Pro toho, kdo má rád ticho lesních cest, pěšiny vinoucí se loukami a lesy, podél skal, stržemi a prudkými skalními výstupy s mnohými výhledy do krajiny, pro toho je dnešní výlet přímo ideální. Dnešní výpravu zahajujeme ve čtvrtek 2. 6. tam, kde jsme posledně naše putování po Čechách skončili – v Novém Boru. Z České Lípy, kam jsme se svezli s vlaky Českých drah, a. s., nás sem přivezl motorový vlak společnosti Arriva. Venku je touto raní dobou ještě poměrně příjemně, nicméně jasná obloha slibuje opět horký den.

Z nádraží je to necelý kilometr na náměstí. V místní cukrárně zahajujeme náš dnešní výlet „tradičně“ – nad šálkem kávy s ořechovým koláčkem. Dnešní trasa sleduje z novoborského náměstí zelenou turistickou značku. Celý dnešní výšlap je na mapě KČT č. 14 „Lužické hory“. Na okraji Nového Boru krátce opouštíme zelenou trasu a míříme ke zdejšímu lesnímu hřbitovu z roku 1909. Je zde totiž památník, připomínající oběti „Rumburské vzpoury“ z roku 1918. Lesní hřbitov opouštíme zadním vchodem a po chvíli se již opět v lese napojujeme na zelenou turistickou trasu. Po několika stech metrech přicházíme k vyhlídce Jelení skok, z které je pěkný výhled na 2,5 km vzdálený vrch Klíče (759 m). Následuje poměrně strmý sestup dolů a dále již pokračujeme po upravené lesní cestě až k odbočce u Havraních skal.
Havraní skály, to je pískovcový hřbítek se sedmi skalami. Na nejvyšší z nich (371 m) je od roku 1829 upravena vyhlídková plošina. Vyhlídka nabízí krásný kruhový výhled jednak na Klíč a jeho okolí, tak i na cca 3,5 km vzdálený skalní hrad Sloup. Trocha té námahy při výstupu stojí rozhodně za to. Snad jen pozor (jako ostatně vždy), pokud půjdete na trek po dešti, což platí hlavně pro sestup dolů. Vracíme se na zelenou značku, která vede naše kroky dál, až přijdeme k rozcestníku Radvanec. Zde doporučuji podniknout malou odbočku (cca 500 metrů) ke vstupu do Údolí samoty. Zde po chvíli přicházíme k plastice, vytesané do skály, znázorňující „Bičování Krista“, doplněné třemi obrázky. Pokud bychom odsud pokračovali stále po zelené značce Údolím samoty, došli bychom až do Cvikova. My se ale vracíme zpět k rozcestníku Radvanec. V další cestě se budeme řídit podle modrých turistických značek. V hlubokém úvozu staré cesty nacházíme po chvíli další, do pískovce vytesaný reliéf Krista. To už ale přicházíme k prvním chalupám v Radvanci. Radvanec, to je dnes převážně chatařská a chalupářská obec. Díky onomu „fenoménu chalupaření“, podařilo se zachránit mnohá ze starých stavení. Ve skalách podél cesty nacházíme vytesáno mnoho skalních sklepů, dávných předchůdců lednic. Měli jsme na chalupě také takový sklípek a po celý rok zde byla stabilní teplota. Po cestě nacházíme také řadu dalších skalních reliéfů s náboženskou tématikou. Cesta obchází Radvanecký rybník s přírodním koupalištěm a pomalu se blížíme ke Sloupu v Čechách.
Sloup v Čechách je od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Obec se dříve vyznačovala textilní a sklářskou výrobou, existovala zde zrcadlárna. Dnes se jedná převážně o turistické a rekreační středisko. Obec je známa především díky skalnímu hradu z konce 13. stol. vystavěném na skalním suku (318 m), který se tyčí do výše 40 metrů nad údolím. Skalní hrad je oblíbeným místem turistů a dlužno dodat, že oné zkraje slibované samoty si zde příliš neužijete. My, po nabrání sil v místní cukrárně, pokračujeme v našem putování. Od skalního hradu sledujeme červené turistické značení. Následuje poměrně strmý výstup k lesnímu divadlu z roku 1921 a poté další stoupání k vyhlídce Na stráži se stejnojmennou rozhlednou. Dokonalý výhled na hrad a celý Sloup v Čechách a okolní kopce se nabízí právě z rozhledny Na stráži. V dálce vidíme dominantní Klíč i Havraní skály. Kdo se neobčerstvil dole v obci, může posedět zde. Něco malého pojíst a utišit neustálou žízeň. Trocha toho odpočinku je na místě, neboť máme před sebou delší stoupání až k vrcholu Slavíček (534,8 m). Z vrcholu je pouze dílčí výhled přes dorůstající stromy.
Od vrcholu Slavíčka následuje kýžené, ale docela prudké klesání. Úzkou roklí mezi skalami (pozor za mokra) přicházíme po chvíli do Modlivého dolu. Zde se nachází skalní kaple s novogotickým portálem z roku 1836 a s křížovou cestou. Jednotlivá zastavení nás doprovází Modlivým dolem až k obci Svojkov. Kousek stranou, po žlutě značené odbočce, se v lese nachází zřícenina hradu Svojkov na 13 metrů vysokém skalním suku. Hrad je možno považovat za menšího bratra hradu Sloup. Bohužel se toho z něho do dnešních dnů příliš nedochovalo. U hradu nalezneme také dvě skalní kaple.
Sledujeme pro změnu zelenou značku, která nás provází obcí Svojkov, až posléze odbočuje vpravo a dál pokračuje loukami a lesy do 7 km vzdálených Zákup. Zákupy, od roku 2003 městská památková zóna, se pyšní renesančním zámkem (1548 - 52). Před zámkem je barokní zahradní terasa s figurálními plastikami. Zámek sloužil jako jedno z letních sídel (vedle Ploskovic) poslednímu českému korunovanému králi (1836) Ferdinandu V. (1793 - 1875), takto Rakouskému císaři (1835 - 48), zvanému familiérně „Trdlo Ferdáček“. Znalci naší historie také vědí, že na zámku se v roce 1900 ženil František Ferdinand d’Este (1863 - 1914) s hraběnkou Žofií Chotkovou. Prohlídka zámeckých interiérů stojí rozhodně za to, jakož i procházka velkým zámeckým parkem. Od 1. 7. má být na zámku otevřena zámecká kavárna. Jinak bohužel mnoho možností občerstvení Zákupy nenabízí.
Naproti zámku se nachází bývalý kapucínský klášterní kostel z let 1679 - 85. To už nás ale čeká opravdu poslední dnešní kousek cesty, k železniční stanici Zákupy Božíkov. Připomínám, že sousední stanice Zákupy byla zrušena. Krom osobních vlaků Českých drah, a. s., zde zastavují rovněž rychlíky společnosti Arriva z Liberce do Ústí nad Labem (linka L 2). Po dnešních 23,67 kilometrech chůze s povděkem uvítáme klimatizovaný interiér Žraloka Českých drah, který nás odváží do Děčína. Pokud by chtěl někdo absolvovat tuto trasu se všemi zastávkami a odbočkami, je to opravdu akce na celý den. Tak opět Dobro došli, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl

Právě přítomno: 283 hostů a žádný gestor