1. prosince jsem podnikl průzkumnou cestou, jak jinak, než veřejnou dopravou na Plzeňsko. Mým cílem byly nejprve Radnice a pak Chříč. Jel jsem v 7:50 z žst. Řevnice, dojev do Berouna 12 minut zpožděným osobním vlakem. Ač byl hlášen přestup v Berouně vlakovou četou dispečerovi, dispečer nechal přípoj na Plzeň ujet nejméně deseti lidem do škol a práce, další osobák na Plzeň jede za dvě (!) hodiny. Mně tím pádem nezbylo nic jiného než jet rychlíkem do Plzně hl. n. a do Radnic pokračovat regionálním autobusem, místo vlaku z Ejpovic. Dojel jsem do Radnic o hodinu později, takže můj program ve městě se ztenčil z dvou hodin na pouhou hodinu.

Radnice leží na regionální trati Ejpovice – Chrást - Radnice. Některé vlaky mají v Radnicích garantovaný přípoj na autobusy přímo od nádraží ve směru Liblín či Kladruby-Hřešihlavy. Plzeňský kraj se o cestující ve veřejné dopravě stará o poznání víc než ve Středočeském kraji, navíc provoz na regionálních tratích zesílil a vesměs nasadil nová vozidla řady 847. Do Radnic jezdí vlaky na celém rameni Bezdružice – Plzeň - Radnice a na trati byl, světe div se, obnoven před časem průvodčí. Milé Plzeňsko nepožaduje jen nové vlaky, ale i návazné regionální autobusy, které jsou vybaveny napájením pro elektroniku. Vlaky se neruší, naopak se plánuje další rozvoj. Jediná vada na kráse v Plzeňském kraji je kromě turistického páru vlaků trať Svojšín - Bor a stálé neobnovení tratě Mladotice - Kralovice. 
V Radnicích je městské muzeum, opravená synagoga, barokní kostel sv. Václava a dokonce dva minipivovary. Z Radnic od žst. jsem pokračoval autobusem do Liblína a s dvojím přestupem až do obce Chříč, kde je obnoven pivovar z roku 1580, v němž jsou zaměstnáni lidé s lehkou mentální či tělesnou poruchou v rámci chráněných dílen, provozují i obchod s regionálními potravinami a místním točeným pivem. Autobusová doprava z Chříče na vlak do Kařezu je možná pouze v pracovní dny v 15:45 h. V obci je i vyhlášená škola Pivoňka s programem Montessori a skvělé holičství - kadeřnictví, které jsem vyzkoušel. Zámek patřil do roku 1920 Ústavu šlechtičen na Hradčanech, je zatím nepřístupný v postupné opravě za podpory Plzeňského kraje.

Martin Kubík