V úterý 7. května jsem pokračoval z Lužce nad Vltavou vlakem do Vraňan a jelikož autobus PID do Černoušku ujede deset minut před příjezdem vlaku (normální stav!) a vlak ve směru Vraňany - Straškov nenavazuje, šel jsem pěšky po silničce přes Jeviněves, kde se nachází velká jahodová plantáž, přes Černoušek, kde za 1. republiky učil J. V. Pleva (autor Malého Bobše, škola je nyní zrušena) do Ctiněvsi na vlak, což je kolem osmi kilometrů (lepší než dvě hodiny sedět ve Vraňanech, kde není ani čekárna ani bufet).
Z bájné Ctiněvsi jsem přejel přes poetickou zastávku Mnetěš (vyvolávající paralelu s větou mistra Kováříka z filmu Marečku, podejte mi pero: „…ani já vás nepotěším.“ Ostatně tento film se točil v nedaleké bývalé žst., nyní zastávce Roudnici n. L.-Hracholusky) do významného uzlu Podřipských lokálek – žst. Straškov. A jsem opět u slovní hříčky. Ani já čtenáře moc nepotěším. Pryč jsou doby, kdy se do Straškova sjely motoráky ze všech stran a vlaky na sebe navazovaly a pak se opět rozjely - na Roudnici, na Libochovice, na Vraňany či na Zlonice. V současné době je sice Straškov obsazen výpravčím a jedním výhybkářem, ale tím, že leží na rozhraní krajů Ústeckého a Středočeského došlo k rozvratu dopravní obslužnosti a nenavazování vlaků. Do Libochovic jezdí od roku 2006 pouze letní víkendová doprava, mezistaniční oddíl je dlouhý 23 kilometrů, dopravny D3 Mšené Lázně i Budyně nad Ohří byly změněny na zastávky, takž není kde křižovat a nevychází to ani kapacitně! Úsek mezi Straškovem a Roudnicí na Labem po zrušení žst. Roudnice-Hracholusky je řízen dle předpisu SŽDC D1 a je dlouhý 14 kilometrů, úsek mezi Straškovem a Vraňany je také dle předpisu D 1 a je dlouhý také 14 kilometrů, úsek na Zlonice je od zrušení žst. Kmetiněves v roce 1989 dlouhý 19 km (zde kapacita dostačuje, neboť zde vypadá NJŘ jako noty na buben).
V žst. Straškov byla samozřejmě zrušena i osobní pokladna SŽDC, takže i školní frekvenci musí zvládat strojvedoucí. V současné době dochází v žst. Straškov k výměně světelných návěstidel za nová a menší změny zabezpečovacího zařízení. Naštěstí pracovní místa zůstanou dle slov místních pracovníků nadále zachována, výměny zůstanou nadále obsluhovány ručně, odbočka – bývalé stanoviště I. - je již dávno řízena dálkově, stanoviště II. (sídlo v dopravní kanceláři) je kumulováno operativně se stanovištěm III.
V těsné blízkosti žst. Straškov se nachází pískovna a ZZN. Kdyby někdo přemýšlel, mohla se prodloužit vlečka ZZN až k pískovně a písek se mohl vozit po železnici, místo toho je od roku 2014 vyloučena z provozu i vlečka ZZN, která patří do skupiny Agrofert. Proč mediálně známý Agrofert vlečku nevyužívá a nepřispěje tak ke zlepšení klimatu Země?
Ze žst. Straškov jsem pokračoval přes zrušenou zastávku a vytrhané nákladiště Bříza (kde sice sídlí pila, ale nemůže tudíž vozit nic po dráze), kolem tratě k zastávce Loucká a příjemnou polní cestou do Miletic a pak po silničce na vlak do města Velvary na vlak, který zde nyní jezdí výborně v půlhodinovém taktu. Je vidět, že někde to jde, když kraj chce.
Ve Velvarech je i živá nákladní přeprava pro firmu Metal, ale vlečka do bývalého cukrovaru, kde mohla být jistě průmyslová zóna, se začala likvidovat.
Martin Kubík
