O městě Volyni se praví, jako o bráně Šumavy. Dříve byla Volyně soudní okres. Ve Volyni měl můj předek Václav Ledrer kupectví (velkoobchod koloniálním zbožím). Na jeho domě byla dokonce umístěna kolem roku 1902 pamětní busta jednoho z nejvýznamnějších volyňských rodáků - ministra financí Rakouska-Uherska Dr. Kaizla (ministra financí ve vládě Františka hraběte Thuna-Hohensteina). Můj předek dům koupil koncem 70. let 19. století (rodina ho vlastnila do roku 1916), v roce 1905 v domě předčasně zemřel a je pohřben na věhlasném hřbitově nad městem Malsička.
Hřbitov Malsička vznikl v roce 1680, již v letech 1580-1618 byl na Malsičce postaven poutní kostel Proměnění Páně, který byl za Josefa II. zrušen a obnoven až v roce 1877, kdy mu byla přistavěna věž. Do existence soudního okresu bylo v městě také notářství, kam v roce 1906 (1910 přeložen) nastoupil můj praděda Jaroslav Čermák (1873-1948), ten se ve Volyni oženil s dcerou Václava Ledrera. Václav Ledrer byl i volyňský mecenáš, v září 2023 (!) se při opravě kostelíka Anděla Strážce nad žst. Volyně nalezla v báni listina, že v roce 1886 přispěl na opravu kostelíka.
Železnice do Volyně byla přivedena právě před 130 lety a to 15. října 1893. Do roku 1998 byla Volyně obsazena výpravčím, po převzetí dopravy firmou GW Train Regio byla zrušena ve Volyni i osobní pokladna a čekárna je uzavřena. Při rekonstrukci kolejiště byla zrušena vlečka do ZZN Volyně, druhá vlečka je sice do kolejiště zapojena, ale kolej je zarostlá. Manipulační kusá kolej na VNVK je využívána k nakládce dřeva. Kdysi bylo na nádraží WC i bufet, vše bylo zrušeno. Budova je naštěstí obydlena včetně udržovaných zahrádek před i za budovou nádraží. Proti nádraží funguje hostinec Na Nové, kde se výborně vaří, ale pouze ve všední dny od 10-15ti hodin. Jediné ubytování ve Volyni je nyní v penzionu u vietnamské restaurace U Pošů. Oblíbený penzion na dolním náměstí je od covidu zrušen, stejně tak na Ostrovci. V bývalém pivovaru, v provozu do roku 1974, se vyrábí pošumavské bylinné víno. Volyně byla střídavě v majetku Svatovítské kapituly, do roku 1621 v majetku Řádu Johanitů (Maltézských rytířů).
Trať Strakonice – Volyně - Vimperk provozuje v osobní dopravě GW Train Regio, v nákladní ČD Cargo a řízení provozu Správa železnic (obsazené žst. jsou pouze dispečerské Vimperk a Volary či Strakonice na hlavní trati Plzeň - České Velenice). Přípoje firmy GW Train Regio v Strakonicích jsou při zpoždění rychlíků ohroženy ujetím, ač jezdí ve dvouhodinovém taktu. Ty tam jsou časy, kdy existovalo výborné spojení Strakonic s Prahou přímým rychlíkem Praha - Sušice. Toto spojení citelně chybí. Kdysi jezdil také přímý rychlík Volary – Volyně - Praha vedený motorovými vozy M 262.0, vlak se dělil v Březnici a část jela do Volar přes Prachatice. Nyní jsme dál - síťovitost železnice se stala věcí neznámou, přípoje ujíždějí a na nádraží není vidět železničář. Místo informátorů pro cestující a nádražních restaurací ochranka, která je nyní skoro všude. Trať na Volary také sužují stále se opakující výluky, kdy autobusy NAD nedoprovází ani četa, takže všichni jezdí zdarma! To asi nepálí nikoho.
Martin Kubík
