V sobotu 12. 3. 2022 na pozvání polského ministra dopravy Adamczyka ministři okolních států včetně českého ministra dopravy Martina Kupky a eurokomisařky vyrazili na hranici Polska a Ukrajiny, která se aktuálně potýká s přílivem uprchlíků. Navštívili také přijímací centrum pro migranty v obci Młyny a hlavní nádraží v Přemyšli, které je důležitou křižovatkou pro cestu Ukrajinců do bezpečí, i distribuci humanitární pomoci. Jak je pomoc ČD v zahraničí vnímána a jak složitá jsou jednání o provozu humanitárních vlaků? Zeptali jsme se Ing. Jiřího Ješety, člena představenstva ČD a náměstka GŘ odpovědného za osobní dopravu.

Připomeňme, že ze Slovenska a Polska dorazilo do České republiky vlaky Českých drah za posledních 14 dní více než 30 000 ukrajinských cestujících. Můžete nějak stručně popsat situaci v Polsku, jak na vás zapůsobila? Jak je pomoc ČD v zahraničí vnímána?
Kolegové v Polsku pomoc Českých drah velmi oceňuji, děkují za ni a prakticky ji označují za klíčovou pro zvládnutí náporu ve stanici Přemyšl. Zhruba 30 vozů Českých drah v Polsku dnes a denně pomáhá, z toho dvacet na dvou zvláštních vlacích operujících dle potřeb uvnitř Polska (například Přemyšl – Katovice), a deset vozů na posilách vlaků v relaci Polsko - ČR. Jinak v Přemyšli je návaznost mezi vlaky z Ukrajiny a vlaky dále směr západ organizována velmi dobře, jak co do zázemí a péče ve stanici, tak i co se týká přestupů na další vlaky. Provoz těchto vlaků a vozů směr Polsko a Slovensko běží velmi dobře, rychle, operativně a vstřícně.

Dovolte, abych ocitoval postřeh jedné z cestujících, který jsem zachytil na sociálních sítích: „Včera jsme jeli z Ostravy do Prahy večerním vlakem. Mělo mi to dojít, že je to vlak z východu, nedošlo. Plný Ukrajinců, jen maminky, děti a pár staříků. Mezi spícíma dětma, plenami, vybalenými igelitkami s plyšáky a ponožkami bylo posledních pár míst. Vedle mě holčička s hrncem na hlavě, přesně takovým, když mě stříhal táta v jejím věku. Když nespala, zkoumala mě rentgenem. Punčochy, bundu, boty i knížku. Křičeli na ní Ilyana nebo Diana pokaždé, když se měla vzbudit a jít se starat o batole, co lezlo pod sedačkou a hrálo si mi s tkaničkami. Měla šrám nad obočí, její brácha taky. Třeba sourozenecký svár. Třeba šílencův svár. Pořád mi chválila vlasy a asi nepochopila, že já jí taky. Stevardky Českých drah namísto kontroly lístků rozdávaly sunar a přesnídávky. Ty průvodčí se chovaly skvěle, i když byly očividně naprosto vyřízené. S úsměvem a něhou pomáhaly stařence na záchod a dětem s pitím a já si říkala, kolikrát jsem dštila síru na České dráhy za zpožděný vlak a nestihnutý přípoj, nebo za špatné číslo vlaku na tabuli či zavřený jídelňák a nefunkční terminál, nebo za špatné kafe… Možná naše vlaky nešlapou s japonskou přesností, možná ty průvodčí poslouchají Michala Davida a myslí si, že Vejdělek by měl víc točit. Nebo možná volí Zemana a mají jiný názory na Green Deal… Ale ty paní nemohly být lepší a milejší a srovnaly priority v čase.
U Prahy se nálada změnila, mamky se začaly usmívat a děti smát. Jedno dítko v pruhovaném pyžamu tam začalo běhat chodbou sem a tam a plácat si s lidmi. A jak se smálo a plácalo, usmíval se i ten dojíždějící vlak. Pak začal hrát Smetana, ne moc nahlas. Ale stejně ta Vltava v tu chvíli na hlaváku s tím nervózním smíchem dohromady dávala ve vlaku z jednodenního pracovního výletu z Ostravy větší smysl než třeba po ročním výletu přes půl světa.“
Jak se vám to čte? Určitě se shodneme, že vlakové čety, jako bojovníci v první linii, nezklamaly…
Vlakové čety tuto mimořádnou a extrémně náročnou situaci zvládají skvěle a patří jim velké poděkování za jejich práci a přístup. Stejně tak patří poděkování i pravidelným cestujícím, jejichž komfort je tímto také snížen, nicméně i jejich tolerance je vysoká a za pochopení jim velmi děkujeme!

Michael Mareš