Z klášterní středověké vsi Pivoň se vydáme po zelené značce přes vysídlené a zaniklé vesnice Skláře (Glaserau), Valtířov (Waltersgrün) do Postřekova. Na Domažlicku po vysídlení německého obyvatelstva a vytvoření hraničního pásma zaniklo po roce 1948 na padesát vesnic a samot. Zbytky vesnice Skláře (bývalá středověká sklárna pivoňského kláštera) byly zlikvidovány až v 70. letech po rozšíření pohraničního pásma, vesnice Valtířov zanikla brzy po roce 1945, stodoly ještě sloužily jako sklad sena v 50. letech. Z obce nyní zbyl pouze návesní rybníček.
Za Valtířovem začínala jazyková hranice, chodský Postřekov byl již český, stejně tak Klenčí a Trhanov, i přesto byly tyto obce začleněny na žádost majitelky Trhanova Marie Christine hraběnky Schönborn, rozené Coudenhove (1886 - 1940) začleněny se zpožděním k 25. 11. 1938 k Říši, což vzbudilo značnou nevoli místních občanů a ponížení Chodů. Je ironií osudu, že Trhanov vlastnil v 17. století známý Lamminger, kterého neprávem odsouzený na smrt Kozina vyzval na Boží súd a Lamminger do roka a do dne skutečně zemřel, stejně tak o 250 let později zemřela hraběnka Schönborn za rok a půl po říšském záboru Trhanova v pouhých 54 letech! Prý chtěla mít naivně statky v jednom útvaru, takže po roce 1945 byl Trhanov jejímu synovi Gerolfovi (1915 - 1991) zkonfiskován. Žádostí o přifaření tohoto území k Říši došlo i k zabrání celé tratě Domažlice (mimo) - Poběžovice - Planá u Mariánských Lázní pod správu Říšských drah (DRG).
Vraťme se do Postřekova. Postřekov je centrem Chodska, stále zde uslyšíme chodské nářečí, stejně tak v Trhanově. V Postřekově je muzeum chodských krojů, otevřeno jen na požádání https://www.obecpostrekov.cz/obec/zajimavosti/muzeum-kroju-22cs.html Zastávka Postřekov byla ještě nedávno nz, avšak manipulační kolej byla Správou železnic (SŽ) vytržena, aby tam nemohl již nikdo nikdy nic naložit, ač je v blízkosti sklad dřeva. Vystoupíme-li z vlaku v Trhanově, uzříme vlečku 2553 Pfeifer Holz v km 9.018, ale pohledem do kolejiště zjistíme, že nakládka dřeva se odehrává nikoli na vlečce, ale na VNVK. To je již pomalu tradicí na celé síti SŽ, že vlečky na nakládku dřeva nejsou používány, ale nakládá se z finančních důvodů jinde. Něco je velmi špatně. Viz třeba i Rožmitál, Černá v Pošumaví, atd. V Trhanově si prohlédneme z venku zámek, u něhož trůní litinoví kohouti a může jít na další zastávku žlutou turistickou značkou- tou je zastávka Pila, kde nastoupíme na vlak do Domažlic.
Domažlice jsou velmi známé, takže se zdržím komentáře. Za návštěvu stojí zcela jistě Městské muzeum v hradu s výstupem na hradní věž - sto schodů. Trať Domažlice – Poběžovice - Bělá nad Radbuzou je řízena dle předpisu D3, sídlo dirigenta je v Poběžovicích. Žst. Bělá a Domažlice jsou stanice dle předpisu D3 přilehlé. Na trati je největší stoupání/spád až 24 promile u Poběžovic.
Martin Kubík
