem a čistotou definitivně není místo pro všechny. Město je to poněkud špinavé se zašlými domy a přeplněnými, úzkými uličkami, které přímo křičí „Tady vás někdo okrade!“ Hostitelé, u kterých jsme byli ubytovaní, nás však ujišťovali o opaku, a vskutku měli pravdu. Z celého výletu mi lidé právě zde přišli nejpřátelštější a nejpříjemnější, velkým problémem je však absence anglicky mluvících jedinců. V jižní Itálii se tedy anglicky nedomluvíte, místní se však často odkazují například na jazyk německý.

Pozapomenuté městečko Chyše (dříve Chiesch) proslavil po roce 1996 podnikatel Ing. Vladimír Lažanský, kdy koupil chátrající zámek, který do roku 1945 vlastnil hraběcí rod Lažanských. Do Chyše byla přivedena železnice v zlatém věku lokálních tratí v roce 1897. Trať je řízena od poloviny 50. let 20. století dle předpisu D3. V roce 2013 byl zrušen dirigující dispečer v žst. Žlutice, nyní je řízena z Blatna u Jesenice. Odbočka z Protivce do Bochova bude po 30 letech vrácena do částečného pravidelného víkendového turistického provozu (6. 6 - 28. 9. o víkendech) na objednávku Karlovarského kraje. Tím ze zatraktivní celá lokálka Rakovník - Bečov nad Teplou/Bochov.

Podívejme se na Pisu, kde hlavní zastávku představuje Náměstí zázraků. Náměstí bylo roku 1987 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO a je domovem dómu, šikmé věže hřbitova a baptisteria vystavených v rozmezí od 11. po 15. století. Není překvapující, že většinovou pozornost na sebe strhává právě šikmá věž, u které se neustále pohybuje trvale pózující dav. Za poplatek 20 € na osobu je možné vrchol věže zdolat, alternativně, dle portálu pisaticket.com, za cenu 34 € lze zakoupit kompletní přístup, který s výjimkou již zmiňovaných staveb poskytuje i prohlídku přilehlého muzea. Při osobní koupi je možné vstupenky modifikovat dle vlastní libosti a případně nějaké stavby vynechat. Pro návštěvu tohoto areálu vám vystačí i pouhé jedno odpoledne.

Muzeum ČD v bývalém depu v Lužné u Rakovníka vzniklo v roce 1996. Jeho hlavním podporovatelem byl drážní srdcař a fotograf parních mašin Ing Jaroslav Kocourek (1950-2006). Letos v červnu by se dožil 75 let. Ing Kocourek pracoval do předčasné smrti na GŘ ČD hlavně v organizaci nákladních přeprav. Hodně by se divil, kam došel propad nákladní železniční přepravy v roce 2025 v celé EU. Také by se divil, že ČD, a. s., má nějaké zvláštní úmysly s další existencí Muzea v Lužné. 

Začátkem měsíce srpna jsme se vydali na poněkud ambiciózní výlet, a to autem napříč Itálií. Jako navštěvované destinace jsme si zvolili v tomto pořadí Milán, Florencii, Pisu, Neapol, Rodi Garganico, Rimini / Riccione, San Marino a nakonec Benátky, to vše za pouhých deset dnů. Výlet jsme započali v Brně a v průběhu celé cesty jsme pro ubytování využívali služeb portálu airbnb. Nebojíte-li se rychlejšího výletového tempa a nevyděsí vás přes 3500 kilometrů jízdy v autě (které jsme tedy již absolvovali za vás), vydejte se alespoň prostřednictvím článku na tento výlet s námi.

Při návštěvě tratě Praha – Vrané - Dobříš je možno pokračovat dál autobusem PID, který má zastávku hned za šturcem žst. (Dobříš Větrník), či na náměstí v centru Dobříše. Jezdí každých dvacet minut! Nerealizovaná trať Dobříš - Příbram figurovala v návrzích hned po roce 1897, kdy přijel první vlak na Dobříš, naposledy v roce 1939. V roce 2023 se psalo na webu Zdopravy o možnosti vlakotramvaje na Dobříš, což by mohlo umožnit i vybudování tratě do Příbrami, ale kraj to zcela jistě odsune do říše snů. 

Na železnici není opravdu všechno růžové

Cesta z Brna do polské Varšavy proběhla bez větších komplikací, přestože byla o několik hodin delší a zahrnovala přestup v Praze místo v Bohumíně. Delší trasa nám však nedělala vrásky, protože jsme se mohli kochat okolím a zároveň vyřizovat studentské i pracovní záležitosti.

V sobotu 11. října 2025, po delší době a kvůli výluce ve změněném termínu, vypravily České dráhy parní vlak z Prahy-Vršovic na Dobříš. Parní vlak vedl legendární vršovický Čtyřkolák 434.2186 (r. v. 1916-17, Breitfeld-Daněk, Slaný, Rakousko-Uhersko, Království české). Tato lokomotiva nebyla nikdy vyřazena ze stavu ČSD ani ČD, přežila díky náhodám i rušení parního provozu v roce 1980. A již 13. září 1980 vedla jeden z prvních nostalgických vlaků na Čerčance. Koncem 70. let byl stroj používán na pracovní vlaky v okolí žst. Praha-Vršovice, předtím vozil manipulační vlaky směr Strančice a do roku 1968 letech byl ve stavu depa Praha-Těšnov (depo zrušeno v březnu 1973). 

Postupně obnovovaná třicet kilometrů dlouhá zrušená trať Myslakowice – Kowary - Kamienna Góra (Landeshut, Lanžhot ve Slezsku) byla zprovozněna od 5. června 1905, v roce 1933 za časů DR byla horská trať elektrifikována včetně tratě Sedzislaw - K. Góra - Lubawka (Liebau, Libava). Původně hornické město Kowary se rozkládá v délce několika kilometrů a vlaky zastavovaly na třech tarifních bodech v obvodu města. Nad městem v části Podgórze je hornický skanzen, v místě se těžil pokusně uran od 30. let 20. stol. 

Zatímco v zeleném Německu se léta mluví o reaktivizaci zrušených tratí, opak je pravdou - třeba trať Adorf - Zwotental bude od prosince 2025 zrušena (pardon, zatím konzervována), ač na trati úspěšně provozuje turistický spolek nostalgické jízdy. Naopak v Polsku se za přispění evropských fondů od června 2025 obnovila již čtvrtá trať v dolním Slezsku a to trať Jelenia Góra – Myslakowice - Karpacz (dříve Krumhübel). Do roku 1945 byla trať dokonce elektrifikována, po vyhnání původního německého obyvatelstva a vyhnání a přesunu Poláků z dnešní západní Ukrajiny, odmontoval vítězný SSSR vše, co šlo, jako válečnou kořist - včetně elektrických drátů. 

Žst. Dolní Beřkovice leží v km 458,235 na původní trati společnosti StEG Wien ¬¬– Laa an der Thaya - Brno – Praha - Děčín. Kilometráž tratě začíná ve Vídni a v úseku Laa -Hevlín je od roku 1945 „dočasně“ přerušena. Za doby StEG byl přednostou stanice Dolní Beřkovice můj prapradědeček František Nekoksa (1851-1909), zemřel rok po zestátnění tratě a propuštění do výslužby ze zdravotních důvodů. 

Právě přítomno: 325 hostů a žádný gestor