Rozloučení s pošumavskou lokálkou očima cestujícího
V rámci listopadové „Tour de pošumavské lokálky“ – rozloučení s provozem v režii ČD, kde jsem nebyl sám – jsem si po letech projel lokálku ze Strakonic do Březnice. Jako obvykle jsem se nestačil divit, jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Ve vlaku 17909, přesněji jde o model MJ 814, s odjezdem v 11:10 ze Strakonic, jsme cestovali ve dvou lidech. Na zastávkách na znamení nikdo nebyl, tudíž vlak mohl jet jako rychlík až do Radomyšle. Dále v dopravně Sedlice – rovněž jde o zastavení na znamení – byl ale vlak donucen zastavit z důvodu náskoku…
Příjemným překvapením bylo zjištění, že na trati se nejezdí podle předpisu D3 (Předpis pro zjednodušené řízení drážní dopravy), nýbrž podle předpisu D1 (Předpis pro nezjednodušené řízení drážní dopravy), čímž se řízení provozu zjednodušilo, neb strojvedoucí se nemusí v dopravnách Radomyšl, Sedlice a Bělčice, které jsou řízeny dálkově z Blatné, ohlašovat dirigujícímu dispečerovi, což opět zrychluje jízdu vlaku.
Mizernější je ovšem kvalita spojení mezi Strakonicemi a Březnicí. Zatímco zde v dávnější minulosti jezdily přímé vlaky, nyní je vozební rameno zlomeno v Blatné. Cestující si tak na navazující vlak počká „jen“ 83 minut a v opačném směru – až na výjimku – 79 minut. Pak se nelze divit, že o takto „kvalitní“ spojení není zájem.
Představa o paralelním autobusovém spojení je naivní, tudíž přednost dostane gumokol s cestovní dobou cca 50 minut… Důsledek „geniálního“ dvouhodinového taktu krajských dopravních mágů objednávajících dopravu. Někdejší vozební rameno (Beroun –) Zdice – Protivín je zlomeno v Březnici a berounské vlaky pokračují do Blatné, případně do Nepomuku. Objektivně to opravdu – při zachování rychlíkových přípojů s ministerským dvouhodinovým taktem – na hlavní trati jinak při dvouhodinovém taktu udělat nelze. Aktuální GVD 2023/2024 dokazuje – LÍP už BYLO. V Březnici jsou rozvázány přípoje od Zdic do Protivína a naopak. Ve Švýcarsku by prostý lid s takovouto nabídkou spojení vyhnal zastupitele z teplých pelechů.
Šokujícím poznatkem byl přístup k nástupišti u koleje číslo 4 v Blatné. Jeden žasne nad tím, co dovede „homo sapiens“ vymyslet…
Uspořádání kolejiště (výhybek) v Blatné je rovněž „geniální“. Od a do Nepomuku (Kasejovic) lze totiž historicky využívat kolej číslo 4, čili v případě závady nebo nesjízdnosti výhybky číslo 11 se musí provoz zastavit a nahradit NAD. Vlaky Beroun – Nepomuk se musí v Blatné v případě křižování přestavovat cestou posunu.
Staniční budova s pokladnou a čekárnou je situována v km 22,108. Nejbližší přechod přes koleje je v km 22,095 a slouží k přístupu na nástupiště číslo 1 u koleje číslo 1. Ačkoli přechod vede přes všechny koleje, tedy i přes dopravní kolej číslo 4, jako přístupová cesta k nástupišti číslo 3 úředně neslouží. Od staniční budovy v km 22,108 by měl jít cestující proti směru k přechodu v km 22,130 (případně po přechodu v km 22,095) a přejít na nástupiště číslo 1, po nástupišti číslo 1 pokračovat proti směru k přechodu v km 22,175, přejít po přechodu přes koleje 1 a 2 na nástupiště číslo 3 a vracet se na začátek nástupiště číslo 3 v km 22,115 k vlaku, který přijel z Nepomuku. Čili ujít cca 150 metrů od staniční budovy. Vystupující cestující by se stejným způsobem měli přesunout ke staniční budově a případně k navazujícím autobusům…
Jaká je realita? V přímém rozporu s tolik omílanou mantrou bezpečnosti. Cestující jdou k vlaku na koleji číslo 4 po přechodu v km 22,095, ačkoli je tam tabulka zakazující přístup, projdou kolejištěm kolem návěstidla S4 umístěném nesmyslně v km 22,101 a vydají se na nástupiště číslo 3. Odhadem vzdálenost cca 30 metrů, při prodloužení nástupiště 3 na 80 metrů jen cca 10 metrů po přechodu. Proč není umístěno o 10 metrů dál v km 22,091 za přechodem v km 22,095? To rozum nebere, místa je tam dost. Za koncem nástupiště číslo 4 je před návěstidlem S4 z hlediska bezpečnosti zcela správně umístěna tabulka s piktogramem zakazujícím přístup, která není – v souladu s přirozeným rozumem – cestujícími respektována.
Miroslav Zikmund