OBZOR ke stažení

Legiovlak 2019 - unikátní expozice replik legionářských vagonů z let 1918 až 1920, kdy českoslovenští legionáři ovládli Sibiř, se při svém putování Českou republikou zastavil ve dnech 20. až 25. srpna 2019 na nádraží v Šumperku. Připomeňme, že českoslovenští vojáci působili na Sibiři jako spojenecká intervenční armáda a bojovali na úseku mezi Omskem a Irkutskem proti bolševikům.

Návštěvy Legiovlaku v Olomouckém kraji využili zástupci Nadace Okřídlené kolo (NOK), konkrétně předseda Správní rady (SR) NOK Martin Vavrečka, místopředseda SR NOK Ing. Petr Tauber a ředitel NOK Zdeněk Vysloužil, k neformálnímu setkání se zástupci kraje, jmenovitě s Ing. Janem Zahradníčkem, náměstkem hejtmana Olomouckého kraje, a senátorem PSP ČR Mgr. Miroslavem Adámkem. Průvodcem jim byl Petr Čížek, vedoucí 1. směny Legiovlaku (na snímku).

Expozice Legiovlaku je vlastně historickou replikou různých typů vagonů, kterými cestovali českoslovenští legionáři po Sibiři. „Povětšinou se jedná o vagony pro nebojovou službu, jsou to vagony ubytovací - těpluška - ubikační vagon pro mužstvo, dále je tady salonní vagon určený pro štábní důstojníky, a potom to jsou další vagony: štábní kancelář, zdravotní vagon, dílenské vozy, pošta a obrněný vagon, který jako jediný představuje ukázku bojového vozu,“ vypráví průvodce výstavou Petr Čížek. „Úplně na konci pak máme plukovní prodejnu. Jednak takové prodejny skutečně existovaly, legionáři si zde mohli pořídit nějaké přilepšení, často produkty dovezené z USA, a v neposlední řadě si tam dnes mohou návštěvníci zakoupit různé upomínkové předměty.“ Plukovní prodejna slouží nejen jako prodejna, ale i jako informační kancelář. „Máme zde počítač s databází legionářů. Takže pokud návštěvník ví nebo alespoň tuší, že jeho předek sloužil v legiích, tak se na něj může doptat. Zejména starší návštěvníci ocení možnost, že jim s tím vyhledáním pomůžeme a ty údaje jim vytiskneme. K dispozici jsou zde i plukovní kroniky jednotek, ve kterých si lidé dopodrobna přečtou, jakými boji ten člověk prošel, kdy se vrátil a podobně,“ dodal Petr Čížek s tím, že lidé zase recipročně nosí fotografie a různé pozůstalosti po svých předcích, kterými se databáze doplňuje. „Od května 2015 (od doby kdy Legiovlak jezdí po ČR) se nám už povedlo přidáním fotografií ze soukromých archívů ztotožnit přes sedm tisíc legionářů.“

V jednom z vozů mohou návštěvníci zhlédnout krátký film – cca dvacetiminutovou smyčku - o životě legionářů od roku 1914 až po návrat do vlasti. „Návštěvníkům, kteří přijdou na komentovanou prohlídku, pak pouštíme dokument, což je krátký, napůl hraný dokument, kterým provádí herec Jiří Dvořák a režíroval ho Jakub Tabery, což je vnuk legionáře, herce Zdeňka Štěpánka. Nyní ještě dotáčíme dokument o bojích na Sibiři v letech 1919-1920 a také o bojích na Slovensku a Těšínsku,“ vypráví Petr Čížek dále.

Petr Čížek byl dříve zaměstnán jako pracovník odbytu ve velkoobchodě s elektroinstalačním materiálem, od dubna 2015 je ale legionářem na plný úvazek - zaměstnancem Československé obce legionářské a už pátým rokem s Legiovlakem jezdí po republice a také po Slovensku. „Kdy přesně jsem se o legionáře začal zajímat, si nevybavím, ale evidentně za tím byla usilovná práce mých rodičů, pamatuji si, že mě táta brával na Cihelnu. Na první legionářské akci jako účastník jsem byl v roce 2007,“ zavzpomínal v rámci dotazu, jak se k této práci dostal. Legiovlakem provází návštěvníky v uniformě se znakem Úderného praporu. „Je to moje srdeční záležitost,“ přiznává.

Výstava o legionářích je především určená pro veřejnost a vstupné je zdarma, organizátoři se ale cíleně zaměřují na školy. „Zhruba dva měsíce předtím, než někam přijedeme, napíšeme dopis všem školám v okolí zastávky, jmenovitě ředitelům a na sekretariáty škol pošleme pozvánku na tuto akci,“ vypráví Petr Čížek dále. „Na internetu jsme vytvořili rezervační systém, kde si škola objedná konkrétní den a konkrétní čas prohlídky s průvodcem, který se jim bude hodinu věnovat.“ A zájem je obrovský. Výstavu si denně prohlédne v průměru šest set návštěvníků. „Často jde jedna škola za druhou, a co je báječné, že ty děti nám dělají dobrou reklamu - o víkendu se pak s dobrou polovinou z nich vidíme znovu, protože sem vezmou rodiče, prarodiče, kamarády, a projdou si to s námi třeba ještě jednou a dozvědí se mnohé další zajímavé věci, na které při prohlídce se školou nebyl buď čas, nebo prostor.“

Roční provoz Legiovlaku stojí několik milionů korun, zatím ale není jasné, jestli bude projekt pokračovat i po roce 2020, kdy bude projekt Legie 100 oficiálně ukončen. V příštím roce tomu bude sto let od doby, co se poslední legionáři vrátili z Ruska. Ve hře je ještě prodloužení projektu o tři až pět let, ale vše záleží na penězích. „Proto naše aktivity cílí na projekty ministerstva obrany nebo ministerstva kultury; je možné, že projekt zeštíhlí, že průvodců bude méně, ale byla by škoda, aby ten projekt příští rok skončil,“ myslí si. Petr Čížek je jedním z mála, kteří jsou u projektu Legiovlaku od samého začátku. „Z původní posádky, která na Legiovlaku začínala v květnu 2015, jsme zůstali už jenom tři. ´Životnost´ zaměstnance je zhruba dva roky, pak většinou odchází, a ti nově příchozí si už ani nedokáží představit, v jakých podmínkách jsme začínali,“ dodává s úsměvem.

Aktuálně má souprava Legiovlaku 14 vagonů, nejnovějším je vagon ubytovací. „Spíše se mění interiéry a vnitřní expozice, novinkou v obrněném vagonu je replika polního děla Putilov ráže 76 mm; úplně jako poslední exponát jsme přivezli rakouskouherské polní dělo ráže 75 milimetrů, to je nejpoužívanější dělo v rakouskouherské armádě na italské frontě. V tuto chvíli je to jediný kus v republice,“ vypráví Petr Čížek poutavě. Jeho znalosti z oblasti legií se zdají nekonečné, dlouze vypráví například o tom, jak legionáři po návratu skončili „nijak vesele“, jak byli za odboj ve druhé světové válce pronásledováni („Uvádí se, že ze všech umučených a zavražděných občanů Československa v době protektorátu Čechy a Morava plných 13 % tvořili legionáři.“), jak jim dodnes nemohou Rusové přijít na jméno („Přirozeně, válka proti partizánům se těžko dá vést bez ohledu na civilní obyvatelstvo, oni se nepamatují, že dědeček chodil střílet na vlaky, ale pamatují si, že přišli Čechoslováci a pověsili ho za to.“).

Petr Čížek stoprocentně ví, že ještě letos a příští rok bude Legiovlak doprovázet. „Pracujeme celkem v deseti lidech, na dvě směny, ve 14denním turnusu, takže odsloužím přibližně tak polovinu toho, co Legiovlak za rok objede,“ konstatuje. Letos například s Legiovlakem nenavštívil Mohelnici, kvůli tomu, že vlak neplánovaně zamířil na Slovensko, a stejně tak Legiovlak nenavštíví ani Uherský Brod, kde byla zastávka Legiovlaku zrušena kvůli výluce. „Zatím hledáme adekvátní náhradu. Zatím ani nevíme, kde příští rok začneme, ale máme v plánu znovu objet všechna krajská města v České republice. A zda mě to baví? Baví! Hledám a nacházím na tom stále něco nového, takže o stereotypu nemůže být řeč,“ uzavírá.

Michael Mareš



Právě přítomno: 164 hostů a žádný gestor