Problematika obsluhovacích tlačítek u výtahů na české železnici očima Miroslava Zikmunda

Při modernizacích stanic s úrovňovým přístupem ke kolejím se budují ostrovní nástupiště. Součástí modernizace je výstavba podchodu a za účelem bezbariérového přístupu zde existuje výtah. V nějakých stanicích – zjevně, aby se ušetřilo – výtah není (Stříbro, Praha hl. n. nástupiště 5, 6, 7, Holešovice) a místo něj je využita dlouhá šikmá rampa umožňující bezbariérový přístup vozíčkářům, což v případě vozíčkáře, jehož vůz je na opačném konci nástupiště Hlavního nádraží, znamená přesun až v délce 400 metrů. Rampa ústí na sever, vlak stojí na jihu a dle zákona schválnosti je vozíčkářský vůz prvním za lokomotivou. Co by se pro osobu se sníženou pohyblivostí neudělalo.

U stanic, v nichž byla ostrovní nástupiště vybudována v hluboké minulosti, se zpravidla jen doplňuje výtah (Česká Třebová), nicméně obvykle dochází k rekonstrukci povrchu nástupiště a jeho zastřešení, případně instalaci pojízdných schodů (Pardubice hl. n.).

„Každým psem…“ nemíním množinu různých typů výtahů z hlediska dodavatele, to je důsledek zákona vyžadujícího veřejnou obchodní soutěž. Občas ale výtahů využívám a nestačím se divit neschopnosti Správy železnic v nich sjednotit obsluhovací tlačítka a různá hlášení.
V domovních nebo budovních výtazích je zpravidla výtahové patro / etáž / podlaží v úrovni vstupních dveří na tlačítkovém panelu označeno 0. Pokud výtah jezdí do sklepních prostor, jezdí pak do -1, případně níž. Nicméně na české železnici je to jinak – ostatně jak jinak.
Některé výtahy mají 0 na nástupišti a -1 je v podchodu, v jiné stanici je zase 0 v podchodu a 1 je nástupiště. Netuším, jaký je problém ve sjednocení obsluhovacích tlačítek 0 pro nástupiště a -1 pro podchod nebo naopak. Co se zvolí, není podstatné. Pokud je někde, jako v hale pražského Hlavního nádraží, výtah zastavující ve více úrovních, pak mohou být 0, 1, 2, 3 směrem nahoru a 0, -1, -2, -3 směrem dolů. 0 by měla být – z hlediska přirozeného rozumu – jednotná všude, tak jako červená na semaforu znamená všude STŮJ.

Pozoruhodný výtah je v Radotíně na prvním nástupišti, který má tři zastavení. V podchodu je 0, následuje výstup na úrovni ulice Vrážská na 0,5 – zřejmě inspirace londýnským nástupištěm 9 a 3/4, odkud se jezdí vlakem do Bradavic – a pak nástupiště 1. Výškový rozdíl mezi 0,5 a 1 činí pět schodů…

Úžasná jsou i již zmíněná výtahová hlášení. V některých výtazích hlas oznamuje podchod a nástupiště, případně i jeho číslo. V Plané u Mariánských Lázní tento hlas podchod označuje jako přízemí a nástupiště je prvním patrem. Na opačném konci republiky v Otrokovicích zase hlas sděluje nulté a první podlaží a doplňuje také „Příští směr jízdy nahoru/dolů.“ a „Dveře se zavírají.“. Jiné výtahy o zavírajících se dveřích mlčí.

Karlovarské Horní nádraží je také označovací lahůdkou. Pokladny jsou „geniálně“ v patře na úrovni prvního nástupiště, nikoli na úrovni vstupní haly z ulice. Na rozdíl od jiných výtahů mají ty karlovarská tlačítka 1 a 2 a hlas, který oznamuje podlaží. Karlovarské nádraží má další specialitu ve výtazích z nástupišť 1 a 2 na lávku vedoucí nad nádražím. Výtah z podchodu na druhé nástupiště oznamuje nástupiště jako druhé podlaží a výtah na lávku považuje totéž druhé podlaží za podlaží první a lávku za podlaží druhé…

V Berouně má výtah prvního nástupiště tři úrovně. „Nástupiště 0“ je zde nulté podlaží, „Hala P“ je přízemí a „Podchod -1“ je první podzemní podlaží. Výtahy nástupišť 2 a 3 zase tvrdí, že „Peron 0“ je nulté podlaží a „Podchod“ je první podzemní podlaží.

Na pražském Hlavním nádraží mají výtahy v hale čtyři úrovně – 0 je na střeše odbavovací haly (parkoviště) a hlas oznámí „Stanice 0“. Horní hala, z níž vedou podchody, je „Stanice -1“, spodní vstupní hala (metro) je „Stanice -2“, poté kousek níž u pokladen všech dopravců a centra Českých drah je „Stanice -3“. Na opačné straně Hlavního nádraží, v podchodě na Žižkov, se hlásí „0“ pro úroveň chodníku a „-1“ pro úroveň podchodu. Rokycany zase mají 0 na nástupišti v přízemí a podchod je v „prvním suterénu“. Mimořádně výživným je také neobyčejně pomalý výtah ve stanici Poděbrady…
Například oproti tomu výtah z metra na Hlavním nádraží má 0 na nástupišti a 1 je v hale, všechno bez hlasového doprovodu. Jak prosté.

Netuším a nehodlám zjišťovat, jaké jsou tlačítkové a hlasové požadavky v soutěži na dodavatele výtahů a zda se to upřesňuje ve smlouvě o dílo, nebo se to neponechává na tvůrčí iniciativě dodavatele.
Rozdílnost v poznačování tlačítek a výstupy hlasového doprovodu lze považovat za neschopnost odpovědných – či spíše nezodpovědných – vedoucích pracovníků Správy železnic řešit takovouto marginální záležitost, která svým rozsahem spadá do pravomoci zaměstnance na řadové úrovni systémového specialisty investičního oddělení.

Je mimo mé technické chápání, proč u Správy železnic neexistuje jednoduchý manuál formátu A4 upravující závazně, která číselná tlačítka mají být ve výtazích pro jednotlivé úrovně zastavení, respektive co bude hlas v jednotlivých úrovních oznamovat. Nástupiště je zkrátka nástupištěm, podchod je podchodem. Specificky může být nějaká odlišnost – např. Radotín s Vrážskou ulicí, pražské Hlavní nádraží s parkovištěm a dvěma halami, Karlovy Vary s lávkou a tak dále. Hlásit směr pohybu kabiny je hloupost, někde je šipka. Bez zavírání a otvírání dveří se cestující taky obejde a cizinec tomu stejně nerozumí.

Tak či onak výše uvedené přísloví definuje dokonale výtahový mišmaš Správy železnic.

Miroslav Zikmund