Návštěvu Červených Janovic (předchozí Cestujeme) možno spojit s prohlídkou i Zruče nad Sázavou, případně Kácova a vracet se na hlavní trať do Kolína přes odbočku Rataje nad Sázavou a Uhlířské Janovice. Všechny jmenované tratě jsou obsazeny výpravčími, starý dobrý železniční svět je zde ještě v pořádku.

Zruč nad Sázavou byla sídlem železničního rodu baronů Schebků (někdy psáno Šebků) od roku 1885- 1948. Kaplová hrobka rodiny Schebků je společná s rodinou podnikatele Lanny na pražském Olšanském hřbitově. V roce 1939 si vyhlédl Jan Antonín Baťa (1898-1965), bratr tragicky zahynulého Tomáše Bati, zakladatele firmy, Zruč nad Sázavou jako další výrobní centrum obuvnické firmy. Do roku 1941 stihl postavit továrnu na obuv, spolkový dům, učiliště a částečně vilovou čtvrť pro zaměstnance. Vše řídil již z Brazílie do znárodnění v roce 1945. Tradice výroby bot žije ve Zruči ještě v omezené míře dosud, hlavní tovární budovu využívá firma WIKOV - (rodina vynálezce čoček Otty Wichterleho 1913-1998) pro strojírenskou výrobu.
Po prohlídce Zruče nastoupíme do vlaku v zástavce u bývalé Baťovy továrny - Zruč nad Sázavou-zastávka, cestu možno přerušit v Kácově a navštívit pivovarskou hospodu pivovaru Kácov pod barokním zámkem, který nechala postavit Anna Marie Toskánská. Na trati Ledečko - Zruč byla v minulosti zrušena žst. Český Šternberk, takže je mezistaniční úsek dlouhý 16 km, nakládka dřeva tam patrně (nebylo spatřeno ani kolo, ani ojetá kolej) také vlivem poplatků ČD Cargo skončila.

Martin Kubík