Letní prázdniny se již pomalu chýlí ke svému konci, ale i dnes se můžeme vydat na pěkný výlet do přírody a za poznáním kousku té naší historie. Nebo jej můžeme zařadit na některý hezký den babího léta v měsíci září či v říjnu. Na dnešní výlet se vydáme opět (jak jinak) než vlakem. Cílem cesty je stanice Krupka-Bohosudov (trať č. 130). Z Prahy se dostaneme pohodlně rychlíkem do Ústí nad Labem a zde přesedneme do osobáku linky U 1 (směr Chomutov, Kadaň Prunéřov). Stanice Bohosudov je hned následující za ústeckým západním nádražím. Staniční budova prodělala v poslední době „očistnou kůru“ a její šedivá fasáda se znakem Správy železnic ještě pomalu „voní“ novotou.
Od nádražní budovy se vydáme po modré turistické značce stále do mírného kopce. Procházíme obcí Bohosudov, až po cca 20 minutách chůze dorazíme k dolní stanici zdejší lanové dráhy, vedoucí na vrchol Komáří vížky (Kněžiště). Lanová dráha, letošní „jubilantka“, oslavila 70 let svého provozu, je dnes již raritou. Je to nejdelší visutá jednoúseková lanová dráha u nás a ve střední Evropě (viz Obzor č. 14/2022). Po zakoupení jízdenky (provoz lanovky v 8.30; 9.30; 10.30… hod.) nás čeká přesně 2348 m dlouhá jízda do horní stanice na vrchol Komáří vížky (Kněžiště) ve výšce 809 m n/m., trvající zhruba 15,5 minuty. Vrchol se nachází na hlavním hřebeni Krušných hor. V okolí se kdysi nacházely četné doly na cínové rudy a jejich pozůstatky jsou místy patrné i dnes (odvaly, haldy hlušiny). Z vrcholu se naskýtá pěkný výhled do okolní krajiny. Kopečky Českého středohoří máme odsud jako na dlani. Vidět jsou i Lužické a Jizerské hory a při troše štěstí a dobré viditelnosti je možno zahlédnout i vrcholky Krkonoš.
Po nabažení se těchto „panoramat“ a po případném posilnění se v místním hotelu se vydáváme na cestu. Až do cíle v Bohosudově sledujeme modré turistické značení. Zkraje nás vede cesta loukami a po vrcholových pláních, na kterých se místy pasou stáda dobytka. Nedaleko cesty se do výšky tyčí stožáry větrných elektráren, jejichž vrtule neúnavně opisují kruhový pohyb. Je zde téměř stále větrno, takže se jejich rotory téměř nezastaví. Silueta hotelu na Komáří vížce se nám stále víc a víc vzdaluje. Asi po dvou kilometrech cesta na křižovatce odbočuje doprava a začíná pozvolna klesat. To už se dostáváme konečně do stínu lesa. Lesní cesta stále klesá a po několika desítkách minut chůze se ocitáme znenadání u zříceniny hradu Kyšperk.
Uvádí se, že hrad vznikl jako pohraniční někdy počátkem 14. stol. na popud samotného krále Jana Lucemburského k ochraně zdejších cest. Od přístupové cesty dělí hrad do dneška dobře patrný příkop vytesaný do skály. Hrad má protáhlý půdorys a vyvýšenou severní část, kde stál hradní palác. Hrad neúspěšně dobývala v r. 1428 husitská vojska, jeho obranu prolomil až roku 1433 Jakoubek z Vřesovic. V roce 1526 vypukl na hradě ničivý požár a od té doby je pustý. Místo jeho opravy si majitelé postavili raději novou tvrz v nedalekých Soběchlebech. Dnes můžeme na hradě spatřit rozsáhlé zbytky velké obytné věže, hradního paláce a torza obvodových hradeb. Četná ohniště zde svědčí o tom, že zřícenina hradu je často navštěvována.
Po prohlídce hradu (a malé svačině) pokračujeme v cestě, která nás záhy dovede k prvním domkům obce Unčín. Zde jdeme podél okraje lesa po vrstevnici jen několik málo metrů od kolejí (zatím) neprovozní Kozí dráhy Děčín - Oldřichov u Duchcova (od března 2022 je zde zaveden víkendový provoz v úseku Děčín - Telnice). Nežli se nadějeme, jsme opět u spodní stanice lanové dráhy. Jízdu lanovkou jsme si ale již dnes užili, takže se vydáváme do centra Bohosudova.
Bohosudov, to je především jeho nejvýznamnější památka – někdejší rezidence jezuitského semináře, gymnázia a poutního kostela Sedmibolestné P. Marie. Poutní areál měl být německým protějškem české Svaté Hory u Příbrami. V roce 1655 se začala stavět jezuitská rezidence a v letech 1700 - 1708 nahradil původní kapli velký poutní chrám Bolestné Matky Boží s dvojicí věží od O. Broggia. Po zrušení řádu v roce 1773 jezuité areál opustili a vrátili se sem až roku 1855. V roce 1924 papež Pius XI. povýšil svatyni na baziliku minor. Areál byl v provozu až do roku 1950 a poté sloužil jako kasárna (1968 - 1991 sovětská posádka). Jistě, že pobyt vojsk se negativně promítl do jeho stavu. Dnes je opět majetkem jezuitského řádu a v posledních letech se opět skví v celé své kráse.
Sama obec Bohosudov byla v roce 1898 povýšena na městečko. Po prohlídce poutního areálu je čas na malé občerstvení. My úlevou usedáme nad dobrou kávou a sladkým dortíčkem v místní cukrárně „U Berušky“. Poté nás čeká již jen přesun k nádraží Krupka-Bohosudov a odsud směr Ústí nad Labem (Praha), či Chomutov vlakem k domovu. Tak opět pěkné zážitky z výletu, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl
