Obzor č. 43 – 29. 10. 1991
Obzor č. 43 přinesl poměrně obsáhlý výtah ze „Zásad dopravní politiky“, které schválila vláda ČSFR na svém zasedání dne 26. 9. 1991.
Uvádí se v nich mimo jiné, že se dopravní trh bude orientovat na postupné uplatňování zásad tržního hospodářství, na zrovnoprávnění všech forem vlastnictví pro všechny účastníky dopravně–přepravního procesu, vytvoření konkurenčního prostředí přiměřeným uskutečněním demonopolizace, odstátnění a privatizace, na vytváření harmonizovaných podmínek pro dopravce na přepravním trhu v souvislosti s postupným přechodem ke svobodnému pohybu osob, zboží, služeb, práce a kapitálu v Evropě a také na radikální změnu řízení, orientovanou na komercionalizaci všech oborů dopravy.
Obzor dále informuje o tom, že byla schválena změna kolektivní smlouvy č. 4, která se týkala směrného růstu mezd na ČSD. Ten byl na I. čtvrtletí 1991 stanoven na 5 % a na další tři čtvrtletí na 8 %. Nárůst mezd byl vyplácen jako zvláštní příplatek všem pracovníkům ČSD.
Pod titulkem „Proč je v děčínském uzlu stávková pohotovost?“ se dočteme o důvodech, které vedly děčínské železničáře (k nimž se postupně přidali i další železničáři ze severních Čech) k vyhlášení stávkové pohotovosti. Ta byla vyhlášena 10. 9., přičemž do 15. 10., tedy do termínu, kdy měli železničáři dostat uspokojivé odpovědi na své požadavky, nebyla odvolána. Děčínští železničáři chtěli z kompetentních úst znát zásady vztahu státu k ČSD, o zákonu o dráze, o snižování počtu zaměstnanců i řešení sociální problematiky. Protože dosavadní vývoj je neuspokojil, zůstali ve stávkové pohotovosti i po setkání s hospodářskými a odborovými představiteli i s ministrem dopravy.
Na straně 3 Obzor otiskuje obsáhlý otevřený dopis předsedy ZV OSŽ z košického lokomotivního depa, který kritizuje práci OSŽ, kterou hodnotí jako převážně neúspěšnou. „Nejvyšší představitelé odborových centrál místo aby se všemi zákonnými prostředky zastávali oprávněných požadavků svých členů, dali vládě nepřímo najevo, že může klidně pokračovat ve svém ekonomickém dobrodružství – s negativním dopadem na všechny vrstvy obyvatel, ale nejvíc na vrstvu, která tvoří největší hodnoty,“ uvádí se v dopise mimo jiné. Dále je kritizován málo razantní postup OSŽ v prosazování nárůstu mezd a změny nevhodné organizační struktury OSŽ. Předseda OSŽ Zdeněk Škop některé výtky přijal, některé vyvrátil, především odmítl tvrzení, že všechna nebo téměř všechna jednání Ústředí s ÚŘ ČSD byla neúspěšná.
Obzor č. 44 – 4. 11. 1991
Další číslo Obzoru přineslo mimo jiné informaci o tom, že bylo rozhodnuto o rozdělení směrného růstu mezd železničářů podle výše tarifů, to znamená, že kdo má vyšší plat, dostane více. Tajemník OSŽ Miroslav Janáček v krátkém rozhovoru na str. 1 vysvětluje, proč OSŽ na rozdíl od Ústředního ředitelství ČSD i od ostatních odborových centrál požadovalo plošné rozdělení – všem stejně. Podle OSŽ výdělečné možnosti železničářů nejsou ještě na takové úrovni, aby každý dostával mzdu podle množství a kvality vykonané práce. „Navíc vzhledem k současné situaci v cenách paliv, energie, potravin a nájemného si myslíme, že příspěvek každému stejně by byl spravedlivější,“ uvádí tajemník OSŽ.
Po kritickém otevřeném dopise z Košic, uveřejněném v předchozím čísle, se nespokojenost některých odborářů s prací Ústředí OSŽ odráží i v dalším dopise, tentokrát z lokomotivního depa Most. Dopis vytýká vedení OSŽ to, že se nepřidalo ke stávce Federace strojvůdců dne 1. 10., a vyzývá odborové orgány na železnici, aby zanechaly třenic o to, co kdo pro železnici vydobyl, ale aby vystupovaly společně a nepřipustily další sociální úpadek železničářů.
Další výtky ke své práci si vyslechli představitelé OSŽ i na aktivech v Praze, Hradci Králové a v Plzni, z nichž Obzor přinesl zpravodajství na 2 straně č. 44. Zástupci základních organizací na nich nejčastěji hovořili o neuspokojivé mzdové situaci železničářů, o jejich kritických pracovních a sociálních podmínkách i o malé razantnosti vedení OSŽ při prosazování zájmů železničářů.
Zdeňka Sládková