Zasvěcené části obecenstva je známo, že trať z Českých Velenic do Prahy přes Tábor – „Dráha císaře Františka Josefa“, oslavila loni 150 let svého provozu. Úsek z Velenic do Čerčan byl zprovozněn dne 3. září1871 a z Čerčan do Prahy, na nádraží Františka Josefa, se začalo jezdit od 14. prosince téhož roku. Přes řeku Sázavu v Čerčanech zprvu po provizorním dřevěném mostě. Až v roce 1882 byl zde postaven definitivní železný most. Od roku 1903 se poté mezi Prahou a Benešovem jezdí po dvou kolejích.
Jak již bylo v Obzoru uvedeno, další modernizovaný úsek na IV. koridoru spěje do finiše. Bohužel také s tím zmizí další kus železniční historie. Jmenovitě se jedná o jednokolejný traťový úsek, vedený tzv. „Českou Kanadou“, mezi Voticemi a Sudoměřicemi u Tábora. Nejen pro milovníky a pamětníky naši železnice končí další etapa. Nemám nic proti modernizaci, v současné době je potřebné, aby naše železnice byla i v budoucnosti konkurenceschopná, co se týče propustnosti hlavních železničních tahů, požadavkům na vyšší rychlosti a odpovídajících bezpečnostních opatření, při stále se zvyšujícím tlaku na „průtočnost“ našich kolejí. Což jednokolejná trať, s četnými oblouky a pouze výhybnami v některých stanicích není již schopna zajistit.
Dne 2. dubna 2022 by měl utichnout navždy železniční provoz na současném úseku „Dráhy císaře Františka Josefa“ od Votic. Od následujícího dne je plánována tříměsíční výluka z důvodu dokončení stavebních prací v místech, kde nová trať kříží, nebo se napojuje na staré koleje. Poté se už železniční provoz na starou trať nevrátí a bude se jezdit již v nové stopě. Staničky jako Heřmaničky, Ješetice, Střezimíř se ocitnou bez provozu. Místy se uvažuje o vybudování cyklostezky na tělese stávajících kolejí, u Sřezimíře se údajně počítá se zachování části trati pro provoz drezín. Snad se podaří tyto plány zrealizovat.
Nechť se na mě nikdo hrubě nehněvá, ale spolu s modernizací končí i romantika a zvláštní kouzlo mnohých tratí. Místo toho nastupují strohá betonová monstra, prefabrikované čekárny a na desítkách kilometrů kolejí nezahlédnete železničářskou lidskou tvář. Není nad to, moci si při toulkách podél kolejí třeba na chvíli popovídat u stavědla nebo ve stanici s někým z nádražáků.
V osobním provozu se kdysi v čele osobních vlaků po této trati proháněly „Albatrosy“ a „Šlechtičny“, v čele vlaků nákladních pak kralovaly „Štokry“, „Čtyřkoláky“ a „Krasiny“. To už je ale daleká železniční historie. Jen tak pro zajímavost, nejrychlejší spojení na trati drží motorový expres „Vindobona“, který v roce 1978 projel trať z Prahy do Českých Velenic se zastávkou v Táboře za necelé tři hodiny.
Závěrem si dovolím popřát (nejen) všem čtenářům Obzoru bezstarostné a mírové toulky podél našich kolejí i jinde. I za cenu, že všichni světoví zbrojaři nebudou mít co žrát (s prominutím).
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
Ing. A. K. Kýzl
