Bývalá žst. Šťáhlavy leží na plzeňské větvi bývalé Dráhy císaře Františka Josefa Vídeň- (Wien, Franz-Josef Bhf) – Gmünd - České Budějovice - Plzeň v km 335,9 od Vídně a v nadmořské výšce 374,542 m nad mořem. Stanice byla již v roce 1930 změněna na nákladiště a zastávku se závorářským stanovištěm. V nedávných letech došlo k redukci zbylého kolejiště, takže v současné době z bývalé žst. zbyla pouze původní výpravní budova, ta však byla v roce 1966 zbavena všech ozdob a historicky znehodnocena. Od 28. března 2019 byla v zastávce Šťáhlavy zrušena osobní pokladna, tím se zakončila stopadesátiletá historie nepřetržitého obsazení této budovy pracovníkem drah.

Trať postavilo právě před sto padesáti lety (přesně 1. 11. 1869) konsorcium firem Lanna, baron Šebek a bratři Kleinové (tato firma pocházela ze Sobotína, na odbočce tratě Šumperk - Kouty nad Desnou, odbočka je nyní devalvována řídkou osobní dopravou). Je pozoruhodné, že již v roce 1909 se uskutečnila pracovní pochůzka po trati u Šťáhlav na její zdvojkolejnění, k němuž nedošlo ani po sto deseti letech (!).
Ze Šťáhlav můžeme uskutečnit výlet jednak na blízký zámek Kozel, hrad Radyni, ale hlavně turisty opomíjený zámek vídeňské architektonické školy v Nebílovech (cca 12 km po červené značce, kolem hradu Radyně, kde je restaurace). Zámek Nebílovy (na úvodním snímku) vlastnil hraběcí rod Waldstein-Wartenberg, ale pouze do roku 1921, kdy byla v Nebílovech provedena tak důsledná pozemková reforma, že Adolf hrabě Waldstein-Wartenberg (1868 Praha – 1930 Doksy) musel zámek prodat, byly mu totiž odňaty okolní výnosné jabloňové sady. Hrabě Adolf měl tyto tituly a funkce: c. k. komoří a tajný rada, rytmistr husarů, nejvyšší dědičný kráječ Království českého či dědičný člen panské sněmovny do roku 1918.
Po roce 1948 zámek vlastnilo Jednotné zemědělské družstvo, které v něm skladovalo obilí a hnojiva, čím došlo ke značné devastaci. Po roce 1968 patřil státu a chvíli i obci. Nyní patří státu a Národní památkový ústav v něm provádí zásadní rekonstrukce do původní podoby z 18. století, kdy ho postavil architekt vídeňského Belvederu Johann Lucas von Hildebrandt. Pozoruhodná je výmalba tanečního sálu z roku 1785 s námětem exotických rostlin, ta byla restaurována do roku 2014. V zámku je kavárnička, proti zámku hostinec, ale hostinec otevírá až v pozdním odpoledni.

Martin Kubík