Trať Vraňany - Lužec nad Vltavou byla zprovozněna jako krátká odbočka společnosti StEG v roce 1887. V Lužci nebyl tehdy jenom cukrovar, ale tím, že do Lužce byla přivedena železnice, vznikla v roce 1898 i firma bratří Horákových na výrobu napajedel, později slévárna a strojírna a výroba chladících zařízení pro hostince - pípy, firma byla znárodněna v roce 1948, ale výroba přežila až do roku 1992, pak byla továrna vrácena a výroba pokračuje dosud, což je výborná zpráva.
Zvláštní dopravní politikou po roce 1989 nákladní přeprava v regionech upadala, až v roce 2023 bylo v Lužci zrušeno výpravní oprávnění, při stavbě z EU dotovaného zdvihacího železničního mostu v roce 2021 byla geniálně vytrhána i vlečka do dosud čile fungující Prefy CS Beton. Vlečka v km 0,7, do ZZN v obvodu žst. Vraňany, která je dokonce elektrifikována, je nevyužívána. Pravidelné železniční dopravě tak nejmodernější most na síti Správy železnic sloužil necelé tři měsíce (!), pak rozhodl Středočeský kraj pod vedením STAN ke zrušení osobní dopravy. Na trať jsou nyní pouze vypravovány mimořádně vlaky cyklohráčky nebo vlaky na objednávku. Strojvedoucí, který si na trati musí udělat seznání tak musí trať projít pěšky! To mám potvrzeno. Na můj dotaz na obecním úřadě v Lužci, zda budou požadovat obnovení osobní dopravy, mi řekli: „To se jděte zeptat na jiná místa!“
Do Lužce byla v roce 2020 postavena přes hlavní tok Vltavy lávka pro pěší a IZS, lávka nahradila krásný tradiční přívoz, takže převozník odevzdal pádlo a šel. Autobusy PID z Lužce do Vraňan nenavazují na vlaky směr Straškov, asi že leží v jiném kraji. Nebo je to další tah, jak odradit lidi používat veřejnou dopravu. Do Vraňan jsem šel na vlak směr Straškov jako „strojvedoucí na seznání“ podél trati. Asi taková je současná veřejná doprava ve Středočeském kraji. Je to krajský návrat před rok 1929, kdy do Lužce byly zavedeny osobní vlaky, předtím tam jezdily jen náklady. Do počátku 90.tých let jezdily do Lužce i smíšené vlaky s dřevákem s kamny.
K celé této neradostné situaci se vyjádřil i jeden bývalý z posledních přednostů žst. Vraňany: „Je mi z toho smutno; pod Vraňany, kde jsem sloužil, spadal i Lužec. Všechny vlečky byly v provozu. Ve Vraňanech byla v denní směně záloha (mašinka z Kralup, skoro pokaždé jiné řady) a pro posun nákladní četa z Kralup. Bylo to určeno pro obsluhu vleček na lužecké trati. Osobní vlaky (MOs) doprovázely vlakové čety (vlakvedoucí) něco z domovské stanice Louny a něco z Vraňan. Frekvence nebyla nijak malá; u MOs 21603 (okolo 6:30 ráno z Lužce) si vlakvedoucí předepisoval psané jízdenky, aby stačil odbavit cestující. Dnes je všechno zmodernizované - zdvihací most přes laterální kanál, Lužec řízen z Vraňan, v Lužci nové nástupiště, jen ty vlaky jaksi nikde…“
Dlužno dodat, že propad místních přeprav jde ruku v ruce s Německem, na nějž jsou české podniky napojeny - v DB došlo k drastickému zrušení výpravních oprávnění po sjednocení DR s DB. Konec RVHP a OPW zásadně poškodil oběh zboží po železnici. Na západě byly ceny za dovozné násobně vyšší ke kurzu koruny, to mělo za důsledek masivní přechod na kamiony, které natankovaly tehdy levnou naftu v ČSFR a s ní objely hluboko do Německa. Dráha neměla šanci. 90. léta nemůže žádný srdcový železničář oslavovat. Daň za svobodu byla docela krutá, ale lidem je to jedno.
Martin Kubík
