Obzor č. 37 – 21. 9. 1992
Článek s nepřehlédnutelným titulkem „Vyřeší čistka situaci na železnici?“ informuje o konferenci pracovníků ČSD – členů ODS a sympatizujících, kteří se sešli 12. 9. 1992 v Pardubicích. Na programu byly dva hlavní body – organizace železnice po ukončení federace a odstranění vlivu KSČM a zastánců bývalých pořádků. Jeden řečníků, Ing. Zenkl, informoval o tom, že se již začalo jednat o dělení majetku ČSD (přitom o rozdělení federace v té době ještě nebylo rozhodnuto). Dále se zde diskutovalo o budoucím organizačním uspořádání ČSD. Výsledkem jednání bylo rozhodnutí, že ODS při ČSD bude usilovat o vytvoření výboru pro dopravu v České národní radě a profesního výboru pro dopravu. Ze stran vládní koalice měla být vytvořena skupina, která provede analýzu personální situace v ČSD a připraví okruh vhodných pracovníků pro řídící funkce. Metody navrhované na jednání nebezpečně připomínaly stranické kádrování, což bylo také v článku ostře kritizováno.
Na první straně jsou uveřejněny dopisy prezidentů Federace strojvůdců (FS) a předsedy OSŽ, svědčící o stále velmi napjatém vztahu těchto organizací. FS totiž podmiňovala účast na kolektivním vyjednávání majetkoprávním vyrovnáním mezi odborovými svazy na železnici.
Na druhé straně tohoto čísla najdeme shrnutí názorů odborářů na budoucí státoprávní uspořádání, vyplývající z výsledků zkoumání institutu pro výzkum veřejného mínění, který zadala Československá konfederace odborových svazů. Co se týká dělení republiky, převažující názor dotázaných odborářů byl, že nejlepší by bylo zachovat federaci. Značná část občanů totiž považovala společný stát za významnou hodnotu a byla pro další jednání, aby se společný stát zachoval. 75 % respondentů z ČR a 65 % ze SR odpovědělo, že by jim bylo líto, kdyby se Československo rozpadlo, ovšem dvě třetiny odborářů v ČR i SR soudily, že je lépe stát rozdělit, než pokračovat ve sporech.
Obzor č. 38 – 28. 9. 1992
V rubrice „Co se děje v ústředí“ byla mimo jiné otevřena otázka jízdních výhod pro zaměstnance privatizovaných organizací. K této záležitosti probíhala jednání s Ústředním ředitelstvím ČSD. OSŽ předložilo vlastní alternativní řešení režijních výhod u těchto organizací, to se však týkalo pouze roku 1993, protože, jak se zde uvádí, činnost těchto organizací může dostat v dalším období zcela jiný charakter. „Může totiž dojít k úplné ztrátě návaznosti pracovních činností na ČSD, kdy bude třeba provádět další korekce,“ uvádí se v textu.
V článku „Z jednání federální sekce OSŽ odvětví 24“ (elektro), které se konalo 14. 9. v Olomouci, se mj. popisují problémy s naplňováním garantovaného 15% mzdového nárůstu.
V rubrice názorů čtenářů najdeme výzvu k vedení OSŽ, aby více pracovalo v terénu. Podle autora dochází k odtržení základních organizací od ústředí a OROS (oblastní rada odvětvových sekcí) se mu jeví jako zbytečný mezičlánek, neplnící svou funkci. Kritiky nebyli ušetřeni ani odvětvoví tajemníci, kteří se podle autora vyhýbají spolupráci se základními organizacemi. „Více práce v terénu a ne stále větší prohlubující se izolace reprezentace ústředí OSŽ je nutností k zachování funkčnosti a smysluplnosti odborů,“ uvádí se v článku.
Zdeňka Sládková