Zachtělo se mi vrátit se zpátky do dětství a projet se vláčkem taženým tou starou parní lokomotivou s mosaznými písty, tou černou, kterou si pamatuji z dob, kdy jsme jako děti jezdívaly na prázdniny k naší stařence. V té době to pro nás byly obrovské, ale krásně nablýskané stroje, které velice těžce odfukovaly, taky nám jaksi zvláštně ‚smrděly‘ – a občas mi z nich do oka spadla taky žhavá jiskra. Ale že ty mohutné stroje s umouněnou obsluhou mají i svá jména jsme vůbec netušili!! To vagóny s dřevěnými lavicemi vydržely jezdit ale podstatně déle!! No, dnes je to všechno pro nás pro všechny jen dojemná, smutná nostalgie …
Po mnoha letech ale jednou… a je to docela dávno (9. května 1991) při rodinné návštěvě Břeclavi jsme právě tam úplnou náhodou na parní vlak narazili a tak jsem si ho aspoň vyfotila! Tentokrát se jím ale chci svézt….

A proto jsem se letos v sobotu 9. září vydala historickým parním vlakem s lokomotivou Skaličák (433.001), vozy Rybák a dobovým restauračním vozem na cestu z břeclavského nádraží do vlakové stanice Lednice, do které už pravidelně vlak celoročně nezajíždí (pouze sezónně o víkendech). A tak netrpělivě a už přesně měsíc dopředu jsem si v předprodeji zakoupila poloviční jízdenku. Jedna cesta, kterou jsem si opravdu s velkým dojetím vychutnávala, trvá necelé půl hodiny a trasa z žst. Břeclav vede přes Boří les, Poštornou, Charvátskou Novou Ves a Lednické rybníky.
Zámek, lednický skleník ani Minaret v plánu nemám. Navštívila jsem je nesčetněkrát a zámky už vlastně nenavštěvuji vůbec – není to ale kvůli vysokému vstupnému – chybí mi v nich původní vybavení, ve kterém žil – tady např. rod Lichtenštejnů, či na čem jinde při svých cestách odpočívala Marie Terezie, císařovna Sissi a další… Uznávám právě tu letitou patinu…
Tu zářijovou sobotu jsem pojala proto čistě jen železničářsky. Řekla jsem si: staré ke starému ha,… – a vyrazila.
Vstávala jsem s námahou a sice i dost brzy, ale moc jsem se těšila. Z Hranic vyjíždíme načas a do Břeclavi i načas přijíždíme. V žst. Břeclav bude parní vlak přistaven na 1. perón. Nádraží je plné mladých lidí s dětmi, hlavně pro klučiny a jejich tatínky to bude opravdové eldorádo. A když vlak se šesti vagóny (jeden restaurační vůz a jeden pro kočárky + kola) přijíždí, táhne ho pomocná lokomotiva, ale do Lednice jedeme už jen tou parní. Vlak je totálně narvaný a člověk neslyší vlastního slova. Z břeclavského nádraží vyjíždíme s 20min. zpožděním, ale vše se zvládá tam i zpět a další spoj = v 11.23 h už vyrazí načas. Podél trati vidíme několik nadšenců s fototechnikou a postávající lidé s dětmi nám mávají. Opětujeme. Ve vlaku rozdává průvodčí v dobové uniformě dětem vystřihovánky a nějaké bonbony - lipa. A ve stanici je zajištěna bezpečnost jednak hasiči s hasičským autem a situaci jistí také policie. Na zpáteční cestě je už ve vlaku dýchatelně…Však si mnozí kupovali přímo ve vlaku (a bez přirážky) jízdenku jen do Lednice.
Po příjezdu do železniční stanice LEDNICE žasnu!! Jsem velmi mile překvapena překrásnou nádražní budovou zdobenou lidovými ornamenty. Uchvátila mě…Stejně zdobenou budovu má i žst. Poštorná.
Kvůli nesnesitelnému vedru se nezdržuji a vracím se. Stačilo – jednou a dost, ha…

Hana Dostálová