V pátek 29. 4. se vracíme do Šluknova, kde jsme minule opustili „Stezku středozemím“. V plánu dnes máme absolvovat její druhou etapu, ze Šluknova do Krásné Lípy. Výhodou této trasy je opět skutečnost, že na start i z cíle se dostaneme pohodlně vlaky Českých drah a. s. K ranní přepravě do Šluknova volíme opět „Dráhu národního parku“ peáží přes území SRN s odjezdem z Děčína v 6.41 hodin.

A tak již v 8.16 brzdí souprava Siemens Desiro u nádražní budovy ve Šluknově. Zdejší nádraží po své „revitalizaci“ prokouklo a pyšní se novým kabátem. Tak jako v posledních letech mnohé z nádražních budov u nás. Na šluknovské náměstí je to odsud necelý kilometr. Zde s povděkem vítáme možnost posilnit se před cestou v místní pekárně, kde se dá posedět u ranní kávy a poctivého koláčku. Černá káva před cestou dozajista přijde vhod. Po zhruba čtvrt hodině nad vonícím šálkem se vydáváme konečně na dnešní pochod.
Ten, kdo má mapu KČT č. 12-13 má výhodu, i když trasa se dnes dá sledovat i v mobilním telefonu. Celá dnešní etapa bude sledovat červenou turistickou značku, vyjma krátkého úseku pod Vlčí horou. Hned kousek za místem startu, ještě ve Šluknově, stojí za to krátce odbočit na místní Křížový vrch s kaplí Kalvárie a s křížovou cestou. Jedná se o nejstarší kapli na Šluknovsku. Zajímavostí je útvar zvaný „Malé varhany“, který se nachází přímo pod kaplí. Jedná se o skalní výchoz se šestibokými čedičovými sloupy.
Červená značka nás vede dál, kolem posledních šluknovských vilek a po chvíli přicházíme do Karlova údolí. Zde neznalého poutníka překvapí ruiny docela velkého objektu. Původně zde stála lesní restaurace z roku 1887 a později v kraji vyhlášené slunečné a vzdušné lázně, navštěvované lidmi z dalekého okolí. Člověku je smutno z toho jak některé, kdysi honosné objekty, dnes chátrají. V současnosti je údajně objekt v rekonstrukci, leč sotva kdy dosáhne své někdejší slávy. Lesní cestou se dostáváme k Čítkovu mlýnu, kde přejdeme silnici III. třídy a pomalu začínáme stoupat k nejvyššímu bodu Šluknovské pahorkatiny, 608 m vysokému vrchu Hrazený. Přicházíme na asfaltovou silničku a jsme u zdejšího, našeho nejsevernějšího arboreta Kunratice. Arboretum se rozkládá na rozlehlém pozemku a slouží primárně k výuce žáků šluknovské lesnické školy. Vstup je zpoplatněn a je nutno si jej předem objednat.
Po necelém kilometru opouští červená značka asfalt a odbočuje doprava. Před sebou máme dnešní první větší stoupání po úbočí Hrazeného. Cesta ale nevede na samotný vrchol, který je zarostlý a nenabízí žádné výhledy do okolí. Značená cesta se vrcholu vyhýbá a po chvíli jsme u skalní vyhlídky Volský kámen, z které je alespoň dílčí výhled dolů, do údolí. Místo přímo vybízí ke krátkému odpočinku a k malé svačině. Naše další cesta nyní klesá lesem kolem rozcestí Zelený kříž a loukami do obce Brtníky. Zde překračujeme koleje (trať č. 084) a míjíme místní nádražíčko. Vlakem se sem ale dostanete pouze v turistické sezóně a to pouze o víkendech a státních svátcích. Například z Děčína zde jezdí přímý cyklovlak do Mikulášovic dolního nádraží (linka T2 Dopravy Ústeckého kraje).
Červená trasa nás přivádí do Brtníků, kde odbočuje doprava a po krátkém stoupání se dostáváme na Křížový vrch (kolik jich u nás v republice vůbec máme?). V roce 1768 zde byla postavena kaple Nejsvětější Trojice. Z roku 1801 pak pochází křížová cesta. Místo, které opravdu stojí za malé zastavení. Z Křížového vrchu naše cesta opět klesá, aby se nám posléze otevřel výhled na Vlčí horu (586 m) se stejnojmennou rozhlednou na vrcholu. Pod úpatím Vlčí hory přicházíme na křižovatku značených cest a zde na chvíli opouštíme červené značení, abychom zamířili po žluté přímo na vrchol Vlčí hory. Po několika stech metrech stoupání stojíme před rozhlednou z roku 1889. V roce 1909 byla rozhledna zvýšena z původních 12 na 16 m a zastřešena. Z rozhledny se nabízí kruhový výhled na Šluknovský výběžek (v dálce vidíme Hrazený), na Lužické hory, České středohoří a Českosaské Švýcarsko. Dle informace od pána z pokladny je rozhledna v turistické sezóně otevřena denně od 9.30 - 17.00 hodin.
Při sestupu z rozhledny se vyplatí opravdu jen malá zacházka ke studánce Veronika. Červené značení nás provádí přes obec Vlčí Horu (zde možnost občerstvení v místní cukrárně) do Sněžné a posléze klesáním do údolí říčky Křinice kolem zříceniny Krásný Buk, ze které, po pravdě řečeno, toho příliš nezbylo. Po chvíli jsme už mezi prvními vilami v Krásném Buku, takto „předměstí“ Krásné Lípy. Mnohé domy svědčí o tom, že zdejší, zejména textilní továrny, svým majitelům opravdu vynášely slušné peníze. Odsud také pochází, našim dědům a pradědům známé podvlékačky „jégrhózny“.
Krásná Lípa za poslední roky vykvetla vskutku do krásy. Město leží na trojmezí Šluknovské pahorkatiny, Lužických hor a Děčínské vrchoviny. Dnes je vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko a sídlí zde také správa parku. Ve městě je konečně možno se po dlouhé cestě pořádně občerstvit. Známý je zejména zdejší pivovar, kde se od roku 2013 vaří pivo Falkenštejn. V Krásné Lípě je možno se ubytovat (i v pivovaru), nebo z nádraží Krásná Lípa, či ze zastávky Krásná Lípa město nasednout na vlak a vydat se k domovu. Vlaky Českých drah zde jezdí ve dvouhodinovém taktu s přípoji v Děčíně na rychlíky do Prahy. My jsme dnes od nádraží ve Šluknově našlapali 22,8 km. Tak „Dobro došli“, vážení.
Přeju vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl