od Miroslava Zikmunda

Když jsem byl druhého dubna posledním spolucestujícím v „posledním“ vlaku z Prahy do Tábora EC 331 jedoucím po původní trase Dráhy císaře Františka Josefa mezi stanicemi Votice a dnes pouze zastávkou Sudoměřice u Tábora, bylo nad slunce jasnější, že musím být rovněž posledním cestujícím v prvním vlaku jedoucím v „nové stopě“ trati.

od Miroslava Zikmunda

Samozřejmě nikoli „in natura“ jednotkou 680, nýbrž pouze číselnou imitací 10512.

Nehodové události na železnici (někdejší náměstek generálního inspektora JUDr. Alexander Mráz bytostně nesnášel novinářskou zkratku „nehoda“, já nesnáším pojem „mimořádná událost“, protože železniční terminologie nezná „řádnou událost“) přinášejí zpravidla možnost pohledu „do organizační kuchyně“ řešení jejích následků z hlediska cestujících.

od Miroslava Zikmunda

Pouhých devět dní poté, co tiše opustil železniční život úsek železniční trati z Plané nad Lužnicí do Soběslavi přes Roudnou, se v neděli 11. září (smutné výročí teroristických útoků unesenými letadly v USA) v odpoledních hodinách „narodila“ jeho náhrada vedoucí přes novou zastávku Myslkovice. Chybět, to by bylo něco jako neodpustitelný smrtelný hřích, který černokněžník Zababa neodpouští ... Ještě před tím, v pátek, jsem neodolal lákání NAD Tábor - Český Krumlov, spojenou s návštěvou „císařovny“ Marie Terezie, Viléma a Polyxeny v medvědáriu krumlovského zámku.

Právě přítomno: 292 hostů a žádný gestor