Z praxe víme, že se některé naše dopravní stavby připravují i přes deset let, a tak jsem chtěl poznat, jak to vypadá ve městě, které dokázalo za pár desetiletí vybudovat doslova neskutečné inženýrské a pozemní stavby. Na poznávací zájezd pořádaný komerční cestovní kanceláří jsme se vydali s manželkou o letošních Velikonocích. Mimo jiné také proto, abychom unikli návalu turistů v našich turistických lokalitách.

Dubaj je hlavním městem stejnojmenného emirátu ve Spojených arabských emirátech a zároveň je to i nejlidnatější město v zemi s 3,6 miliony obyvatel. Nachází se na pobřeží Perského zálivu a je rovněž známé tím, že v pobřežních vodách buduje rozsáhlé umělé ostrovy, například Palm Jumeriah, kam jsme se také jeli podívat. A zaujalo nás, že v Dubaji je v provozu podzemní – nadzemní příměstská dráha a v neposlední řadě také tramvajová trať. Oba tyto systémy jsou na vysoké technické a kvalitativní úrovni, o které jsme se přesvědčili.

Příměstská dráha – metro
Dubajské metro je s délkou 74,6 km nejdelší plně automatizovanou železniční dráhou na světě bez řidiče. Metro má červenou a zelenou linku, tmavě modrá linka zajišťuje spojení na umělý ostrov Palm Jumeriah. V přípravě je i nová modrá linka, která má mít délku kolem 30 km a dokončena má být v roce 2029. Metro zastavuje v 49 stanicích, z nichž 9 je podzemních. Každá stanice má kromě elektrických eskalátorů a výtahů rovněž autobusové spoje, zastávky taxi, stojany na kola. Rovněž je řešen bezbariérový a klimatizovaný přechod přes hlavní, někde až dvanáctiproudou silnici. Všechny stanice a vlaky jsou vybaveny klimatizací a Wi-Fi připojením. Jedno kupé je vyhrazeno pro ženy a děti a jedno pro držitele jízdenek ve zlaté třídě, kterou jsme jezdili.
Vlastní železniční dráha o normálním rozchodu je v závislé elektrické trakci. Napájení je zajištěno pomocí boční třetí kolejnice (jako pražské metro) o napětí 750 V stejnosměrných.
Výstavba metra začala v roce 2006 a byla ukončena v roce 2014. Zahájení provozu prvních 10 km proběhlo 9. 9. 2009 v 9:09:09 pm. Vlastní stavba se sice neobešla bez zpoždění a problémů způsobených celosvětovou krizí, i tak lze ale po projetí velké většiny tratí považovat tuto stavbu za mistrovsky zvládnutou.
Nadzemní betonové části jsou z krásného pohledového betonu, který není NIKDE posprejován či jinak poničen. Barva linky je na pilířích vyznačena, na fotkách je červená. Vnější design zastávek je většinou jednotný a navazuje na přístupy do obchodních a jiných center a na druhou stranu široké hlavní třídy.
Stanice jsou jako v Praze designově laděny, ve stanici Khalid bin al-Valíd (Burjuman Center) je umělecké dílo českých výtvarníků nazvané „Kapky vody“. Pro urychlení přesunů pěších jsou někde doplněny pojízdné chodníky, jako třeba do největšího nákupního centra světa Dubai Mall. Perfektní čistota byla všude ve stanicích samozřejmostí, žádné asociální a podobné živly jsme nepotkali během celého pobytu. To po příjezdu do Prahy na hlavní železniční nádraží bohužel nelze konstatovat.
Jelikož je metro bez řidiče, z prvního vozu se dá moc pěkně pozorovat okolní zástavba. Je až s podivem, že nikomu asi dráha nevadí, hlavně hluk apod. Něco takového by asi v našich legislativních podmínkách nešlo vůbec realizovat. Vzpomínám si, když jsme přišli v roce 2007 s myšlenkou krátké estakády ve Zlíně, tak z toho byl poprask až u paní primátorky, že žádné Chicago ze Zlína dělat nebudeme.

Tramvajová dráha
Samostatná trať je dlouhá 14,5 km a vede podél Al Sufouh Road z Dubai Marina do Palm Jumeirah a Al Sufouh. Tramvaj se spojuje se stanicemi DMCC a Sobha Realty na červené lince dubajského metra a v budoucnu se očekává, že se s tramvají spojí další dvě stanice. Dubajská tramvaj je také spojena s jednokolejkou Palm Jumeirah u vchodu do Palm ze Sufouh Road. Tramvajové soupravy jsou řízeny řidičem.
Vlastní tramvajová trať je o normálním rozchodu v závislé elektrické trakci. Napájení je zajištěno pomocí prostřední spínané pomocné kolejnice o napětí 750 V stejnosměrných – není zde vedeno nadzemní trakční vedení!

Závěrem
Bohatství země je sice vidět na každém kroku, nicméně někdo zde musel ty úžasné stavby zadat, naprojektovat, postavit a hlavně koordinovat, aby to celé dávalo dopravně urbanistický smysl. Je obdivuhodné, v jakém časovém intervalu cca 20 let se to v Dubaji podařilo.
Rovněž je zajímavý sociální aspekt a přístup k migrantům, kterých tu pracuje okolo 90 % populace. Migranti si musí každý rok platit tzv. rezidenční vízum, které nejsou schopni bez zaměstnání uhradit. Pokud je neuhradí, jsou vráceni zpět do země, odkud pocházejí. Platí zásada, že migranti nikdy nezískají v Dubaji občanství a na stáří, tedy až nemohou platit rezidenční vízum, se automaticky vracejí zpět do své původní vlasti. Místní důchodci jsou zabezpečeni z dob pracovní aktivity a prakticky nejsou ve společnosti moc vidět.
V zemi se platí jen daň a základní zdravotní pojištění. Sociální dávky a starobní důchody, jak je známe u nás, tu nejsou. Nutno ještě dodat, že jsme zde během našeho pobytu neviděli žádné bezdomovce nebo žebrající individua.
Ing. Jiří Pelc