Je běžné, že se vracíme k závěrům VIII. sjezdu Odborového sdružení železničářů, neboť jsou nejdůležitějším dokumentem pro kvalitní působení OSŽ. Ale je třeba si rovněž připomenout, že zde byli také oceněni významní funkcionáři. Mezi nimi byl i Oldřich Sobol, předseda Výboru OSŽ společnosti OHLA ŽS, v té době končící člen Ústředí OSŽ. A že akciová společnost OHLA ŽS v letošním roce oslavila významné výročí 70ti let od svého založení.

Nastává tedy chvíle, abychom Oldřichu Sobolovi položili několik otázek o jeho pracovní činnosti v rámci neustálé obnovy a modernizace železnice a dalších s ní souvisejících pracovních činnostech, a hlavně o jeho odborových aktivitách, které vedly k funkci předsedy Výboru OSŽ OHLA ŽS a dalším funkcím ve vedení Odborového sdružení jako celku. Ptejme se tedy na to, jakými pracovními profesemi prošel, než se stal odborářem na plný pracovní úvazek.

U mě je to asi jednoduché, protože jsem se po základní škole v roce 1975 hlásil na učilišti bývalého Železničního stavitelství u nás v Moravském Krumlově na obor elektromontér rozvodných zařízení. Jelikož ale tento obor v Moravském Krumlově nebyl, tak jsem nastoupil na školu ve Valticích, kde bylo železniční učiliště, a hlavně obory elektro. Po skončení´ učňovských let jsem k 1. 7. 1978 nastoupil k firmě ŽS, kde jsem vlastně doposud. No a při nástupu do pracovního poměru jsem se hned přihlásil do odborů, kde jsem vlastně taky dodnes.

Vy jste se nejen v brněnském Železničním stavitelství vyučil elektrikářské profesi, ale jste rovněž pamětníkem stavby jeho administrativní budovy, která sloužila společnosti vlastně až do minulého roku. Je to tak?

Ano, je to tak. Dokonce mi tato otázka připomněla perličku z učňovských let, když jsem pracoval v rámci praxe druhého a třetího ročníku právě na stavbě zmíněné administrativní budovy na brněnské Burešově ulici. Chodili jsme tehdy na obědy do nedaleké restaurace Szeged a já si hrdě poručil maďarský guláš s pěti. Už při objednávce se číšník Gejza, dodnes si pamatuji jeho jméno, zarazil a zeptal se mě, zda opravdu s pěti? Tak jsem to samozřejmě potvrdil a čekal. Když mně objednané jídlo donesl, tak na jednom talíři byl gulášek s velkou koulí knedlíku a na druhém byly ty obří koule ještě čtyři. V tom okamžiku jsem pochopil nechápavý dotaz číšníka, zda opravdu s pěti? Samozřejmě ty čtyři odnesl zpátky do kuchyně.

Kdy jste začal být aktivně činný v odborech?

Pojem aktivní odborář mám chápat jako až kdy jsem začal třeba pracovat v ZV ZO OSŽ, nebo když jsem vstoupil do OSŽ?

To nechám na vás...

Tak to si už přesně nepamatuji, ale nejspíš to bylo až po transformaci firmy ze státního podniku na akciovou společnost, myslím roku 1992–3?

Jaké problematice jste se věnovali? Železniční stavitelství Brno procházelo mnoha nelehkými obdobími. Dokonce docházelo i k propouštění zaměstnanců. Našli jste i v této situaci pozitivní řešení?

Firma procházela několika různými změnami a vždy to neslo něco pozitivního, ale i negativního, jako bylo vždy hlavně propouštění zaměstnanců. Určitě jsme se vždy snažili zachraňovat prvně zaměstnance, kteří byli v řadách naší odborové organizace a potom zaměstnance. Ne vždy se nám to vše podařilo vyřešit k naší spokojenosti, ale to je už prostě úděl dnešní doby a také naší nelehké odborové práce.

Když se situace zlepšila, začali jste se v rámci firmy věnovat sportovním aktivitám. O co šlo?

Musím hned na začátku na tuto otázku sdělit, že jsme měli u nás na závodě či potom v divizi štěstí na všechny ředitele, kteří nějak neměli daleko ke sportu a naši aktivní činnost docela i podporovali. Jako jeden příklad bych chtěl vzpomenout na ředitele Ing. Petra Sláčalu, který nám hodně fandila například na podnikové sportovní hry nám umožnil třídenní soustředění pod vedením bývalého brněnského fotbalisty Mirka Stainhausera včetně domluveného zápasu s domácím mužstvem Rouchovan. No a samozřejmě jsme ty následující sportovní hry vyhráli a on nám na vyhlašování výsledků dovezl bednu šampusů a vítězných doutníků. Oslava byla velkolepá a dokázali jsme se i vžít do role profíků, co když něco vyhrají, tak umějí také oslavovat. Za jeho ředitelování jsme dokonce jako firma pořádali v červnu roku 2004 s vedením OSŽ republikové mistrovství ve fotbale u nás v Moravském Krumlově a v Rakšicích. Turnaj se všem moc líbil a dodnes, když se setkám s některým ze zúčastněných, tak opravdu na tuto celostátní akci vzpomínají jen a jen v dobrém. Podařilo se nám u vedení města zajistit všem účastněným mužstvům návštěvu výstavy velkoplošných obrazů Muchovy Slovanské epopeje. Jen výsledkově se nám to jako pořádajícímu mužstvu moc nepovedlo a konečné šesté místo nás moc netěšilo.

Vy jste se ale podstatně dlouho věnoval sportu rovněž osobně. Mám dojem, že nejvíce fotbalu. Je to tak?

Musím uznat vaši paměť, je to přesně tak, fotbal patřil a stále patří k mým nej… koníčkům, i když už ne aktivním. U nás v Petrovicích u Moravského Krumlova se fotbalový oddíl založil v roce 1979, a tam jsem taky vlastně celou kariéru odehrál, pak nějaký čas odtrénoval a dnes i vedu jako místopředseda našeho TJ a o fotbal se tam s kolegy staráme. Dokonce jsme letos už jedno kolo před koncem sezóny 21/22 vyhráli a rozhodujeme se, zda postoupit do vyšší skupiny či zůstat v naší základní IV. třídě OFS Znojmo.

Od sportu můžeme přejít ke kultuře. Železniční stavitelství Brno, ať už v jakékoliv době, kdy se postupně měnilo až na akciovou společnost vlastněnou zahraničním partnerem, dost významně sponzorovalo Městské divadlo v Brně. Přinášelo to výhody také zaměstnancům společnosti?

 

Kultura u naší firmy byla a je stále nějak spojená s brněnskými divadly. Pro MěDB jsme dokonce jako firma vlastně stavěli novou hudební scénu a také divadlo sponzorovali. Toto divadlo je myslím opravdovou chloubou u nás v ČR. Naše firma se podílela i na rekonstrukcích divadla pro nejmenší diváky Radost, následně i Reduty a v neposlední řadě i na rekonstrukci Janáčkova divadla. Samozřejmě z této spolupráce vyplynula a stále nějak plyne i možnost volných vstupenek pro naše zaměstnance.

Na závěr se můžeme věnovat rekreačním zařízením. Těch jste neměli málo. Jaká je situace nyní?

Jsem rád, že se i na tuto otázku dostalo a taky mohu sdělit, že většina našich rekreačních zařízení stále patří firmě, která se o ně v poslední době dobře stará a postupně se i obnovují a zvelebují jak prostory uvnitř, tak i venkovní prostory. Mezi naše zařízení s celoročním provozem patří, jak já říkám vlajková loď (kam taky pravidelně každý rok jezdíme), chata v Jeseníkách ve vesnici Ostružná. I s kapacitou 37 lůžek (tady se během nelehké doby covidu, kdy se na tuto chatu nejezdilo a během našeho stěhování z Burešovy ulice v Brně, vyměnil veškerý nábytek na všech pokojích), pak Ostružná II. Další RZ s celoročním provozem máme v Beskydech na Ostravici chatu Ostravice pro sedm osob. Mezi naše sezónní (provozujeme je od května do září) rekreační zařízení patří dvě chaty na Vranovské přehradě na Bítově – oblast Kopaninky, dále je jedna chata Rendlíček na Vysočině nedaleko obce Pokojov a další je v jižních Čechách nedaleko Jindřichova Hradce v osadě Malý Ratmírov (toto zařízení se skládá ze čtyř buněk po čtyřech postelích). Vzpomínám si, že jsem osobně pracoval ještě na stavbách „rekreačky" v Češkovicích u Blanska, dnes hotel Panorama a Hluboká nad Vltavou-Zámostí, dnes Hotel Barborka. Tyto „rekreačky" se prodaly, ale co vím, tak fungují. Dokonce na Barborku si občas rád zajedu, ubytuju se tam a setkáváme se s našimi bývalými zaměstnanci. Současným majitelem je vnuk našeho bývalého správce objektu Ládi Smetany.

Možná jsme stihli zachytit většinu oblastí v aktivitách společnosti OHLA ŽS, ale jedna otázka mě ještě napadá. Vaše společnost letos slaví významné kulaté výročí sedmdesáti let od svého vzniku. Co jste k této příležitosti připravili?

Tak tato záležitost je teď opravdu aktuální. Ano, uběhlo 70 roků od založení společnosti Železniční stavitelsví a firma bez přerušení fungovala a funguje až po dnešní dobu – i když pod různými názvy. Myslím, že si mimořádnou oslavu plně zaslouží. Připravili jsme na 6. říjen galavečer (o kterém budete jistě informovat), vzpomínkovou knihu či almanach, na názvu nezáleží. Osobně jsem se účastnil několikahodinových sezení v Zemském archívu v Brně, kde jsme si mohli prolistovat a ofotit dokumentaci a fotky z období, kdy ŽS byl ještě státní podnik (1952–1992) a mohu jen sdělit, že to bylo parádní zavzpomínání si na časy minulé. Koneckonců vy jako několikaletý tvůrce firemních ŽS novin na tom máte také svoji zásluhu. Věřím, že i po akcích k tomuto jubileu budeme mít opět na co vzpomínat a taky být hrdí, že jsme součástí naší společnosti OHLA ŽS, a. s."

 

 

Děkuji za rozhovor! 

Milan Sedlák

Právě přítomno: 205 hostů a žádný gestor