Obzor č. 50 – 13. 12. 1993
Na první straně najdeme hned dvě „zamyšlení“. První z nich je od generálního ředitele ČD Emanuela Šípa, druhé, „Zamyšlení nad stávkovým zamyšlením Emanuela Šípa“ napsal pracovník OSŽ–Ú Pavel Kolman. Ten ve svém článku vyvrací tvrzení Emanuela Šípa o tom, že od začátku podporoval dohodu s odboráři. Pavel Kolman připomíná, že po vyhlášení stávkové pohotovosti generální ředitel striktně odmítl další jednání s odbory a jednání pak pokračovala až téměř po 14 dnech. „Tohoto času využil p. Šíp zejména k tomu, že arogantním a znevažujícím způsobem znehodnotil práci všech železničářů, zabezpečujících železniční provoz,“ píše se v článku.
Ohlasy na stávkovou pohotovost doznívají i v několika dalších článcích a ohlasech čtenářů, z nichž mnohé jsou i negativní: vyjadřují zklamání z odvolané stávky, kritizují vedení OSŽ za špatné vysvětlení důvodů stávky a členy OSŽ za nedisciplinovanost, neboť mnozí účast ve stávce odmítli. „Svědčí to buď o tom, že naši odboroví předáci nepožívají mezi členstvem důvěru a pak by měli odstoupit, nebo ti, co vyhlášenou stávku nechtěli podpořit, nepatří mezi členy OSŽ. Odborové členství přece nejsou vánoční kolekce nebo rekreace, ale aktivní účast na boji za potřeby, práva a postavení zaměstnance prostřednictvím své odborové organizace,“ napsal do Obzoru jeden železničář.
O stávkové pohotovosti se hovořilo, jak vyznívá z pravidelné rubriky, i během tzv. „Noční linky Obzoru“. Volající kritizovali například důvody pro stávku – podle jejich slov se neměly tolik zdůrazňovat ceny kuponů, ale mělo se stávkovat za celkový stav na železnici. Připomínali také velký problém, který komplikuje nátlakové akce, a to nejednotnost železničních odborů.
Obzor č. 51/52 – 20. 12. 1993
Vánočně silvestrovské dvojčíslo tentokrát nepřineslo žádné seriózní zprávy, ale bylo celé laděno svátečně či humorně. Najdeme zde různé cestovatelské příspěvky, mimo jiné o železnicích v Japonsku či o cestě do Afriky, dále sváteční zamyšlení a především množství silvestrovských legrácek a vtipů. Uveďme na závěr alespoň jeden za všechny:
– Ty, Pepo, nevzal by sis za mě na Silvestra službu? Přijede k nám tchyně a manželka chce, abych byl u toho.
– Nezlob se, ale já vážně nemůžu, Lojzo.
– Díky ti ze srdce, Pepíčku, já věděl, že je na tebe spolehnutí.
Zdeňka Sládková