Obzor č. 9 – 8. 3. 1993
V době vydání Obzoru č. 9 žilo Odborové sdružení železničářů jednak tím, že na ČSD dosud nebyla uzavřena kolektivní smlouva, a jednak přípravami na mimořádný sjezd OSŽ. Odrazilo se to i v aktuálních zprávách na první straně. Tam čtenáře jistě také zaujal titulek „Volání o pomoc“, který je dalším upozorněním Severočechů, tentokrát ZV OSŽ lokomotivního depa Chomutov, na kritický stav životního prostředí v severních Čechách, který může ohrožovat zdraví zaměstnanců, především těch, kteří pracují venku. Odboráři proto požadovali zavádět útlum elektráren vždy již při zhoršení rozptylových podmínek a nikoli až po vzniku živelní pohromy.
Na druhé straně čísla je reportáž (psaná ve slovenštině) ze železniční stanice v Lučenci. Odráží mimo jiné nejistotu železničářů z budoucnosti – dotazovaným zaměstnancům této stanice nebylo jasné, jak se bude železnice organizovat, zda budou existovat uzlové stanice, provozní pracoviště – „to vlastně zřejmě neví ani vedení drah,“ dodal k tomu přednosta.
Na straně 3 najdeme polemiku nad Obzorem a nad odbory vůbec. Autor se zamýšlí nad tím, zda by měl Obzor dostávat každý člen OSŽ (což ovšem považuje pro ZO za ekonomicky neúnosné), bylo by to však podle jeho názoru realizovatelné při využití stránek Obzoru i ke komerčním účelům (inzerci). Za hlavní úkol nového vedení OSŽ označil odstranění neshod mezi jednotlivými odvětvími a profesemi na železnici.
Obzor č. 10 – 15. 3. 1993
Rubrika „Co se děje v Ústředí“ informuje o tom, že o termínu a místu konání mimořádného sjezdu OSŽ již bylo rozhodnuto: 29. 5. v Trnavě. Klíč pro určení delegátů stanovilo Ústředí OSŽ na 1 : 500. Další důležitou aktualitou byla informace o dosažení dohody odborových centrál na příplatku ke mzdě strojvedoucích za jednočlennou obsluhu, čímž byla konečně otevřena cesta ke kolektivnímu vyjednávání.
Obsáhlý rozhovor s odborníkem OSŽ na otázky zaměstnanosti se zabývá úlohou odborů při restrukturalizaci Českých drah. Dotazovaný PhDr. Dekoj zdůraznil, že projekt restrukturalizace by měl být zpracován ve spolupráci s odbory, aby bylo zajištěno citlivé řešení sociálních dopadů transformace. Připomněl, že transformace železnic v Anglii, Španělsku, Švédsku či Francii byly realizovány v průběhu deseti a více let a snižování počtu pracovníků probíhalo řízeně, a to hlavně přirozenými odchody do důchodu, někdy i snížením věkové hranice odchodu do důchodu, vysokým odstupným či rekvalifikacemi.
V reportáži z Ostravských opraven a strojíren, s. r. o., se Obzor věnuje situaci v tomto patrně nejstarším opravárenském závodě na území ČR. Připomeňme, že železniční opravárenství v té době procházelo rozsáhlým procesem privatizace – vznikaly akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným, zrušena v té době byla již první „žoska“, a to ŽOS Praha Bubny, kde v té době pracovalo cca 50 lidí na likvidaci pod hlavičkou ŽOS Plzeň.
Zdeňka Sládková