27. prosince 2025 jsem navštívil trať Mělník – Skalsko - Mladá Boleslav, kterou také nemá rád Středočeský kraj. Již několikrát se pokusil (od roku 2021, kdy v kraji vládne STAN) osobní dopravu omezit či úplně zastavit. V současné době na trati jezdí osobní vlaky pouze o víkendech a v sezoně ještě jeden pár vlaků o pátcích. 27. prosince byly vlaky zcela plné! Stejně tak v případě této tratě se jedná o generálně rekonstruovanou trať, kdy v úseku Mělník - Mšeno jde téměř o novostavbu z roku 2015. Správa železnic však ani v tomto případě nepochopitelně nezvýšila traťovou rychlost, akorát na některých PZZ byla nově zřízena světelná signalizace, někde zůstaly i dvacítkové PZZ. Tato nedokončená rekonstrukce tratě jakož i v případě tratě na Dobříš, dává kraji zbraně do ruky. Avšak ruku na srdce, je cestovní rychlost autobusů na okreskách vyšší než 50 km/h?! Naopak regionální autobusy jezdí mnohde jen 30 km/h. Navíc v oblasti kolem v roce 1970 zrušené odbočky Skalsko - Chotětov nejezdí o víkendu ani buskolo (třeba k vlaku do Krnska od Podkováně a Dolního Cetna). Ale to je pro kraj v pořádku! 

Jako každý rok, i letos, 20. prosince, rozváželi skauti historickými tramvajemi Muzea DP Praha Střešovice Betlémské světlo. Letos byly v provozu dva kurzy tramvají - část Prahy obsluhoval motorový vůz 2210 (r. v. 1930, Ringhoffer Praha-Smíchov, Československo) a vzácný vůz 3062 (r. v. 1942, Ringhoffer Tatra Praha-Smíchov, Protektorát Čechy a Morava, vyroben v roce atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha). 

V sobotu 13. prosince pořádala společnost Flügelradtouristic jízdu zážitkového parního vlaku z Drážďan a Pirny do Prahy spolu s okruhem kolem přes Prokopské údolí a zpět. Ve vlaku jeli příznivci parních vlaků nejen z Německa. Jeden německý Holaňdan mi při čekání na příjezd parního vlaku říkal: „Vlak mi ujel v Drážďanech a tak jsem nasedl na EC a předjel ho, teď máme v programu ještě projížďku starou tramvají po Praze, krása!“

Závěrem naší dlouhé cesty jsou Benátky. Nejkouzelnější nakonec. Vždy se sem mile rád vracím. Letos jsem Benátky navštívil podruhé a už se mi v hlavě formuje i návštěva třetí. Přejezd ze San Marina do Benátek představuje další tři hodiny v autě, autem následně lze zaparkovat přímo na ostrovní části Benátek, máte-li zakoupené ubytování přímo v historickém středu Benátek. My jsme se však rozhodli pro variantu šetrnější pro naše peněženky a ubytovali se v pevninské části Mestre nedaleko vlakového nádraží.

1. prosince jsem podnikl průzkumnou cestou, jak jinak, než veřejnou dopravou na Plzeňsko. Mým cílem byly nejprve Radnice a pak Chříč. Jel jsem v 7:50 z žst. Řevnice, dojev do Berouna 12 minut zpožděným osobním vlakem. Ač byl hlášen přestup v Berouně vlakovou četou dispečerovi, dispečer nechal přípoj na Plzeň ujet nejméně deseti lidem do škol a práce, další osobák na Plzeň jede za dvě (!) hodiny. Mně tím pádem nezbylo nic jiného než jet rychlíkem do Plzně hl. n. a do Radnic pokračovat regionálním autobusem, místo vlaku z Ejpovic. Dojel jsem do Radnic o hodinu později, takže můj program ve městě se ztenčil z dvou hodin na pouhou hodinu.

Je to pár týdnů, co Správa železnic slavnostně otevřela (netradičně) novou cyklostezku. Ta je vedena z někdejšího nádraží v Horním Slavkově před nádraží Loket předměstí, kde končí před zhlavím stanice. Vede po úseku tratě, kde byl z důvodu špatného stavu svršku zastaven provoz od června 1997. Od té doby trať zarůstala, ale letos proběhla její přeměna pro využití kolaři. Cyklostezka se rychle stala zajímavým cílem pro výletníky na kole, o čemž svědčí desítky kolařů, které jsem při svém výletě 20. září na trase potkal. Rozhodl jsem se proto novou cyklostezku projet, neboť naposledy jsem tu jel ještě jako cestující v poslední den provozu, tedy 31. května 1997.

Pro následující dvě zastávky se přesouváme jižněji, míříme totiž do Neapole a následně do Rodi Garganica. Cesta z Florencie do Neapole, přesněji do části Torre Annunziata, zabrala dlouhých 5 hodin, ale v dobré společnosti a s pěknými písničkami vše utíká rychle. Osobně jsem o Neapoli vždy slyšel pouze názory zacházející do extrémů. Buď to tu člověk miluje, nebo nenávidí. Za mne je to definitivně ta první varianta, zcela však chápu i ty opačné názory, jelikož Neapol svým vzhledem a čistotou definitivně není místo pro všechny. Město je to poněkud špinavé se zašlými domy a přeplněnými, úzkými uličkami, které přímo křičí „Tady vás někdo okrade!“ Hostitelé, u kterých jsme byli ubytovaní, nás však ujišťovali o opaku, a vskutku měli pravdu. Z celého výletu mi lidé právě zde přišli nejpřátelštější a nejpříjemnější, velkým problémem je však absence anglicky mluvících jedinců. V jižní Itálii se tedy anglicky nedomluvíte, místní se však často odkazují například na jazyk německý.

Pozapomenuté městečko Chyše (dříve Chiesch) proslavil po roce 1996 podnikatel Ing. Vladimír Lažanský, kdy koupil chátrající zámek, který do roku 1945 vlastnil hraběcí rod Lažanských. Do Chyše byla přivedena železnice v zlatém věku lokálních tratí v roce 1897. Trať je řízena od poloviny 50. let 20. století dle předpisu D3. V roce 2013 byl zrušen dirigující dispečer v žst. Žlutice, nyní je řízena z Blatna u Jesenice. Odbočka z Protivce do Bochova bude po 30 letech vrácena do částečného pravidelného víkendového turistického provozu (6. 6 - 28. 9. o víkendech) na objednávku Karlovarského kraje. Tím ze zatraktivní celá lokálka Rakovník - Bečov nad Teplou/Bochov.

Podívejme se na Pisu, kde hlavní zastávku představuje Náměstí zázraků. Náměstí bylo roku 1987 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO a je domovem dómu, šikmé věže hřbitova a baptisteria vystavených v rozmezí od 11. po 15. století. Není překvapující, že většinovou pozornost na sebe strhává právě šikmá věž, u které se neustále pohybuje trvale pózující dav. Za poplatek 20 € na osobu je možné vrchol věže zdolat, alternativně, dle portálu pisaticket.com, za cenu 34 € lze zakoupit kompletní přístup, který s výjimkou již zmiňovaných staveb poskytuje i prohlídku přilehlého muzea. Při osobní koupi je možné vstupenky modifikovat dle vlastní libosti a případně nějaké stavby vynechat. Pro návštěvu tohoto areálu vám vystačí i pouhé jedno odpoledne.

Muzeum ČD v bývalém depu v Lužné u Rakovníka vzniklo v roce 1996. Jeho hlavním podporovatelem byl drážní srdcař a fotograf parních mašin Ing Jaroslav Kocourek (1950-2006). Letos v červnu by se dožil 75 let. Ing Kocourek pracoval do předčasné smrti na GŘ ČD hlavně v organizaci nákladních přeprav. Hodně by se divil, kam došel propad nákladní železniční přepravy v roce 2025 v celé EU. Také by se divil, že ČD, a. s., má nějaké zvláštní úmysly s další existencí Muzea v Lužné. 

Začátkem měsíce srpna jsme se vydali na poněkud ambiciózní výlet, a to autem napříč Itálií. Jako navštěvované destinace jsme si zvolili v tomto pořadí Milán, Florencii, Pisu, Neapol, Rodi Garganico, Rimini / Riccione, San Marino a nakonec Benátky, to vše za pouhých deset dnů. Výlet jsme započali v Brně a v průběhu celé cesty jsme pro ubytování využívali služeb portálu airbnb. Nebojíte-li se rychlejšího výletového tempa a nevyděsí vás přes 3500 kilometrů jízdy v autě (které jsme tedy již absolvovali za vás), vydejte se alespoň prostřednictvím článku na tento výlet s námi.

Při návštěvě tratě Praha – Vrané - Dobříš je možno pokračovat dál autobusem PID, který má zastávku hned za šturcem žst. (Dobříš Větrník), či na náměstí v centru Dobříše. Jezdí každých dvacet minut! Nerealizovaná trať Dobříš - Příbram figurovala v návrzích hned po roce 1897, kdy přijel první vlak na Dobříš, naposledy v roce 1939. V roce 2023 se psalo na webu Zdopravy o možnosti vlakotramvaje na Dobříš, což by mohlo umožnit i vybudování tratě do Příbrami, ale kraj to zcela jistě odsune do říše snů. 

Právě přítomno: 320 hostů a žádný gestor