Lavičky, na kterých se nedá sedět - ty na snímcích jsou v žst. Třeboň. Tato novodobá španělská bota byla asi vytvořena s úmyslem co nejvíc odradit od cestování vlakem. Správa železnic je instaluje patrně s tímto záměrem na co největším počtu stanic či zastávek na korido i nekoridorových tratích. Zvědavě jsem se slečny zeptal, proč sedí na nízkém obrubníku (na snímku) a poté pána, kolaře, který si vždy vozí ten molitan (na druhém snímku), když jede na vlak. Důvod je u obou stejný - mokrá lavička, navíc cyklista má molitan na nosiči pořád, protože dráty na lavičce se mu zarývají do zadní části těla. A navíc, první drát na lavičce je nejen širší, asi aby ta prohlubeň držela vodu déle, hodiny po dešti, když už je okolo a po celém městě už dávno sucho. 

Přijde mi, že tak, jak Vasila Bilaka v krejčovské dílně nepouštěli na saka, tak já bych nedovolil Správě železnic, aby rekonstruovala Výtoňský most nebo dokonce stavěla vysokorychlostní tratě. Bál bych se, že zrekonstruovaný most brzy spadne, a že po vysokorychlostních tratích se bude jezdit pomalu a zpoždění budou klidně i dvouhodinová či vlak bude zrušen.
Petr Rádl