Člen rady vydavatele Nové železniční techniky David Židlický, který rád cestuje vlakem a fotografuje, se s námi podělil o zajímavosti z poslední cesty po Itálii, kde má část rodiny, a tedy sem často jezdí.

Davide, kam vedly tvoje kroky?
Letadlem z Prahy jsme doletěli do Pisy a odtud vlakem do městečka Luccy. Nejzajímavější část cesty je tzv. Pisa Mover, vlak bez řidiče, dvě konečné stanice a jedna zastávka uprostřed. Spoj jezdí asi po deseti minutách, dvě kabiny tam a zpátky, asi tak za šest euro mezi letištěm a hlavním nádražím v Pise. V automatu si koupíš jízdenku, automatické dveře tě pustí na čárový kód k vlaku a jedeš – skvělý a navíc designový zážitek!

Říkal jsi mi něco i o Neapoli?
Ano, druhá cesta vedla letecky z Prahy do Neapole a odtud dále vlakem Freccia Rossa do Florencie. Vlak ujede vzdálenost mezi městy za 3 hodiny a 6 minut přesně, což je absolutně konkurenční k letadlu a lepší a levnější než auto, skvělé. Krásný vlak. Autem dle navigace po dálnici 480 km a cca pět hodin cesty, bez tankování, kafe, placení dálnice, zajíždění do centra.

Vidím, že jsi nadšený. Jak tedy hodnotíš svůj železniční zážitek z Itálie?
Všechny aktuální dopravní infrastrukturní stavby v zahraničí jsou příkladně řešené z hlediskaurbanismu, architektury a designu. Zadává se inspirativním architektům a designérům, používají vynikající materiály, výsledek slouží skvěle a působí povzbudivě. Myslím si, že to pozitivně ovlivňuje mysl cestujících a sociální mix je vyváženější než u nás. Vlak je konkurenční plnohodnotný dopravní prostředek. Bohužel u nás se kvalitní design a vynikající uživatelské prostředí na železnici teprve pomalu navrací. Ale, budu se snažit toto změnit a železnici pomoci.

Davide, děkuji za rozhovor.

Zaznamenal Ing. Jiří Pelc