Redakce Obzoru obdržela pozvánku na slavnostní zprovoznění nového železničního mostu přes Orlickou přehradu (29. listopadu 2024) definovaného polohou km 41,791 trati Tábor – Písek. Rád jsem se této zpravodajské povinnosti ujal. Pro motorizované účastníky byla odbočka ze silnice 138 na lesní cestu vedoucí ke staveništi definována GPS polohou. Coby „nemotorizovaná osoba“ jsem byl odkázán na veřejnou dopravu neboli vlak.

Termín zahájení akce byl stanoven na 11:00. Vyhledávač spojení do nejbližší ŽST Vlastec nabízel jediné existující spojení. Z Prahy v 6:46, Vlastec 9:22. Být zahájení o pouhou hodinu dříve, znamenalo by TO jet někdy v podvečer a někde „bivakovat“. Dostat se do Vlastce dopoledne autobusem – vyloučeno. Na místo dle vyhledávače trasy 3,5 km za 59 minut. Z hlediska předběžné opatrnosti jsem raději jel již v 6:21, jeden nikdy neví. Vlak 8424 vedený MJ 847 byl sporadicky obsazen, z Branice v NAD „ve čtyřech“ cestujících. Na NAD (mikrobus TRANZIT) do Vlastce se přestupovalo v Záhoří – sám. Z Vlastce po modré značce lesní cestou přes osadu Červený Újezdec k turistickému rozcestí Červenina, kde navazovala příjezdová cesta pro motorizované. Příjezdová komunikace je široká cca 3 metry, dvě vozidla by se tam nevyhnula, nicméně postavená bytelně s asfaltovým povrchem. Cesta mi trvala cca 45 minut.
Na místě zázemí stavby se připravovalo slavnostní zahájení. Stan s drobným občerstvením, nápoje ryze nealkoholické. Umístění podstavců s firemními vlajkami sice ztěžoval nepříjemný vítr, ale hlavně nepršelo... Kolem půl jedenácté se postupně začali sjíždět účastníci – zástupci zúčastněných firem, ředitel společnosti ORLÍK NAD VLTAVOU, s.r.o., spravující schwarzenberské Panství Orlík, GŘ SŽ Svoboda, ministr Kupka dorazil „s vypnutým majáčkem“ v 10:55. Vypozoroval jsem, že mezi účastníky byli i domorodci z okolí, ač řídce osídleného.
Krátce po jedenácté „VIP“ přednesli nezbytné společenské projevy „o ničem“, zhutněné do několika slov, možná i kvůli protivnému větru, možná i kvůli vonícímu guláši. Nejdůležitější slova pronesl generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda : „Včera (středa) v odpoledních hodinách nás napadlo, že bychom ho mohli pojmenovat podle rodu Schwarzenbergů, který tu má navazující pozemky. My jsme hodně zasáhli do okolní krajiny, jezdila tu těžká nákladní technika, vycházeli nám vstříc. A tak se včera v podvečer rozhodlo, že se bude jmenovat Schwarzenberský most." (Schwarzenbergsbrücke, Schwarzenberg Bridge). Na několika diskusních fórech jsem zaznamenal příspěvky – jak autory slušně nazvat (?) - kterým se pojmenování nelíbí. Z kontextu plyne, že si pojmenování spojují s jimi neoblíbeným „knížetem“, nikoli rodem ...
Po projevech byla nikoli na mostě, ale na „místě projevů“ přestřižena slavnostní páska. Následně se účastníci odebrali k „vlaku“ sestaveného ze čtveřice MUV a „na dvakrát“ absolvovali cestu přes most, přesněji řečeno v celém nově položeném úseku km 41,300 - 42,500.
Nový most je jednokolejný, s průběžným kolejovým ložem, oblouk má rozpětí 156 m a je největší v Česku. Celková délka nosné konstrukce je 299 metrů. Most je dlouhý 316 metrů, nad dnem Vltavy je ve výšce 69 metrů. Mezi nosnou konstrukcí a předmostími je cca půlmetrová dilatační spára. Traťová rychlost je 70 km/h (na původním mostě byla – vzhledem k technickému stavu – rychlost 20), odpovídá rychlostním poměrům na přilehlých úsecích. Umožňuje obnovení nákladní dopravy a předpokládá se využití pro odklony při rekonstrukci trati mezi Protivínem a Nemanicemi. Konstrukce je připravena na eventuální budoucí elektrifikaci.
Napojení stávající trati vyžadovalo odstřílení skalního masivu, do něhož jsou na táborské straně zasazeny pilíře mostu a změnu nivelety traťové koleje. Niveleta koleje nového mostu je zhruba o 2 metry výše. Odtěženo bylo zhruba 10 000 metrů krychlových zeminy, do konstrukce bylo vloženo přes 500 tun ocelové výztuže. Mostní železobetonové oblouky jsou duté. Na „místě projevů“ mne zaujal masivní betonový „kvádr“ s dutinou – jednalo se o zkušební betonový odlitek, který bude zlikvidován.
Správa železnic v současnosti řeší bezúplatný převod vlastnických práv původního konstrukce ocelového mostu z roku 1889 na spolek Viadukt, který jej hodlá spravovat a vytvořit z něj kulturní prostor a cyklostezku. Ocelová konstrukce nese „pamětní nápis“ připomínající „poslední nátěr provedený v letech 1979 – 1981 jugoslávskou firmou. Nebude to mít lehké, svým vzhledem až nápadně připomíná „mediálně profláklý“ Vyšehradský most přes Vltavu, na němž je v současnosti také povolena jen rychlost 20.
Pro návrat jsem zvolil pěší přesun přes most „na vyloučené koleji“ do ŽST Červená nad Vltavou. Od táborského konce mostu vede červená turistická značka, u vjezdového návěstidla od Písku byl červený terč. Z Červené nad Vltavou NAD do Jetětic - TRANZIT dopravce Pavel Dvořák - sám.
Prvním vlakem jedoucím po skončení 108 dnů trvající nepřetržité výluky v pátek 29. 11. 2024 byl Sp 2072 s odjezdem z Tábora v 17:06, v opačném směru vlak Sp 2073. První vlak (2072) ještě rychlostí 20, další počínaje 2073 rychlost 40.
Miroslav Zikmund