Na dny 2. - 12. září 2025 naplánovala Správa železnic rozsáhlou výluku mezi výhybnou Nemanice II a žst. Strakonice [ST] během níž byly prováděny opravné a práce ve všech stanicích i na trati, včetně přejezdů. Dopravcům ČD a ARRIVA byla nabídnuta možnost zajistit NAD. Dopravce GWTR zajišťoval NAD z Číčenic do Chrobol. Po tři dny jezdila NAD Písek - Protivín za Os vlaky Březnice - Protivín (práce v ŽST Putim). Mezi Strakonicemi a Ražicemi byly nahrazeny Sp / Os vlaky z/do Tábora, v Putimi bylo možné uskutečnit jízdu jen od Ražic do Písku (naopak).
Výluka Havlíčkův Brod (HB) - Žďár nad Sázavou (ZR) konaná v poslední červencové dekádě nabídla zajímavou NAD u rychlíků Vysočina. Zdánlivě nejjednodušší řešení v podobě NAD HB > ZR mělo „chybu“ v cestovní době. Vlaku trvá cesta 30 minut, NAD měla naplánovanou reálnou cestovní dobu 42 minuty (= + 11 minut), k tomu přirážky na přesun cestujících v obou stanicích - kdyby „jen“ po pěti minutách - zpoždění kolem 20 minut, ale spíše více.
Lavičky, na kterých se nedá sedět - ty na snímcích jsou v žst. Třeboň. Tato novodobá španělská bota byla asi vytvořena s úmyslem co nejvíc odradit od cestování vlakem. Správa železnic je instaluje patrně s tímto záměrem na co největším počtu stanic či zastávek na korido i nekoridorových tratích. Zvědavě jsem se slečny zeptal, proč sedí na nízkém obrubníku (na snímku) a poté pána, kolaře, který si vždy vozí ten molitan (na druhém snímku), když jede na vlak. Důvod je u obou stejný - mokrá lavička, navíc cyklista má molitan na nosiči pořád, protože dráty na lavičce se mu zarývají do zadní části těla. A navíc, první drát na lavičce je nejen širší, asi aby ta prohlubeň držela vodu déle, hodiny po dešti, když už je okolo a po celém městě už dávno sucho.
Asi to není nic nového, i dříve mne některé věci u ČSD v dobrém fascinovaly a jiné deprimovaly. Dnes je to podobné, ale toho k nechápání bude o hodně víc u Správy železnic než u mého 30letého zaměstnavatele. Samozřejmě kladně hodnotím nové nádraží Praha Bubny. Jenže přes globální oteplování bude v zimě chladněji než v srpnu a nádražím to bude pěkně profukovat, možná víc než na lecjaké zastávce. Jak jsme kdysi měli Zimního krále, teď máme Letní nádraží. Druhá věc je pro mne také k nechápání: Skvělé střešní průduchy umožňují na peronech mnou oblíbené denní světlo a Správa železnic se chystá na této architektonicky myšlenkově a esteticky skvělé střeše stavět jakýsi panelák pro administrativu a asi průduchy zakrýt a výhled veřejnosti zatrhnout.
Vlak má být barevný, aby člověk dostal chuť takovým vlakem cestovat… Tuto větu jsem si vypůjčila z článku pana Miroslava Zikmunda, který vyšel v papírovém Obzoru č. 14 (11. srpna 2025). Kdysi jsem při svém ‚hustém‘ cestování mívala v žst. Leopoldov hodně času na přestup… Je to už dávno, kdy republika byla se Slovenskem ještě ‚pohromadě‘. Při jedné z cest, kdy počasí přálo, jsem si na 1. peróně sedla venku na jedinou lavičku. Jenže si ke mně přisedl nějaký cestující (byl ale slušně oděný). Chvíli trvalo, než jsme spolu navázali rozhovor. Bylo to v okamžiku, kdy kolem nás projížděl nákladní vlak s šedými = nudnými vozy, jen sem tam ale už i ‚postříkanými sprejem‘. Tehdy mě poprvé oslovil otázkou: „Jak se Vám líbí ty popsané vagóny?“ Odpověděla jsem mu: „A proč ne, líbí se mi, divíte se, že?? Jsou aspoň barevné a veselé!! Ovšem – jen pokud je reklama na nich vytvořena profesionálně!!“
Před pár měsíci byl v Obzoru otisknut článek s tématem Kouření na dráze s ilustračním fotem o překračování zákona. Šlo totiž o porušování zákonné povinnosti majitele či v případě železnice tzv. Provozovatele dráhy (tak sama sebe označuje Správa železnic). Železniční stanice s piktogramem byla následně odhalena jako novotou se skvící železniční stanice Pardubice hl. n.
V současné době probíhá řada aktivit v rámci Dne železnice. Jak to vypadalo v loňském roce dokumentují fotografie ze dne 17. 8. 2024 z Valašského Meziříčí, které pořídil strojvedoucí Jiří Vosička.
Ve druhé části přehledu zajímavostí ze světa evropských a světových železnic od dopisovatele Obzoru Stanislava Hájka přinášíme další pozoruhodnosti, které zasluhují pozornost fanoušků železnice: V Číně připravují vlaky rychlejší než osobní trysková letadla, v Německu chybí milion eur na železniční infrastrukturu, ve východním Norsku zlepšují železniční dopravu, v Rakousku vloni jel po železnici rekordní počet cestujících, DB vyplácí kompenzace při zpoždění vlaků, ze Španělska do Francie se bude jezdit rychleji a další zajímavosti. Na úvodním snímku je model potrubního vlaku budoucnosti v Číně, který bude jezdit rychlostí 1000 km/h. (Foto CASIC).
Na počátku prosince 2024 v době, kdy se pomalu blížila změna jízdního řádu, se v médiích Česka začaly objevovat zprávy, že se změnou jízdního řádu budou vlaky osobní přepravy „opozdilcům“ ujíždět. Proč? Vlaky začnou odjíždět naprosto přesně a to tak, že v sekundě 0 času odjezdu již budou dveře zavřené a vlak se dá do pohybu. Tak podle mne teorie…
Pravidelný dopisovatel Obzoru Stanislav Hájek se zabývá překlady textů o dění na evropských i světových železnicích z různých zdrojů. V následujícím přehledu přináší pohled na marockou vysokorychlostní síť, problémy s železniční reformou ve Velké Británii, „souboj“ Číny a USA o africké železnice, zrušení některých dálkových vlaků mezi Švédskem a Norskem, výstavbu železnice v Albánii, oslavy 200 let železnice ve Velké Británii a další zajímavosti ze světa železných kolejí. Ve druhé části, zveřejněné v rubrice Postřehy čtenářů pak přineseme další pohledy na zajímavosti ze světa železnic.
Ministerstvo dopravy představilo svou vizi pro rozvoj dopravní infrastruktury kolem roku 2050. Tento plán zahrnuje rozsáhlé projekty zaměřené na modernizaci a rozšíření dálniční a silniční sítě, výstavbu vysokorychlostních železnic a využití vodních toků pro nákladní i rekreační účely. Studie možností a příležitostí nastiňuje přes 630 kilometrů hlavních a vedlejších koridorů uvažovaných dálničních a silničních propojení krajských měst po dostavbě základní dálniční sítě. Spolu s tím začnou první stavby z plánovaných více než 760 kilometrů vysokorychlostních tratí. Změní se i železniční uzly v Praze a Brně. Příležitost dostane i vodní doprava.
Někdy se stane, že k návštěvě našeho hlavního města nemám víc důvodů, ale jen jeden. A tak se stalo, že 3. července byl jeden ze šesti čtvrtků, kdy jednou za půl roku jezdím do vojenské nemocnice na dvě injekce, které musí píchat jen paní doktorka. Ráno jsem vstal v 5 hodin, odešel (už chodím s holí) na vlak z domova v 5:30 a na Wilsonu byl osobní vlak po trati 221 podle jízdního řádu včas.
Právě přítomno: 371 hostů a žádný gestor