Louny leží v široké kotlině střední Ohře. Město leží na pravobřežní terase nad řekou v rozmezí mezi 190 - 200 metrů nad mořem (zdroj Karel Kuča, Města a městečka). Louny byly povýšeny na královské město v 60. letech 13. století. Železnici do Loun přivedla Pražsko-duchcovská dráha v roce 1872 - 1873 Duchcov – Most – Louny – Podlešín – Středokluky – Hostivice – Litovice – Hlubočepy - Smíchov (tehdy u Prahy). V letech 1877 - 1884 byla trať z Mostu prodloužena na saské hranice do Moldavy.

Rok 1884 byl však labutí písní Pražsko-duchcovské dráhy (PDE) a pro vysoké zadlužení převzal provoz stát: kkStB. Společnost pak dlouhou dobu existovala jako podnik v likvidaci a to až do roku 1949! V Pražsko-duchcovské dráze figurovali při jejím založení přední šlechtické rody: Thun-Hohenstein (Peruc), Lobkowicz, Chotek, Clam-Matinic (Smečno) či knížecí větev rodu Kinský (Zlonice), ti všichni měli totiž statky kolem trasy dráhy. Do Loun byly přivedeny i další tratě: 1895 Louny - Postoloprty, 1902 Louny - Libochovice a konečně 1904 Louny - Louny předměstí - Rakovník.
Takže na přelomu 19. a 20. století se staly Louny významným železničním uzlem, to mělo za následek i vznik železničních dílen, velké výtopny. Velký počet železničářů potřebovalo plno bytů, a proto v roce 1909 byl do Loun přizván Železničním penzijním fondem věhlasný architekt Jan Kotěra (1871-1923) https://www.archiweb.cz/jan-kotera , aby zde postavil domy pro železniční státní zaměstnance kolonii (asi 56 domů) směle řešených domků po vzoru zahradních měst, která vznikala v tehdejší střední i západní Evropě. Kotěrova železniční čtvrť v Lounech se tak zařadila do architektonického bohatství Evropy a nebyla dosud zcela doceněna. Domy jsou vesměs v soukromém vlastnictví. Kotěrova dělnická kolonie v Lounech je památkově chráněna částečně od roku 1964, úplně od roku 1996. V seznamu jsou vyjmenovány jednotlivé nemovitosti. Ke kolonii se počítají i činžovní domy přímo naproti žst. Louny.
K Lounům pojí přátele parního provozu i skutečnost, že depo Louny patřilo mezi mohykány parního provozu až do ukončení parního provozu v roce 1980. Ještě v roce 1983 byl v depu Louny provozní štokr 556.014, který ještě 20. března 1982 uskutečnil jeden z posledních traťových výkonů do Koštic nad Ohří a zpět, této jízdy jsem se tehdy spolu s dalším studentem ze SPŠD v Masné zúčastnil. 556.014 měla ještě v roce 1984 provozní číslo, pak se využívá co topička K 822 a koncem roku 1992 (!) mizí navždy pod plameny nenasytných hořáků autogenů. Stačilo možná málo a mohla být muzejním exponátem dosud. Žádná jiná na území Česka totiž nemá "velké uši" usměrňovacích plechů. Na Slovensku jsou dochované štokry s velkýma ušima dokonce dva - 036 a 039.
Železniční Louny se proslavily i výrobou železničních vozů, avšak firma Heavy Machinery upadla do milionových dluhů, nakonec areál firmy převzal v roce 2019 výrobce brzdových systémů pro železniční vozy DAKO-CZ a železniční tradice v Lounech snad pokračuje.

Martin Kubík

 

Právě přítomno: 328 hostů a žádný gestor