Herálec leží v km 14,400 tratě Havlíčkův Brod (dříve Německý Brod) – Herálec - Humpolec (trať proto zvaná Humpolačka). Trať byla dlouhá léta řízena dle předpisu D3, sídlo dirigenta bylo v Humpolci, ale krátce bylo v Havlíčkově Brodě, nyní je na trati zavedeno dálkové řízení (DOZ), což usnadnilo křižování v Lípě a Herálci. Na trati provozují osobní dopravu ČD, a. s., a nákladní dopravu ČD Cargo. Někdy jsou vedeny do Humpolce i dva páry Mn vlaků denně, křižuje se většinou v žst. DOZ Herálci. V Herálci se nakládalo dřevo, ale po vytěžení kůrovce v lese Temník přeprava jaksi ustala nebo přešli manažeři lesů na kamiony jak je v Čechách zvykem, aby se silnice totálně zničily.

Historie městyse Herálce sahá před rok 1226 jako zboží premonstrátů z Želiva, ale již před jejich působením byla v Herálci spolehlivě nedoložena komenda Řádu německých rytířů. Jako klášterní a posléze majetek arcibiskupství pražského se dokladuje do roku 1433.
Pak až do roku 1945 se na zámku střídaly různé rody, nás však zajímá hlavně Dr. Gustav Gross, kterému patřil Herálec krátce 1883-1891, ale byl ředitel Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), která provozovala hlavní trať přes Německý Brod a pak i Humpolačku. Od roku 1891-1945 patřil rodině Milner-Fügner. Poslední majitelka byla Marie Terezie Fügnerová, které patřil i pivovar v Humpolci a hrad Orlík, zámek v Herálci, lihovar v Boňkově i zcela unikátní středověký dvůr Brancoudov, který nechalo poválečné vedení Humpolce po roce 1945 srovnat se zemí.
Na zámku Herálec pracoval můj děda od roku 1924-1945 a pak jako údržbář do odchodu do penze, na zámku zemřel v roce 1982, moje teta pracovala na zámku až do penze jako vychovatelka ZŠI, na samém konci divokých devadesátých let byla škola zrušena, nyní je v zámku pětihvězdičkový hotel, lidové ubytování v Česku mizí a možná budou normální lidé, co budou chtít ještě cestovat, nocovat brzy po krmelcích, posedech, asi tak.
Martin Kubík