Po delší době jsem jel do Volyně u Strakonic z Řevnic přes Protivín a Strakonice. Po cestě jsem nuceně vystřídal tři dopravce - ČD/Arriva/ČD/GW Train Regio. V Protivíně jsem zjistil čerstvě zrušenou nádražní restauraci - pizerii, kde bylo ještě v roce 2023 k mání místní točené pivo Platan (do r. 1945 Schwarzenbergský pivovar, nyní čínský moloch už dokázal zavřít pár historických pivovarů - Vysoký Chlumec, Uherský Brod či Hradiště Klášter, co získal koupí od českého majitele). Místnost po hostinci zeje děsivou prázdnotou navíc kolem žst. není ani žádný obchod.

V Strakonicích je na nádraží pouze kavárna a nadnárodní trafika, po milionové rekonstrukcí nádraží vyhlášená nádražní restaurace zanikla bez náhrady. Ve Volyni byl v první polovině roku 2024 zbořen bývalý nádražní bufet, místo něj je parčík. Bufet byl v roce 1978 upraven na kancelář náčelníka stanice, v roce 1994 byli všichni „malí přednostové“ zrušeni a bufet tam byl na nějaký čas vrácen. Výpravčí - dirigent ve Volyni byl zrušen k 1. 6. 1997, o jeho likvidaci se rozhodlo v době šetření a počátku rozkouskování dráhy před tehdejší železniční stávkou. Po převzetí provozu GW Train byla zrušena i osobní pokladna ve Volyni, pokladní přitom jednou dokonce odvrátila železniční neštěstí po ujetí vozíku z trati. Každý na dráze měl své místo i jako poslední pojistka odvrácení nehod! Proti nádraží je sice výborná restaurace a hotel Na Nové, ten ale zavírá po obědech ve 14. hodin. Kolem Volyně se má stavět silniční obchvat, ten dle místního občana prý sice odvede dopravu, ale poškodí místní obchody, jako se stalo prý nedávno ve Vodňanech.
Tvrz s městským muzeem je nyní v rekonstrukci a uzavřena. V místním knihkupectví je pozitivní zpráva, že mají v sortimentu různé knihy a časopisy ze Šumavy včetně knihy Lokálka údolím Volyňky - provoz a život na železniční trati Strakonice - Vimperk od Vladislava Šlégra vydaná v roce 2023 k 130. výročí tratě. Kniha pojednává i o sanitních vlacích Suverénního maltézského řádu (měly vlastní depo v žst. Strakonice), které sloužily převozu raněných již za války v Bosně v roce 1878 či za Velké války 1914 - 1918. Po roce 1918 byly v roce 1919 Řádu odebrány (spíše ukradeny) Ředitelstvím ČSD v Plzni, která je nechalo zchátrat a sešrotovat.
Do Volyně je z Prahy nejkratší cesta přes Blatnou, která však leží na hranici kraje Jihočeského a Středočeského, takže přípoje v Blatné téměř neexistují, čekat v Blatné 1,5 hodiny je tragické a od krajů vyslovené ignorantství. I proto se pak někdo diví, že frekvence mizí. Cíleně! To samé je v Březnici po rozvázání přípojů mezi osobáky na Písek. Komu jízdní řády slouží? Cestujícím ve veřejné dopravě už asi těžko. Přípoje nejsou zaručeny ani mezi autobusy ve Strakonicích.
Martin Kubík