Obzor č. 11 – 18. 3. 1996
„Do konce dubna budou známy první tři tratě určené k privatizaci“, dočítáme se v krátkém článku na první straně, shrnujícím informace z tiskové konference Českých drah z 8. 3. 1996. Zaznělo zde, že České dráhy do dubna navrhnou z celkového počtu 127 regionálních tratí tři „ekonomicky relativně dobré tratě“, které budou určeny k privatizaci, takzvané pilotní projekty.
Redakční poznámka „Dvakrát měř“ reaguje na neustálé transformace, restrukturalizace a reorganizace, probíhající na Českých drahách. Podle autora zatím všechny snahy o ozdravění Českých drah končí ve slepé uličce.„Na úrovni vlády i Správní rady ČD vládne permanentní nespokojenost, která nutí neustále obměňované vedení Českých drah k vytváření nových a nových koncepcí, které by dráhu z této slepé uličky vyvedly,“ uvádí autor poznámky.„Stále zřetelněji se ukazuje, že největším zádrhelem pro skutečně efektivní řízení podniku jménem České dráhy je nesoulad hranic politických s hranicemi správních jednotek Českých drah.“ Podle autora poznámky však dosavadní transformační projekty tento nesoulad zarytě přehlížejí a ignorují. V té době se v Parlamentu ČR rozhodovalo o novém správním členění České republiky a nikdo tedy nemohl vědět, jak narýsovat hranice správních jednotek ČD, aby se v budoucnu shodly s hranicemi regionů. Jak autor uvádí, další změny v organizaci podniku se přesto připravují. „Co je na celé věci nejhorší, je fakt, že chystané změny nebudou asi poslední a jen těžko lze říci, zda přinesou nějaký pozitivní efekt. Nezáleží totiž jen na chuti či nechuti úředníků zrušit sama sebe. Dosavadní změny byly v mnohých případech pohříchu využity také ke zbavení se nepohodlných kritiků a nezřídka vedly k odchodu mnohých schopných odborníků, kteří po dlouhých a nelehkých rozhodováních nakonec zlomili nad dráhou hůl,“ uvádí autor.
Obzor č. 12 – 25. 3. 1996
K aktuální situaci ve zdravotnictví (před avizovanou demonstrací a stávkou zdravotníků) otiskuje Obzor rozhovor s železničním okrskovým lékařem z Olomouce. Vyplývá z něj, že příčinou nespokojenosti zdravotníků nejsou jen platy, ale i nepoměr mezi prostředky vkládanými do zdravotnictví a nezbytnými výdaji na péči o pacienty. K tomu je třeba splácet miliardové druhy, kterými bylo zdravotnictví zatíženo. Stejně jako na železnici, i ve zdravotnictví chyběla koncepce a také absence zákona o zdravotní péči. „Poukazování na chybějící koncepci ve zdravotnictví se může zdát již otřelé, ale zde je hlavní příčina potíží. Dokud stát jasně nestanoví, co bude hrazeno ze základního zdravotního pojištění, nebude současný stav řešitelný. Rozhodně nemáme na to, aby stát hradil vše, a není tomu tak nikde na světě. Není ostudou toto přiznat, nezodpovědné je strkat před tím hlavu do písku,“ uvádí lékař v rozhovoru.
Celá dvojstrana Obzoru je věnována problematice bytů. OSŽ dne 12. 3. 1996 podepsalo dohodu se Sdružením na ochranu nájemníků (SON) o vzájemné spolupráci při zajišťování práv nájemníků bytů a při řešení bytové politiky v ČR. SON se mimo jiné zavázalo poskytovat prostřednictvím svých právních poraden členům OSŽ bezplatně právní a odborné poradenství ve věcech bydlení. Pro zajímavost je zde uveden příklad Švédska, kde se podařilo bytový problém vyřešit. Přibližně pětina bytového fondu byla v té době ve vlastnictví obcí. Nájemné činilo 20 – 30 % průměrného platu. Nájemné se upravovalo až na základě předložených rozpočtů a po řádném projednání se zástupci svazů nájemníků.
Zdeňka Sládková