V článku „Je OneTicket opravdu drahý?“ (Obzor č. 6/2025) autor nastiňuje možnost projektu jednotné jízdenky na autobusy i vlaky. „Objevuje se Amerika“. Podobná roční jízdenka s názvem GeneralAbo (všeobecné předplatné) [GA] existuje ve Švýcarsku - čtenáři nediv se - od 1898. Jeho vznik navrhlo Sdružení švýcarských obchodních cestujících a železnice Nordostbahn (1853 - 1902 začleněním do SBB). Do projektu se zapojilo 15 železnic s celkem 3 195 kilometry tratí. Jejich počet se léty zvyšoval. Ke konci 20. let minulého století se oblast pokrytí rozrostla na 5 500 kilometrů, tedy téměř celá síť. V roce 1948 přibyly poštovní autobusové linky, tam však GA platilo jen jako průkaz na 50 % slevu. I „jen“ je minulostí.

GA bylo specializovanou nabídkou, do roku 1974 se prodávalo kolem 9 000 jízdenek ročně. Výrazný nárůst zájmu začal v osmdesátých letech 20. století. V roce 1989 dosáhl přes 38 000 kusů. Důležitým rozhodnutím bylo v roce 1990 zařazení 24 městských dopravních podniků do platnosti GA. „Pouze“ na některých horských tratích (společenství Jungfraubahnen apod.) platí jako průkaz na 50% slevu.
Ačkoli v „devadesátkách“ 20. století byla cena GA v přepočtu na koruny „astronomická“ (téměř 70 000 Kč), při denním dojíždění do zaměstnání v relaci Zürich - Basel se „investice“ vracela za pouhé dva měsíce cestování. V oné době obsahoval švýcarský kursbuch (díly vlak, bus) vydávaný SBB i ceník „obvyklého jízdného“, právě tak jako ceníky jízdného „ostatních dopravců“, včetně lanovek, lodí… takže se TO dalo snadno spočítat. Výroční zpráva SBB 2024 uvádí, že držitelem GA byl zhruba půl milionu osob. GA si může pořídit kdokoli, tedy i cizinec žijící / pracující v konfederaci. GA má několik kategorií. Kromě „logické“ jedničky a dvojky pro dospěláky, také kategorie děti (6-16), junioři (16-25), senioři (64 ženy, 65 muži) - později kombinace „rodinné / partnerské“, resp. „zdravotně hendikepovaní“. Obdobou GA pro „turisty“ je SwissPass - síťová jízdenka platná „téměř“ všude, mimo „všude“ jako průkaz na 50 % slevu.
O podobném „předplatném“ na veškerou veřejnou dopravu nebo o „CzechPassu“ pro cizince platném „všude“ si lze nechat jen zdát. Švýcarský turista zhýčkaný „dopravním rájem“ své domoviny si u nás připadá, že přišel do „dopravního pekla“ - různé tarify, nespolupracující dopravci, nesmysl „povinná rezervace“, nenavazující jízdní řády, dlouhé intervaly mezi vlaky, krátká nástupiště, nedostatečná kapacita krátkých souprav, nespolupracující organizátoři krajských IDS, absence jízdenkových automatů.
Inu slovy „ministerského ansámblu“ sídlícího v budově na „Nábřeží“ - nejsme ve Švýcarsku, tam mají jiné podmínky. Tam si ovšem dopravci nekonkurují „dle vzoru anglického kapitalismu 17. století“, ale spolupracují - v zájmu vážených klientů, což je nad chápání nábřežního ansámblu viditelně považujícího klienty dopravců za „obtížný cestující hmyz“. V podmínkách „švýcarského dopravního“ trhu, s množinou dopravců akceptujících „jednotná pravidla spolupráce“, by se čeští dopravci typu „žlutý, černý, zelený“ bez jejich akceptování nechytili.
Podobnou oblibu má HalbtaxAbo - průkaz na 50 % slevu. Existuje od roku 1923!!! V roce 1987 při ceně 100 CHF cca 600 000 držitelů, rok 2020 uvádí cca 2 745 000 držitelů, výroční zpráva 2024 přes 3 miliony osob. Současná cena pro dospěláka 190 CHF, „junioři“ 16-25 120 CHF. Měl jsem jej v letech 2001 - 2002 také. Po projetí všech „fipkových“ tratí jsem zvažoval nejvhodnější ekonomický model projetí množiny těch zbylých. Pravda, mnohé z nich později vznikem sdružení SP „zfipkovatěly“, nicméně to nikdo nemohl tušit. Za 150 CHF (tehdy přes tři tisíce korun) jsem si pořídil roční slevu, díky níž jsem zvládl „za polovic“ projet nejen všechny „nefipkové“ železniční trati (Jungfrau, Pilatus, Rigi atd.), ale také letní okružní jízdy POSTBUS přes švýcarské průsmyky - např. Furka. V Zürichu na celodenní jízdenku MHD, na níž jsem projel i lanovky, byla sleva 33%. „Investice“ 150 CHF se mi „bohatě“ vrátila.

Miroslav Zikmund