Dnešní turistický výšlap zahajujeme v malebném městečku Krásná Lípa, sídle Národního parku České Švýcarsko. Cesta nás povede přes kopce, lesy a loukami do neméně hezkého města – České Kamenice. Jelikož navzdory tomu, že je teprve květen, venkovní teplota každým dnem roste, vydáváme se na cestu opět brzy po ránu. V 6.35 hodin s námi již motorový „Žralok“ odjíždí ze stanice Děčín hlavní nádraží, aby nás odvezl do Krásné Lípy. Připomínám, že vlaky do Rumburku přes Českou Kamenici mají rovněž přípoj od rychlíků z Prahy.

Trať č. 081 z Děčína, klikatící se krásnou krajinou, až do Jedlové vytrvale stoupá. Za zastávkou Horní Kamenice koleje mizí v lesích Lužických hor. Po několika minutách jízdy za Horní Kamenicí lze vlevo ve směru jízdy spatřit z okna vysokou skálu – Pustý zámek. Vulkanický čedičový suk s téměř vodorovným uspořádáním sloupců. Na vrcholu skály stával kdysi hrad Fredevald. Následují Mlýny, Kytlice, Jedlová, Chřibská – staničky, odkud lze podnikat nesčetně výletů do okolních kopců. Přesně v 7.37 hodin náš vlak brzdí v zastávce Krásná Lípa město. Ušetříme si cca 1 km chůze a nejedeme až do sousední stanice Krásná Lípa. Ostatně, město jsme si prohlédli již minule.
Od zastávky stačí přejít u honosné budovy Správy NP České Švýcarsko frekventovanou silnici II/263 a sejít ulicí s kopce až přijdeme na zelenou turistickou značku. Odbočíme vlevo a kolem posledních domků Krásné Lípy se vydáváme na trasu. Míjíme hájovnu a vstupujeme do lesů Lužických hor, tak trochu neprávem mimo hlavní turistický zájem. Na druhou stranu je to dobře, neboť si neumím představit při toulkách přírodou potkávat davy lidí, jak je tomu u mnohých „provařených“ lokalit.
Bohužel i při dnešní cestě se setkáváme s následky kůrovcové kalamity. Tam, kde ještě před nedávnem byly hluboké lesy, jsou dnes rozsáhlé mýtiny a holé paseky. U rozcestí Nad vápenkou je možno si udělat krátkou odbočku k přírodní rezervaci Vápenka, kterou prochází lužický zlom, významné geologické rozhraní mezi žulovými a pískovcovými horninami. Objevit zde můžeme opuštěné štoly po někdejší těžbě vápence. Od rozcestí sledujeme pro změnu červené značení, které nás po chvíli zavede ke Kočičí skále, odkud je jen malý kousek k vyhlídce Karlova výšina. Opět jedno z míst, nabízející výhled do naší krajiny. Sledujíc červené značení pomalu klesáme kolem Farské kaple a Mnišského pramene nad Rybniště. Cesta nás přímo do obce nezavede, neboť odbočíme vpravo a po modré pokračujeme klesáním směrem k Chřibské. Při našem pochodu se zde budovala nová cesta a tak jsme byli nuceni jít několik set metrů po hrubém štěrku. To už se dostáváme na louku a hluboko pod sebou vidíme jen špičku věže, původně gotického kostela sv. Jiří. Tudy vedla kdysi obchodní cesta z Čech do Lužice.
Chřibská, městečko (od roku 1570) schoulené v údolí Chřibské Kamenice rozhodně stojí za malou procházku. A po prvních dnešních necelých 8 km cesty přijde, arci, k duhu malé občerstvení v cukrárně U Tadeáše. Městečko zažilo drancování při vpádu Švédů v letech 1639 a 1648. V letech 1757 a 1778 probíhaly v jeho okolí boje mezi rakouskými a pruskými vojsky. Bohužel kterak vidno, lidstvo se z těch mnohých válek stále nepoučilo. Chřibská je také známa nejstarší sklářskou hutí v Čechách, která byla v Horní Chřibské a jejíž pece v roce 2007, po šesti stech letech (!) definitivně vyhasly. Jednalo se o nejdéle fungující sklárnu ve střední Evropě.
U Tadeáše by se, věru, sedělo velice příjemně, nicméně my se musíme vydat na další cestu. Z náměstí sledujeme pro změnu zelené turistické značení a pomalu stoupáme loukami směrem k Chřibskému (Kamzičímu) vrchu – 621,3 m. Pozvolna se nám otevírá výhled na Chřibskou a okolní krajinu. Za krátkou odbočku (cca 200m) stojí vydat se mezi pískovcové skály, kde se v bývalém pískovcovém lomu nachází lesní divadlo. Lesní (spíše ale paseková) cesta vytrvale stoupá a sluníčko pálí a pálí. Konečně se dostáváme k odbočce Pod Kamzičím vrchem. Těch zhruba dalších 500 metrů za to stojí vystoupat vzhůru. Odměnou jsou nám (dílčí) výhledy do krajiny. Při troše štěstí zde můžeme zahlédnout kamzíky, kteří sem byli dovezeni na počátku minulého století z rakouských a švýcarských Alp. Po odpočinku a pokocháním se výhledy sestoupíme k rozcestníku a pokračujeme v další cestě. Před rozcestím Křížový buk přicházíme v lese k první pevnůstce, tzv “řopíkům“, jejichž linie se zde táhne lesy od konce 30. let minulého století. Křížový buk – horské sedlo (537 m), společný hrob obětí válečných šarvátek rakouské a pruské armády v roce 1757 byl v těchto místech označen křížem na statném buku u cesty. Odtud místní název. V nedaleké původní hájence je dnes malé muzeum Československého opevnění.
Přecházíme poměrně rušnou komunikaci II/2263 a sledujíc červené turistické značení opět stoupáme vzhůru do sedla k odbočce ke Zlatému vrchu. Ke Zlatému vrchu se opravdu vyplatí udělat malou odbočku. Odměněni budeme pohledem na zhruba třicet metrů vysokou stěnu bývalého lomu s čedičovými sloupy – Národní přírodní památku. Udává se, že zdejší čedič byl používán v Holandsku při stavbách přímořských hrází. I zde, pokud budeme mít štěstí, je možno vzácně zahlédnout kamzíky. Pro toho, kdo se sem vypraví za horkých letních dnů malé upozornění na možné setkání s hady, takže se vyplatí opatrnost. Vracíme se zpět na červenou značenou trasu u pomníčku padlých vojáků za bojů roku 1757. Kdo má dost sil, může pokračovat stále po červených značkách až na vrchol šestého nejvyššího vrcholu Lužických hor – Studence (736,5 m). Jedná se o čedičový vrch s rozsáhlými suťovými poli – od roku 1965 státní přírodní rezervace. Už od roku 1854 stála na jeho vrcholu dřevěná rozhledna, v roce 1888 nahrazena 16 metrů vysokou rozhlednou železnou. Kdysi, kdy nebyly okolní stromy příliš vysoké, chodívali jsme sem sledovat východy slunce. Pro značně zchátralý stav byla v roce 2009 na Studenci postavena rozhledna nová.
Z vrcholu Studence se vracíme zpět do sedla a obcí Líska scházíme po modrém značení dolů. Projdeme obcí, dnes převážně chatařů a chalupářů a modré značení nás opět zavede na lesní cestu. Po několika minutách chůze přicházíme k tzv. „Bratrským oltářům“, které nacházíme docela nečekaně uprostřed lesa. Jedná se o historické poutní místo s několika sochami, obrázky křížové cesty a oltářem, vytesaným do pískovce. Místo přímo vybízející k malému odpočinku v lesním stínu u chladných skal. V dalším putování nás po několika sto metrech čeká poslední dnešní vyhlídkové místo – Jehla, 478 metrů vysoké čedičové skalisko, odkud se nám otevírá výhled na Českou Kamenici. Poté následuje již jen sestup, stále po modré do města. Okolní skály nabízejí ještě další pěkná místa (Žába, Ponorka), která spojuje žluté turistické značení, to si ale necháme až zase na jindy.
Česká Kamenice, město s cca 5 tisíci obyvateli leží na říčce Kamenici. Za zhlédnutí stojí rozhodně například poutní kaple Narození p. Marie, barokní stavba z let 1736-39. Také Česká Kamenice v posledních letech zkrásněla. Zdejší městská památková zóna zahrnuje totiž čtyřicet kulturních památek. Pro unavené poutníky se nabízí řada možností občerstvení. V cukrárnách, čí v místním pivovaru, kde podávají mimochodem k pivu výtečné klobásy. Kdo se v městě neubytuje, tak vlaky Českých drah, a.s. odjíždějí ve směru na Děčín ve dvouhodinovém taktu. Po dnešním výšlapu cestou, necestou, máme v nohách poctivých 26 kilometrů. Tož, Dobro došli, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl

Právě přítomno: 332 hostů a žádný gestor