Obzor č. 9 – 28. 2. 1994
V čísle 9 pokračují dotazy odborářů a odpovědi Ing. Šípa v článku„Generální ředitel v palbě otázek“. V této části se Ing. Emanuel Šíp vyjádřil například k otázce privatizace na železnici.„Moje koncepce nebyla nikdy taková, že bych chtěl za každou cenu všechno, co je lukrativní, od dráhy odříznout. Já tento názor nezastávám, ale bohužel jsem ten, od koho se odřezává, nikoli ten, kdo o tom rozhoduje. Já tvrdím, že když to překročíte do určité meze, pak dráha už nikdy nebude rentabilní a efektivní a nikdy nebude pracovat obchodně. Pak už jí skutečně zůstanou jenom ty koleje, jenom ta nádraží a bude chodit pořád s kloboukem na státní rozpočet a nebude schopna sama ovlivnit svůj osud.“
Dále generální ředitel dodal: „Začaly se objevovat různé zájmy a požadavky na privatizaci lokomotivních a vozových dep atd., kdy už to zamířilo k samé technologii činnosti železnice a kdy by to mohlo dopadnout tak, že nám různé firmy zprivatizují lokomotivy, vagony za zůstatkové hodnoty a s těmi budou podnikat. Potom by to České dráhy mohly zavřít, kdyby přišly o tento rozhodující majetek.“
Obzor otiskuje na první straně petici k vládnímu návrhu zásad zákona o důchodovém pojištění. Petice vyjadřuje nesouhlas se zvýšením hranice pro odchod do důchodu (u mužů 62 let, u žen 57 – 61 let podle počtu vychovaných dětí; zároveň bylo rozhodnuto o postupném zvyšování této hranice až na 65 let), nesouhlas s tím, že vládní návrh nezaručuje většině důchodců zachování jejich důchodů ve výši odpovídající růstu mezd a nesouhlas se stavem nekontrolovatelného hospodaření s vybraným pojistným na sociální zabezpečení.
Obzor č. 10 – 7. 3. 1994
Na stránkách Obzoru se odráží i tehdejší (marný) boj odborů proti rozhodnutí o pozdějším odchodu do důchodu. Například konference základní organizace OSŽ lokomotivního depa Praha jih odsouhlasila dopis poslancům, v němž vyjadřuje nesouhlas s pozdějším odchodem do důchodu pro pracovníky z nepřetržitého provozu. „Pozdější odchod do důchodu u klíčových profesí železničního provozu považujeme za hazard s bezpečností provozu,“ píše se v dopise mimo jiné.
Celá dvoustrana je věnována dotazům a odpovědím z tzv. Noční linky Obzoru. Noční volající se ptali redaktora Obzoru například na odměňování, výkonové příplatky, příplatky za noční službu, nárok na mraženou stravu či poskytování cestovních náhrad. Na Noční lince se u telefonu každý týden střídali redaktoři Obzoru (a také hosté, hlavně z jednotlivých oddělení OSŽ–Ú, z vedení OSŽ nebo i Českých drah). Každý redaktor vždy během své „noční směny“ nasbíral spoustu podnětů pro reportáže a rozhovory a také perličky z provozu.
Zdeňka Sládková