Děčínského mistrovství v neobvyklé disciplíně se zúčastnil Miroslav Zikmund

V sobotu 26. srpna se v prostoru vlečky Česko-saské přístavy s.r.o. uskutečnil 12. ročník Mezinárodního mistrovství České republiky v jízdě pákových drezín. Pro úplnost 11. ročník se v roce 2022 nekonal, nikoli z důvodů „covidových“, nýbrž z důvodu rekonstrukce železničního mostu mezi stanicemi Děčín východ dolní nádraží - Děčín Prostřední Žleb, přilehlého tunelu a trati. „Závodní“ kolej totiž vede pod mostem. Délka závodu činí 10 km, jezdí se na úseku dlouhém 1,67 km projížděném tam a zpět celkem 3x. Tým tvoří šestice soutěžících, kteří se průběžně, zhruba po 20 - 30 vteřinách, posunují ve směru hodinových ručiček na další pozici. Během jízdy se každý musí stále, alespoň jednou rukou, držet buď páky, nebo sloupku - jinak by totiž spadl. Hodně času se dá získat / ztratit na obrátce, zastavit se nesmí pomocí brzdy, ale protipohybem páky, pak je nutné drezínu znovu rozpohybovat. K dispozici byly dvě drezíny, jedna závodní, druhá - záložní - sloužila jako tréninková.

Pořadatelem je Klub železničních cestovatelů, spolek - letos za podpory společnosti Česko-saské přístavy, Děčín s.r.o., společnosti KOFRA Děčín s.r.o., Města Děčín a pana Stefana Johna z Bad Nauheimu. Letos soutěžilo 11 týmů, jeden ze Slovenska. Dopravu účastníků, jak závodníků, tak diváků, zajišťoval formou sponzoringu dopravce KŽC Doprava s.r.o. motorovým vozem 810.517 na trase Děčín hl.n. - Prostřední Žleb - Děčín východ dolní nádraží (- Děčín Loubí (cestou posunu)) dvěma páry vlaků, pro zájemce - především pro nudící se děti - pak dva páry „posunu“ z Loubí na Východ a zpět. Na „Východě“ se přestavoval motorák z koleje číslo 1 (zastavení u nástupiště pro výstup a nástup) na kolej číslo 30 přes boletické zhlaví (a naopak). Na vlečku se odjíždí na „posun dovolen“, z vlečky se vjíždělo na návěst rychlost 40 a výstraha. Rekonstrukce mostu - původní byla nahrazena novou - zvýšila rychlost z 30 na 40 km, pro některá vozidla rychlost 50, sic přes navazující výhybky je návěstěna „pouze“ rychlost 40, tudíž tohle administrativně teoretické zvýšení traťové rychlosti je prakticky neproveditelné… tím spíše u nákladních vlaků.
Při cestě do Děčína mi šéf akce za KŽC, jen tak mezi řečí, sdělil, že „vlaková četa KŽC není“ a tudíž tuto činnost budu dělat já, nad rámec člena soutěžního týmu KŽC… Terminologií současného zákona o dráhách - osobou odborně způsobilou - jsem se stal před 50 lety, odbavit cestující úplně vytištěnými jízdenkami dokáže absolvent základní školy, k tomu není potřeba žádná zvláštní kvalifikace, no a přehodit výhybku a dát návěst „přiblížit“, to člověk ani po 45 letech nezapomene. „Souhlasit ústně s odjezdem“, coby nástupci ústní návěsti „odjezd“, taky člověk - i po letech - zvládne. Vestu výstražné barvy dle ČSN EN ISO 20471, předepsanou pro pohyb v provozované dopravní cestě, jsem (v rámci profesní deformace) v baťůžku měl. Takže o zábavu jsem měl postaráno…

Historie se opakovala - před pěti desítkami let, v době študáckého štiplístkování - jsem byl jednou při minutovém pobytu R 525 v Zábřehu osloven výpravčím - komando v Přerově se nechává tázat, zda bych byl ochoten pokračovat z Olomouce dále jako vlakový manipulant, neb nikoho nemají… o pracovní náplni jsem měl mlhavé ponětí pouze z četby tehdejšího předpisu KC I… Všechno je jednou poprvé - nějak si poraď… Tak jsem řekl ANO. Ve služebním voze jsem dostal cca 15 minutový kurz, převzal zboží a bylo vymalováno… Odměnou stran komanda bylo „dokopání“ ke zkoušce „průvodčí nákladních vlaků“, která komandu umožnila použít mne i jinak… a neměl jsem důvod litovat, posunovací praxe na manipuláku se později hodila…

Jízdy vlaků (posunu) kříží v Loubí „závodní“ kolej, tudíž jízdy lze uskutečnit, pouze když se nezávodí, resp. v okamžiku kdy dvě „klíčové výhybky“ uvolní drezína při jízdě zpět ve třetím kole. Trať je obsazená kolem 25 minut… pak je cca 5 minut na přehození dvou výhybek, přestavení motoráku a vrácení výhybek do „závodní polohy“. Než drezína dojede do cíle je závodní kolej opět volná. Ve „dvou“ se TO skutečně urychlilo… bez mnohdy „urychlovacích následků“. Volnost „závodní koleje“ hlásí strojvedoucí mobilem.
Při jízdě prvního vlaku 91180 nastal problém. Na dvou místech ležely na rampy u manipulační koleje předměty zasahující do průjezdného průřezu. První překážku se podařilo poměrně rychle odstranit, s nařezanou masivní kulatinou to bylo „ve dvou“ neproveditelné… „Problém“ následně vyřešil jeden ze soutěžních týmů. Manipulační kole sloužila též jako drezínová rozcvičovací kolej a motorák stojící uprostřed koleje překážel. Šestici zdatných soutěžících kulatina vzdorovat nedokázala…
Motorák se posunul „do šturcu“ a mohlo se trénovat. Před jízdou vlaku se drezína odstavila.
Závodit se začalo zhruba s půlhodinovým zpožděním - problémy s časomírou. Následkem bylo zrušení prvního „posunu“ na „Východ“, protože bychom nestihli odjezd 91181 vlaku „do Podmokel“ s následným garantovaným odjezdem vlaku 91182 „z Podmokel“ v 12:54 do Loubí. Odpolední „posun“ měl zhruba půlhodinové zpoždění „z důvodu“ obsazení trati závodníky.
Vlak 91183 (všechny vlaky byly uvedeny v celostátním informačním systému IDOS) odjížděl se zpožděním cca 40 minut, po skončení závodů a vyhlášení výsledků. V Děčíně hl.n. byl zachován přestup na R 693 do Prahy.
I když mezi vítězným týmem (bývalí veslaři) a posledním (tým KŽC s věkově nejstaršími závodníky 65+) byl rozdíl téměř 11 minut, o třetím místě rozhodovaly pouhé tři vteřiny, o druhém a třetím místě vteřin sedm. Časomíra měří setiny…
Navzdory varování meteorologů týkajícího se silných dešťů, počasí v Děčíně přálo. Ráno před závody sice sprchlo, přes však den „přiměřeně“ svítilo sluníčko… O občerstvení soutěžících i diváků bylo postaráno, nejen děti si mohly vyzkoušet střelbu lukem do terče.
Miroslav Zikmund