Miroslav Zikmund popisuje přístup německé a české strany k železničním lokálkám
V Jihomoravském kraji objednavatel veřejné dopravy KORDIS zrušil objednávku železniční dopravy na několika tratích k 11. červnu. Prý přepravní potřeby občanů uspokojí autobus obsluhující postupně několik obcí, díky čemuž trvá cesta do krajského města o mnoho déle. Paradoxem je, že trať z Boskovic do Velkých Opatovic se chystá Správa železnic modernizovat, neboť zde budou minimálně 3x týdně jezdit nákladní vlaky…
Korespondence Martina Kubíka s dopravní společností JIKORD
Dopisovatel Obzoru Martin Kubík podal písemnou stížnost na dopravní firmu GW Train Regio (GWTR), které provozuje vlaky na trati Strakonice – Volary a nedodržela přípoj ke zpožděnému rychlíku 663. V souhrnné stížnosti, adresované společnosti JIKORD (Jihočeský koordinátor dopravy), dále poukazuje na uzavřenou čekárnu ve Volyni a na nepřípoje v Blatné a žádá vysvětlení popsaných nedostatků. Martin Kubík stížnost i odpověď na ni s následným komentářem poskytl redakci Obzoru ke zveřejnění. Píše v ní:
Zážitky z cestování vlakem po Slovensku popisuje Miroslav Zikmund
V pondělí 25. září 2023 začala několikaměsíční výluka mezi stanicemi Strážske a Humenné, jedna z dílčích etap modernizace a pokračování „drátizace“ trati z Bánovců nad Ondavou do Humenného. Železniční provoz je úplně zastaven, všechny vlaky končí ve stanici Strážske. Do Humenného, resp. Medzilaborců a Stakčína jezdí místo vlaků autobusy. V rámci návštěvy známého, zabývajícího se slovenskou železniční historií, jsem nemohl této nabídce odolat. Vlakem jsem v těchto končinách byl před léty – ve Stakčíně při výstupu na trojmezí Kremenec (PL – SK – UA), nejvýchodnějšího bodu Slovenska, resp. poválečného Československa a nejvýchodnější obce Nová Sedlica. V Medzilaborcích ještě mnohem dříve.
Dopisy v koši nekončí…
Dopisovatel Stanislav Hájek se zamýšlí nad časopisem Obzor
1. Tiskovin o „železnici“ je celkem dostatek – Obzor, Železničář, Moderní železnice, Dráha, Železniční magazín, Nová železniční technika, ČD pro Vás, Zájmy strojvůdce, Cargovák atd., ale jsou to vše tiskoviny, které většinou propagují firmu, která ji vydává, její úspěchy, co se vše chystá lepšího, ale s minimem zpráv o „obyčejné“ železnici, s kritikou, co se nepovedlo atd.
2. Je mi jasné, že Obzor je především odborová tiskovina OSŽ a tak první místo musí mít věci týkající se odborů.
3. S Obzorem celkově nejsem moc spokojen, od odchodu pana Mareše a „jeho týmu“ mám pocit, že se zhoršil. Když něco dělám, tak vlastně nevím, vyjde to / nevyjde to? Nedělám zbytečnou práci? Je o to, co překládám zájem? Výsledek: od změny ve vedení čtrnáctideníku Obzor se moje dopisovatelská postupně snižuje. Prakticky od počátku roku 2023 se počet mých příspěvků snížil na cca 10% možného (překlady článků ze zahraničí); co mi bylo vytištěno / co ne nemám přehled. Moje vlastní „tvůrčí“ činnost/vlastní příspěvky jsou již minimální (ztratil jsem motivaci);
Miroslav Zikmund se zamýšlí nad úlohou vlakových čet
Ačkoli souhlasím s kritickými články pana Seluckého týkajících se „zločinů“ páchaných na české železnici, s názorem odmítajícím striktně vlaky BEZ vlakové čety se plně ztotožnit nemohu. (Na doplnění jeho článku – v režimu 0/0-S jezdí i MJ 814 z Plzně do Bezdružic a do Radnice.) Z hlediska právních předpisů, na něž se autor odvolává, bych nebyl tak striktní. To jsou proklamativní ustanovení, věcně „o ničem“, např. ustanovení o pohodlí – to v konstrukčně zmršeném vozidle přítomnost vlakové čety nezajistí.
Miroslav Zikmund vzpomíná na přečíslování vlaků
Při psaní jiného příspěvku jsem si - s několikaměsíčním zpožděním - uvědomil, že letos uplynulo téměř neuvěřitelných 50 let od jedné zásadní provozní změny v rámci někdejších ČSD. Noc ze soboty druhého na neděli třetího června 1973 byla takzvanou přechodovou nocí, při níž se měnil grafikon vlakové dopravy. Na rozdíl od těch předchozích nebo následujících přechodových nocí jej provázelo přečíslování všech vlaků, jednak osobní, jednak nákladní dopravy. Úderem půlnoci dostaly vlaky odjíždějící před půlnocí podle „starých“ čísel číslo nové. ČSD přešly na unikátní, neopakující se číslo vlaku.
Petr Rádl se zamýšlí nejen nad nevhodnými lavičkami na zastávce Pyšely
Tentokrát v rubrice Postřehy čtenářů, respektive Dopisy v koši nekončí, uveřejňujeme korespondenci dopisovatele Petra Rádla (i jeho reakci na již v Obzoru zveřejněné články), která dokumentuje, že s některými železničními institucemi není jednoduché jednat… a že je jednat o čem.
Hana Dostálová vzpomíná na příhodu ve výtahu, spojenou s historií jednoho domu
Co my se za ‚totáče’ vlakem nacestovali!! Jasně, byli jsme mladí a ledacos jsme vydrželi: např. před Vánocemi jsme každoročně, a to i několikrát za sezonu, jezdili na nákupy do východního Berlína: ve čtvrtek jsme v zaměstnání spíše skončili a po 13. hodině už rychlíkem Bečva přes půl republiky frčeli do Prahy, do Berlína pak v noci pokračovali lehátky a druhý den (ne)vyspaní jsme od rána jak diví nakupovali (např. ta půlkilová balení mandlí a rozinek jsme odtud vozili už tehdy). Večer po 17té jsme se do Prahy zase vraceli a v Hranicích byli pak v sobotu ráno. Zpočátku jsme jezdili jen do blízkých Drážďan či Lipska, ale obě města bývala houfně zaplněna Čechy. A tak jsme si cestu brzy natáhli až do Berlína – jako město býval už v tom adventním čase překrásně (!!) nazdoben – a každé podlaží obchodních domů bylo velice elegantně naaranžováno – na každém patře byla dominantní vždy jiná a jediná barva (např. zelená, o patro níž pak zlatá atd). Ano, spojili jsme vlastně příjemné s užitečným. U nás se na takovou předvánoční výzdobu až tak nedrželo, proto mi v paměti zůstala!!
Miroslav Zikmund popisuje historii elektrifikace tratě, vedoucí k lipenské elektrárně
Při návratu z exkurze v lipenské elektrárně mi padla do oka informace připomínající, že v roce 2005 proběhla modernizace trati v podobě změny trakční napájecí soustavy, jejímuž zahájení jsem byl přítomen. Jak ten čas letí, ani mi nepřišlo, že to je tak dlouho… Je na místě připomenout další generaci důvody změny napájecí soustavy, informace na internetu důvody neuvádí. V letech 2000 - 2001 byla elektrifikována trať z Českých Budějovic [ČB] do Horního Dvořiště [HD], resp. na státní hranici trakční proudovou soustavou [TPS] 25 kV 50 Hz a dále do pohraniční přechodové stanice Summerau na rakouském území tamní soustavou 15 kV 16,7 Hz. Podle mezistátních dohod vozbu do Summerau zajišťovaly ČSD, resp. zajišťují ČD. Styk soustav je na státní hranici v km 61,097.
Po „koňské“ době, na Gerstnerem vybudované trati, následovala doba parní (v HD byl kolejový triangl pro otáčení parních lokomotiv; obdobný je v Summerau), posléze v nákladní dopravě doba Sergejová vystřídaná dobou Bardotkovou (snížení spotřeby nafty) až se dospělo do doby Laminátkovo-plecháčovo-žehličkové. Nicméně i po elektrifikaci se v různých obdobích objevovala v osobní dopravě ČB - HD z oběhových důvodů motorová trakce a to i na trati do Lipna. „Plecháčovou“ trakci vytlačuje trakce Panterová, do HD jezdí v současnosti plzeňský plecháč pouze na jednom páru Os vlaků.
Na trati z Rybníka do Lipna nad Vltavou (druhé elektrifikované trati na území Českého království) byla používána stejnosměrná TPS - původně 1200 V, později 1500 V. Podrobnou historii lze najít na WIKIPEDII.
Děčínského mistrovství v neobvyklé disciplíně se zúčastnil Miroslav Zikmund
V sobotu 26. srpna se v prostoru vlečky Česko-saské přístavy s.r.o. uskutečnil 12. ročník Mezinárodního mistrovství České republiky v jízdě pákových drezín. Pro úplnost 11. ročník se v roce 2022 nekonal, nikoli z důvodů „covidových“, nýbrž z důvodu rekonstrukce železničního mostu mezi stanicemi Děčín východ dolní nádraží - Děčín Prostřední Žleb, přilehlého tunelu a trati. „Závodní“ kolej totiž vede pod mostem. Délka závodu činí 10 km, jezdí se na úseku dlouhém 1,67 km projížděném tam a zpět celkem 3x. Tým tvoří šestice soutěžících, kteří se průběžně, zhruba po 20 - 30 vteřinách, posunují ve směru hodinových ručiček na další pozici. Během jízdy se každý musí stále, alespoň jednou rukou, držet buď páky, nebo sloupku - jinak by totiž spadl. Hodně času se dá získat / ztratit na obrátce, zastavit se nesmí pomocí brzdy, ale protipohybem páky, pak je nutné drezínu znovu rozpohybovat. K dispozici byly dvě drezíny, jedna závodní, druhá - záložní - sloužila jako tréninková.
Miroslav Zikmund popisuje výlet česko-rakouskou krajinou z Horního Dvořiště do Vyššího Brodu
Nejbližší ŽST tomuto místu je Horní Dvořiště (HD) nacházející se v osadě Český Heršlák, součásti obce HD. Od okamžiku projíždění vlaků EC touto stanicí se dostupnost této stanice, coby turistického výchozího bodu zhoršila. Totéž ovšem platí i o České Kubici, kam se lze dostat „vlakmo“ jen v sobotu a neděli dvěma páry spojů. Na rozdíl od začátku „devadesátek“, kdy se železné opony zbavené pohraničí Šumavy stalo dostupným nočním vlakem 8201, v němž se člověk vyspal, s možností orazit si v Č. Budějovicích, v HD byl turista +/- ve čtvrt na osm… obdobně byly dostupné ŽST na trati do Volar, Nové Údolí nevyjímaje.
V současnosti se dostane turista do HD v úžasných 10:59. ECčko zastavující v Rybníce projede v HD, resp. zastaví „z dopravních důvodů“ na křižování o dvě hodiny dříve… naivní je představa o spojení autobusem. V horším případě se cestující od vlaku v 10:59 potká s autobusem „na návsi“.
Zajímavé články ze zahraničních médií, týkající se evropských, ale i afrických (Maroko) a jihoamerických (Equador) železnic připravil překladatel -sh-
Německo: Pozemní alternativa soukromého tryskáče
Návrat salonního vozu: nová nabídka pro služební i soukromé cesty s luxusním vlakem na přání
Své ovoce přináší i současná diskuse o příspěvku sektoru dopravy ke změně klimatu. Německá cestovní kancelář Railadventure nyní nabízí klimaticky šetrnější, ale stejně exkluzivní alternativu soukromého tryskáče - soukromý vlak Luxon. Ten se skládá z luxusně vybaveného vozu, ve kterém je 8 metrů dlouhý stůl a 5,5 metru dlouhý salonek s barem. Vlak veze vícesystémová elektrická lokomotivou použitelná prakticky na celé evropské železniční síti. Ti, kteří si pronajmou Luxon, mohou být kdykoli vyzvednuti na jakékoli vlakové stanici a cestovat po předem určené trase po hlavních a vedlejších tratích v rámci Evropy.
Spektrum služeb sahá od romantické večeře při svíčkách pro velmi speciální večer pro dva s ničím nerušeným výhledem na hvězdnou oblohu přes panoramatickou střechu, přes služební cesty včetně možnosti pracovat na palubě u konferenčního stolu až pro 20 účastníků, až po exkluzivní prázdninové výlety s rodinou a přáteli včetně dětí, psů a zavazadel.
Cestování je stejně jako kdysi, když cestovala luxusní klientela na počátku 20. století. Jediný rozdíl - soukromý vlak Luxon není muzejním kouskem pro železniční nostalgiky, ale je vybaven veškerým moderním komfortem (např. připojení k internetu přes WLAN na palubě atd.) a lze jej flexibilně využívat s variabilním vybavením, od konference, až po posezení u večeře. Základem je jeden z pěti vagonů Domecar, které Deutsche Bundesbahn v 60. letech minulého století objednala pro síť TransEuropExpress (TEE). Tři z nich jsou v muzeu v původním stavu, jeden je již nepojízdný – a poslední z nich se po rozsáhlých přestavbách stal Luxonem.
Výlet s železniční alternativou soukromého tryskáče samozřejmě není pro lovce výhodných nabídek. Cena za rezervaci se skládá z pronájmu vlaku, nákladů na trasu a vybrané nabídky stravování, kterou poskytují soukromé hotely Munich Geisel. Vaří Tohru Nakamura, šéfkuchař, který je nositelem dvou michelinských hvězd. Vlak Luxon sídlí v Mnichově. Tam stojí na nástupišti č. 18 hlavního nádraží.
Cena: U trasy z Mnichova do Vídně a zpět byste například museli počítat minimálně s 19 000 €. O něco méně stojí cesty výhradně po německé železniční síti, např. Luxon si lze pronajmout od přibližně 14 000 EUR na cestu z Mnichova do Frankfurtu a zpět. Oba cenové příklady však mohou poskytnout pouze hrubou představu o skutečných nákladech. Pokud vás to stále neodradí, Rail Adventures vám může vytvořit nabídku na míru pro vaše individuální cestovní plány.
Zdroj: Transportweb
Právě přítomno: 335 hostů a žádný gestor