Petr Rádl se zamýšlí nejen nad nevhodnými lavičkami na zastávce Pyšely

Tentokrát v rubrice Postřehy čtenářů, respektive Dopisy v koši nekončí, uveřejňujeme korespondenci dopisovatele Petra Rádla (i jeho reakci na již v Obzoru zveřejněné články), která dokumentuje, že s některými železničními institucemi není jednoduché jednat… a že je jednat o čem.

Dopisy Petra Rádla

Doposud jsem to viděl takto. Pokud je to víceméně osobní věc, píšu na instituci. Příklad: na nádraží na čerstvě natřené lavičce neopatřené nápisem „Čerstvě natřeno“ si umažu kalhoty, píšu na Správu železnic. Pokud lavičku na nádraží nepotřebuji pouze já, ale především starší cestující se zavazadly a Správa železnic tam nainstaluje paskvily, na které si i dlouho po dešti nemůžete dát ani zavazadlo, natož sednout, píšu do novin. A to je státní organizace, která by měla jít příkladem a aspoň trochu se starat o cestující. Mám známé, kteří když jednou dlouho po dešti na zastávce Pyšely si nemohli na atrapu lavičky položit zavazadlo, natož si sednout, řekli, že příště pojedou autem. Před stavbou koridoru tady byly normální lavičky, samozřejmě s opěradly a dobře bez údržby sloužily jistě 50 let a teď tyto paskvily se po deseti letech vyměňují, ale pouze teoreticky, v srpnu letošního roku, jak píše tiskový mluvčí, není pravda, že by se vyměnily. Zajímavé je, že paskvily laviček, které Správa železnic instaluje, jsou od výrobce z Ruska nebo Rwanda Burundi, přitom v Mirošovicích, cca 5 km daleko na stejné trati mají normální lavičky, kde se lze opřít, přitom Elefant tam stojí stejně dlouho jako u nás. Na zastávce Pyšely je více takových pozoruhodností, krytý prostor na čekání na pražském nástupišti je umístěn na úplném konci nástupiště místo logicky uprostřed, takže za deště všichni nastupují do jedněch dveří vlaku a na benešovském nástupišti jsou všechny paskvily laviček v první čtvrtině nástupiště, takže cestující o berli a matky s kočárky u bezbariérového odchodu z nástupiště nemají lavičku žádnou, ani ten paskvil z bazaru. Jako vzor pro Správu železnic může sloužit zastávka Lštění na trati z Čerčan do Ledečka, kde cestující mají k dispozici normální lavičky.

Pane Sedláku,
myslím, že byste byl možná ještě víc netrpělivý než já, patrně nevíte, že první článek o ostudě železnice od Správy železnic, o těch paskvilech laviček, vyšel za minulé redakce, někdy před více než dvěma roky.
Samozřejmě žádný tiskový mluvčí na článek nereagoval a myslím, že jsem byl až moc trpělivý, že jsem tak dlouho čekal.
Železnici mám rád a starám se o to, aby se Správa železnic o cestující starala, jak píše v těch obrovských BigBoardech na Wilsonu. Pravda ovšem je, že jsou jim cestující úplně ukradení, a tak já, jako don Quijote píšu články.

Pane Sedláku,
že přes dva roky není dostatečná doba pro odpověď od Správa železnic jsem psal minule. Teď k Českým drahám. Přestože psali, že ztráta ČD je 4 miliardy, tak našly peníze na vytvoření nových webových stránek s e-shopem, Ty předchozí byly plně vyhovující a koupě jízdenek s dalšími službami byla pro cestujícího jednoduchá. Ty nové tak vstřícné k zákazníkovi nejsou, třeba dříve šlo zadat upozornění na odjezd vlaku sms i 15 minut před odjezdem a také 10 či 5 minut před. Nový e-shop zhoršil službu, sms se dá zadat pouze 5 minut před odjezdem či přestupem a to je většině cestujících k ničemu, jen přestupní doba je na některých nádražích kratší, Při dotazu na informační lince ČD, která je monitorována, bylo sděleno, že dotaz jde podat pouze na internetu na předepsaném tiskopise, kde musíte vyplnit adresu, kde jste se narodil a tak dále, napsat do novin je podstatně jednodušší, zatím jsem se nesetkal s novinami, kde by čtenáři předepsali tiskopis, na který máte napsat dotaz či kritický článek.
Zvláštní je i způsob, jak cestujícímu ČD přikazují, jak může využít tzv. ČD kredit. Jelikož jde o téma dotýkající se hodně cestujících, bude článek do novin, podle odpovědi si čtenáři také tvoří úsudek o dopravci.
Jak p. Šťáhlavský odpověděl, že abych využil přepravu kola zdarma v trati Praha - Kolín, že si ho vypůjčím v Poděbradech, budu šlapat do Klánovic a pak zdarma ho dopravím vlakem do Prahy, to asi udělá jen pitomec. Navíc tiskový mluvčí asi neví, že doprava jakéhokoli kola z Klánovic na Masaryčku je zdarma pro každé kolo, nejen to z půjčovny s českým názvem ČD bike.

Jednou při koupi jízdenky na e-shopu ČD se mi nedařilo zaplatit z kreditní karty a tak jsem využil v reklamě vychvalované nabídky ČD kredit. Šlo tam poslat pouze jednotnou částku 500 Kč. Zaplatil jsem z kreditu a zbylo tam, tuším 233,- korun. Další jízdenka za 234 korun kvůli té jedné koruně koupit nešla, nešlo ani tu korunu poslat na kredit, šlo tuším poslat jen 100, 200 nebo 500 korun. Vím, že dopravce má nad klientem navrch, že on určuje podmínky, jak máme zaplatit jízdenku. Ale, přece jenom, klient posuzuje dopravce a všude už národní dopravce monopol nemá, tak třeba, i když Jančuru zrovna nemusím, tak na vídeňské letiště mne s ním jízdenka stojí 4x méně než s ČD, a tak jedu s Jančurou. Ten má také možnost kreditové jízdenky, ale tam taková možnost, že klient sponzoruje dopravce klidně i léta, než se mu podaří koupit jízdenku za přesnou cenu, která mu zbývá na kreditu, si na zákazníkovi požadovat neodváží. Jančurova nabídka je veskrze slušnější, na rozdíl od Českých drah si zákazníka váží. V podstatě, pokud máte u ČD kredit, nemůžete jet tam, kam chcete, ale ČD Vám určí cenou jízdenky, kam máte jet, v případě, že národního dopravce už další léta nechcete sponzorovat.
Posuďte tedy, u ČD si z kreditu koupíte jízdenku za stejnou cenu jako z kreditní karty, u Jančury dostanete slevu. U ČD žádná sleva. Pokud kredit využívat nechcete, tak RegioJet Vám z Vašeho kreditu kdykoli pošle veškerou Vaši částku, ČD Vám Vaše peníze z kreditu ČD nepošlou. Celé mi to připadá dost nekorektní od národního dopravce, měl by jako služebně nejstarší jít ostatním příkladem slušného obchodního jednání, a ne dělat něco, co cestujícímu připadne jako docela lumpárna.
Petr Rádl