Obzor č. 13 – 28. 3. 1994
Celá první strana Obzoru č. 13 byla vyhrazena reportáži z první společné demonstrace všech odborových svazů Českomoravské komory, která se uskutečnila 22. března 1994 na pražském Staroměstském náměstí. Účast se pohybovala kolem 40 tisíc lidí. Odboráři protestovali především proti novelizaci zákoníku práce, který dával více práv zaměstnavatelům a zhoršoval mj. postavení těhotných žen a matek, a proti zákonu o důchodovém pojištění, který zvyšoval věkovou hranici pro odchod do důchodu.
Demonstrace se setkala s nevolí vládních představitelů, například premiéra Václava Klause, který ji označil jako parciální demonstraci malé skupinky občanů. To reflektoval ve svém vstupu jeden z řečníků na demonstraci, místopředseda ČMKOS Richard Falbr, když řekl, že ho reakce našich představitelů překvapila. „Nevědí zřejmě, že demonstrace takového druhu patří běžně k demokracii. Všichni, kdo pracují v odborech, jsou v současné době vystaveni velkému tlaku. Patologická nenávist, rozlévající se z některých článků našich ´objektivních´ novinářů, nám naši práci ztěžuje,“ uvedl mimo jiné.
Obzor č. 14 – 5. 4. 1994
Obzor v čísle, následujícím po první velké odborářské demonstraci z 22. 3. 1994, reflektuje ohlasy vládních představitelů i ohlasy v tisku. Titulky„Já se stydím, pane premiére“ či „Kdo vám dal právo urážet?“ jsou dosti výmluvné.
Obzor dále otiskuje Výzvu poslancům parlamentu České republiky, přijatou účastníky demonstrace. Ti v ní vyzvali poslance, aby při schvalování novely zákoníku práce a zákona o základním důchodovém pojištění vzali v úvahu požadavky Českomoravské komory odborových svazů. Dodejme, že argumenty odborů u většiny poslanců neměly úspěch a příslušné zákony byly schváleny. Podle odborářů toto schválení představuje další nezakrytý útok na práva zaměstnanců a ve svém důsledku i na životní úroveň většiny občanů.
Obzor č. 14 byl osmistránkový, mohl se tedy podrobněji věnovat i dalším tématům, jako byla např. první část odpovědí generálního ředitele ČD Emanuela Šípa na otázky „na tělo“ od čtenářů Obzoru. Na dotaz, jaký je cílový stav ČD po privatizaci, Ing. Šíp odpověděl mimo jiné: „Současný monolit Českých drah se rozpadne na více samostatných celků. Ve sféře osobní a nákladní dopravy vznikne a přežije více samostatných dopravců s výrazným podílem soukromého kapitálu. Zbylý komplex tratí společně s odvětvím řízení provozu vytvoří společnost s výrazným vlivem státního vlastnictví a případným kapitálovým podílem velkých bank či zahraničních drah. Železniční sítě snad příliš neubude, ubude však podstatně zaměstnanců (zčásti do neželezničního podnikáni při dráze) a ti zbylí budou odměňováni podstatně lépe, na úrovni specialistů jiných složitých soukromých systémů.“
Zdeňka Sládková