Dost možná, že někdo namítne, že vydat se nyní na výlet je již docela pozdě. Nicméně pokud se vydaří počasí, i polovina podzimu může nabídnout pár hezkých slunečných dní. Nebo si nechat dnešní inspiraci k výletu na příští rok? Vydáme se dnes do krajiny kolem starobylého městečka Úštěk v severních Čechách. Pokud bychom využili k výletu auto, je možno naše dnešní cíle zvládnout během jednoho dne. Jelikož jsme ale v nádražáckých novinách tak pojedeme - jak jinak, nežli vlakem.

V polovině září se po několikaměsíční výluce vrátily vlaky opět na trať č. 087 (Lovosice – Česká Lípa). Tyto koleje jsou součástí někdejší transverzální dráhy společnosti Ústecko-teplické dráhy (ÚTD), spojující Teplice v Čechách a Liberec. Jen pro zajímavost, úsek z Lovosic do Litoměřic horního nádraží byl uveden do provozu 18. 11. 1898 a z Litoměřic hor. n. do České Lípy dne 29. 12. téhož roku.
Z motoráčku, na který jsou v Lovosicích přípoje od rychlíků z Prahy i od Ústí nad Labem, vystupujeme ve stanici Úštěk. Toto malebné městečko, městskou památkovou rezervaci, není snad nutné představovat. Ostatně, o Úštěku jsme zde psali již několikrát. Město je rovněž oblíbenou destinací našich filmařů. Z nádraží do městečka to není ani kilometr chůze. Cestou doporučuji zastavit se v místní cukrárně „Bílá paní“, kde je možno posilnit se nad šálkem kávy a něčeho sladkého k tomu. Projdeme náměstím, kterému dominuje pozdně barokní kostel sv. Petra a Pavla a scházíme po ulici, dlážděné žulovými kostkami dolů, aby nás záhy čekalo táhlé stoupání po silnici II/260. Po necelých dvou kilometrech chůze odbočujeme ze silnice (na levé straně je možnost zaparkovat automobil) a vydáváme se lesní cestou po červené okružní turistické značce dolů, až přijdeme k rozcestníku „Ptačí důl“ v údolí, kterým protéká Hrádecký potok. Zde máme na výběr buď pokračovat dále po červeném značení, nebo sledovat značky modré. Obě trasy nás totiž dovedou ke zřícenině hradu Helfenburk.
Gotický hrad Helfenburk (Hrádek) je doslova utopen v borových lesích a neznalí turisté jej s překvapením spatří až na poslední chvíli. Hrad je postaven na pískovcovém ostrohu tak trochu „utopený“ mezi okolními kopci. Ve své době patřil k největším hradům v severních Čechách. První písemná zmínka o hradu je z roku 1375. Na první pohled upoutá mohutné, až 12 metrů vysoké a 200 metrů dlouhé opevnění a čtyřboká třípatrová, 30 metrů vysoká věž, která sloužila k obývání. Při troše štěstí (hlavně v turistické sezóně) je možno vystoupat na její vrchol odkud se naskytne pěkný výhled na hradní komplex a jeho okolí. Jinak je věž uzamčena. Vstupné je dobrovolné. V roce 1620 byl hrad vypálen a ponechám svému osudu. Až v roce 1887 byla tehdejším majitelem zahájena jeho rekonstrukce. Po prohlídce poměrně rozsáhlého objektu a po malé svačině se můžeme vydat na další cestu.
Červená okružní turistická značka nás dovede lesy až k obci Ostré. Nad obcí, jako dominanta okolní krajiny, se na vrchu Kalvárie nachází skupina tří kaplí z let 1703 - 1707, ke kterým vede z Ostré nedávno opravená křížová cesta. Poslední úsek je nutno vystoupat po strmém schodišti. Výhled na nedaleký Úštěk a zdejší „panoramata“ stojí rozhodně za to. Zpět do Úštěku a posléze až na nádraží se dostaneme z Ostré pohodlně po silnici II/260. Celá tato trasa je celkem nenáročná, vhodná i pro méně trénované jedince.
Kdo je v Úštěku autem a má ještě dosti sil, může se vydat k dalšímu našemu cíli, přesunem do obce Trnobrany, kde je možno vůz zaparkovat. My, kdo využíváme především služeb Českých drah, a. s., necháme si další výlet na jiný den. Za start výpravy volíme železniční stanici Liběšice, rovněž na trati č. 087. Naším cílem je zdolat vrchol Sedla (726 m.), nejvyšší hory Verneřického středohoří – Národní přírodní rezervaci (1968). Výrazná silueta Sedla je vidět již z dálky. Výstup na Sedlo ale doporučuji raději trénovanějším jedincům. Od nádražní budovy sledujeme žluté turistické značení. Po chvíli přicházíme do Trnobran, projdeme obcí a pokračujeme po úzké asfaltce stále do mírného kopce. Posléze asfaltová silnička odbočuje vpravo a my pokračujeme po lesní cestě stále sledujíc žluté značky a to jsme již mezi prvními stromy. Ještě nedávno zde byl hustý les, bohužel kůrovcová kalamita se podepsala i zde. Cestu lemují nařezaná polena z pokácených stromů. Po zhruba 2,5 km chůze nás žluté značení přivádí k rozcestníku, odkud pokračujeme pro změnu po zelené značce, která nás dovede až na vrchol Sedla. Po chvíli ale přichází nejnáročnější část výstupu. Stezka vede téměř kolmo k vrstevnici. Pozor je nutno si dávat především za mokra na kameny a klouzající kořeny, ukryté pod listím. Při pěkném počasí je ze Sedla (726 m n/m.) nádherný výhled do krajiny. Bohužel při naší poslední návštěvě byla docela mlha a z výhledů nebylo zhola nic. Jinak se z vrcholu nabízí několik výhledových míst. Stále je nutno si uvědomovat, že jsme v přírodní rezervaci a podle toho se také chovat. Zdolání vrcholu je důvod k odpočinku a posilnění se. Pro romantické povahy doporučuji pokračovat poté stále po zeleném značení, které nás provede po hřbetu Sedla. Cca 1,5 km cesty je opravdu pro romantiky. Pěšina se zde klikatí mezi rozeklanými skalami, čeká nás traverz po úzkém skalním chodníčku a jedna zatáčka stíhá druhou. Obdivovat je možno mohutné pěti a šestiboké sloupy o průměru až 1 metr. Stále je ale nutno dávat pozor na cestu, zejména za mokra. Po chvíli nás čeká poměrně strmý sestup do sedla mezi Sedlem (726 m n/m.) a Malým Sedlem (534,5 m n/m.). Zde se dostáváme na asfaltovou cestu pro lesáky. Odtud je možno pokračovat buď do Lovečkovic a dále autobusem, nebo se vydat od turistického rozcestníku po červené značce doprava. Po několika stech metrech červené značení odbočuje vlevo, ale my pokračujeme po asfaltové cestě rovně a po ní se dostaneme opět do Trnobran k autu, nebo dále do Liběšic na nádraží. Nutno dodat, že zde jsme měli možnost využít otevřenou a vytopenou nádražní čekárnu. Pak už jen zbývá čekat na příjezd vláčku a vydat se po vydařeném výletu k domovu. Tak hezké podzimní zážitky, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl

Právě přítomno: 323 hostů a žádný gestor