Obzor č. 39 – 26. 9. 1994
„Ústředí OSŽ ve svém stanovisku k Návrhu zásad transformačního projektu s. o. ČD označilo filozofii transformace Českých drah jako hypotetickou a přesahující svým rozměrem Směrnice EHS,“uvádí se v úvodu stanoviska OSŽ k projektu transformace Českých drah. Podle OSŽ návrhu nepředcházela věcná a ekonomická analýza dosavadních transformačních a privatizačních kroků. Vedení ČD se totiž nepodařilo přesvědčit většinu zaměstnanců ČD o smysluplnosti organizačních změn.
OSŽ požadovalo, aby byl návrh před schválením podroben odborné oponentuře a aby byly veřejně publikovány všechny kritické momenty jednotlivých kroků transformace. „Pro nenaplnění těchto podmínek nemůže Ú–OSŽ s návrhem projektu souhlasit a nebude jej podporovat,“ píše se v závěru stanoviska.
Obzor č. 40 – 3. 10. 1994
„Diskuse k transformaci Českých drah vyzněla naprázdno“ – je titulek zprávy z besedy zástupců odborových svazů s vedením Českých drah (v čele s generálním ředitelem Ing. Šípem), konané 26. 9. 1994. Značná část diskuse se bohužel točila hlavně kolem odměňování železničářů (v té době stále nebylo dokončeno zavedení nového mzdového systému), a tak bylo diskusi k chystanému návrhu transformace Českých drah věnováno méně času, než by si zasluhoval. OSŽ označilo návrh transformace za nedotažený, chtělo vědět, v kterých odvětvích se předpokládá útlum, co se bude privatizovat, jak bude probíhat rekvalifikace a řadu dalších otázek. Požadovalo uskutečnit oponenturu k tomuto projektu či zpracovat alternativy. „Rozpačitou reakci vzbudil Ing. Šíp svým prohlášením, že hlavním oponentem a kritikem projektu bude cestující veřejnost, která podle svých zkušeností porovná, zda je transformace našeho typu možná(!!!),“ uvádí se v článku.
Osmistránkové číslo Obzoru dále obsahuje obsáhlý materiál o vysokorychlostních tratích u nás (pod titulkem Koridory versus VRT). Článek přehledně zaznamenává dlouholeté diskuse na téma stavby koridorů či vysokorychlostních tratí na našem území, včetně návaznosti na evropské tratě. „Koridory„ jsou – byť poněkud drahou – rekonstrukcí, jakou naše zanedbané tratě dozajista potřebují, navíc s přínosem pro zaměstnanost lidí. Situaci vysokorychlostní dopravy v kontextu celoevropského systému však neřeší,“ shrnuje článek.
Velký prostor je v tomto čísle věnován i budoucnosti železničních lékařů a železničního zdravotnictví, a to v rozhovoru s praktickou lékařkou, působící na pražském hlavním nádraží, a ředitelem nemocnice v Italské ulici v Praze. Administrativním zásahem bylo totiž tehdy rozhodnuto, že od 1. srpna 1994 budou všechny prohlídky (vstupní, periodické a další) staženy z bývalých lékařských železničních stanic do nově otevřeného Centra preventivní péče v Železniční nemocnici Praha. Okrskoví lékaři dostali výpověď – či na návrh ředitele nemocnice ukončili pracovní poměr dohodou – a většina z nich přešla do soukromé praxe (pro železnici poté pracovali smluvně). Bývalá okrsková lékařka připomněla, že v Železniční nemocnici Praha dělají periodické prohlídky lékaři, kteří zaměstnance neznají, neznají konkrétní pracovní prostředí posuzovaného zaměstnance, zatímco okrskoví lékaři, kteří dlouhodobě sledovali zdravotní stav svých pacientů, mohli posoudit zdravotní způsobilost zaměstnanců objektivněji. Ředitel Železniční nemocnice Praha odůvodňoval zrušení smluv s okrskovými lékaři především ekonomickými důvody i dalšími chystanými organizačními změnami. „Nemocnice tak jako tak vstoupily do privatizačního procesu,“ uvedl v rozhovoru.
Zdeňka Sládková