Dnes se vydáme s Obzorem na výlet na safari, ovšem ne na ledajaké safari. Z terénního vozu nebudeme moci sledovat například žirafy či slony, ani kolem nás nebudou pobíhat hladoví lvové. Vyrazíme totiž na „Uhelné Safari“ do severočeského Mostu. Společnost Severní energetická, a. s., pořádá pro zájemce exkurze do těžebních lokalit v okolí Mostu, do dolů Československé armády a Vršany.
Vzhledem k tomu, že tyto akce jsou pořádány od května do září a je nutno se předem na konkrétní termín zaregistrovat, jedná se spíš o pozvánku a námět na zajímavý výlet v příštím roce. Zájemci mají možnost volit z celkem pěti variant, či se objednat na tu, na kterou je právě volno. Neboť zájem obecenstva je opravdu velký. My se objednávali například měsíc předem. Při samotné akci je nutno dodržovat stanovená bezpečnostní opatření, protože během „exkurze“ se dostaneme přímo do středu těžební lokality a to za plného provozu.
Je všeobecně známo, že kvůli těžbě hnědého uhlí bylo srovnáno se zemí celé historické centrum starého Mostu. Unikl jen kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl (díky na svou dobu unikátní akci) přesunut o cca 800 metrů. Zanikl rovněž traťový úsek někdejší společnosti Ústecko-teplické dráhy mezi Duchcovem a Mostem (přeložka z roku 1968 vede nyní přes Bílinu - trať č. 130). Po vytěžení uhelných zásob vzniklo na místě vytěžené země jezero Most o rozměrech cca 2,5 x 1,5 km. Dnes slouží k rekreaci a odpočinku mostečanů.
Ve středu 7. 9. vystupujeme před osmou hodinou ranní z vlaku na nádraží v Mostě a před devátou hodinou již postáváme před sídlem společnosti Sev.en Energy, které se nachází necelých 400 metrů od nádraží. Po prezentaci nasedáme s dalšími patnácti zájemci do terénního vozu a přesouváme se do lokality povrchového dolu ČSA (trasa č. 1). Bohužel navzdory předchozím slunečným dnům je dnes nad krajem docela hustá mlha. První zastávka na dnešní „safari“ je na vyhlídce, ovšem vidět není zatím nic. Náš průvodce nás na úvod seznamuje s historií těžby hnědého uhlí v severočeské pánvi. Lom ČSA (do roku 1947 důl Hedvika a poté do roku 1958 důl F. D. Roosevelt) se nachází těsně pod úpatím Krušných hor. Disponuje nejkvalitnějším ložiskem hnědého uhlí. Dříve se v těchto místech nacházelo Komořanské jezero, kterým protékala říčka Bílina. Jezero bylo kvůli uhlí vypuštěno a Bílina dnes proudí v úseku několika kilometrů potrubím, o čtyřech velkých rourách. Přeložena musela být rovněž komunikace I/13, která dnes vede až k Jirkovu, spolu s železniční tratí č. 130, po vybudovaném koridoru o výšce několika desítek metrů.
V současné době jsou dny dolu ČSA již pomalu sečteny. Díky ekologickým limitům se těžba blíží k jejich hranici s výhledem těžby 2 - 3 roky. Otázkou je, co s tím provede současná energetické situace. Po ukončení těžby má i zde vzniknout jezero o rozloze zhruba 630 ha. Doba jeho napouštění se odhaduje na 15 - 17 let. Zrovna tak jako u jezera Most, počítá se s vodou z Nechranické přehrady. Posloucháme výklad a to už se naštěstí pomalu zvedá mlha, takže lze dohlédnout ohromných rozměrů dolu. Kolik milionů kubíků zeminy muselo být odtěženo. V dálce, nad úpatím Krušných hor se z mlhy pomalu vynořuje silueta zámku Jezeří. To už opět nasedáme do terénního vozu a jedeme vstříc dalším zážitkům. Ve voze si rozebíráme ochranné přilby, které je nutno mít při pohybu venku na hlavě.
Po několika minutách jízdy zastavujeme u legendárního velkostroje, korečkového rypadla RK 5000 R 10 z roku 1982, výrobek Uničovských strojíren. Teprve zde, stojíc před tímto ohromným kolosem, si člověk uvědomí jeho velikost. Přitom směna na tomto stroji čítala toliko dvanáct pracovníků. Legendární velkostroj byl odstaven ze služby po 34 letech poctivé práce. Po prohlídce tohoto monstra se přesouváme dál, přímo do místa těžby uhlí. Zastavujeme u stroje K-73, jehož koleso opatřené velkými „naběračkami“ se zuby neúnavně ukusuje z uhelné stěny. Vytěžené uhlí se ze zadní části stroje sype na pásový dopravník a pomocí pásových dopravníků putuje několik stovek metrů (někdy i kilometrů) k zásobníkům, kde se uhlím plní železniční vozy, kterými se po kolejích dopravuje do úpravny uhlí a část mizí v kotlích Komořanské elektrárny a teplárny. Míříme dál rozlehlými prostory velkolomu. Zdejší velkostroje mnohdy z dálky připomínají ohromné koráby, uvízlé kdesi na mělčině. K velkým strojům se plazí, jako velcí hadi kabely o napětí až 35 kV, které se poté transformuje na 6 kV až 380/220V a 24V, dle potřeby napájení rozličných spotřebičů. Jak se stroje pomalu posouvají terénem, spolu s nimi se odvíjí kabely z velkých „cívek“. Inu, vše je zde v jiném měřítku, nežli jsme zvyklí.
Nedílnou součástí „exkurze“ je rovněž otázka rekultivace krajiny po ukončení těžby. Vrátit přírodě alespoň z části to, co jsme jí vzali. Z části se provádí zemědělská rekultivace, z části se krajina zalesňuje a po dohodě s ochranáři přírody, nechává se část prostoru, ať si příroda poradí sama. Je to až neuvěřitelné, ale i zde, uprostřed intenzivní těžby a lidské činnosti, se prohání stáda zvěře, nejčastěji mufloni. Několik desítek kusů jsme viděli na vlastní oči. Jak má asi vypadat úspěšná rekultivace krajiny, vidí zájemci při poslední zastávce u jezera Most. Jak jsme již uvedli, jezero dnes slouží k rekreaci a odpočinku. Po jeho obvodu vede cca 5 km dlouhá cyklostezka. Z důvodu vynikající kvality vody je na jezeře zákaz používání motorových člunů. Nikdo by dnes nehádal, že ještě před několika lety se zde nacházela ohromná jáma velkolomu a ještě před vícero lety že zde stálo město Most. Od jezera Most, po čtyřech hodinách v terénu, se vracíme k sídlu společnosti Sev.en Energy v Mostě. Díky za vyčerpávající informace a nové poznatky. Obohacení o spoustu zážitků usedáme posléze do vlaku Českých drah, a.s., a odjíždíme k domovu. Díky.
Jen pro upřesnění, z Prahy je nejpohodlnější využít rychlíku Krušnohor, tvořeného zpravidla moderní pětivozovou soupravou InterJet. Nutný příjezd do Mostu před devátou hodinou. Tak třeba v příštím roce v Mostě na safari na viděnou, vážení.
Přeju Vám, i Vašim dětem, pěkný den.
A. K. Kýzl
